Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři, tři sestry. To bude zajímavé 3 - 3. kapitola

25.03.2011 (10:30) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4064×

Jasper

Zaklepal jsem na Edwardův pokoj a počkal na jeho vyzvání.

„Dále,“ řekl a já otevřel dveře.

„Můžu dál? Nebo tady máš ještě tu holku?“ zeptal jsem se ho.

„Ne, už odešla. Co potřebuješ?“

„Mám takovou otázku,“ začal jsem.

„Ano?“

„Jak jsi mohl tuhle holku vyměnit za Bellu? Copak ti přeskočilo? A jak jsi mohl Bellu představit jako svou sestru, zvlášť poté, co jsi ji málem prosil na kolenou, aby nechodila s nikým na rande?“ zeptal jsem se ho trochu rozzuřeně.

„To snad není tvoje věc, s kým chodím a s kým ne,“ odsekl Edward.

„Já se jenom snažím pochopit, co tě to napadlo,“ odvětil jsem klidně.

„Fajn. Chceš pravdu? S Emily chodím jen proto, abych přiměl Bellu žárlit. Ona by si pak uvědomila, že se mnou chce být i bez toho, abych jí řekl, že ji miluju,“ řekl Edward.

„Takže tobě opravdu přeskočilo,“ konstatoval jsem.

„Proč by mi jako mělo přeskočit?“ zeptal se mě Edward naštvaně.

„Edwarde, zeptej se sám sebe. Vážně si myslíš, že Bellu takhle přesvědčíš, aby s tebou byla? Možná ji přiměješ žárlit, ale spíš, než že ji k sobě přitáhneš, ji od sebe spíš odeženeš. Bella není jako všechny ty naivní holky, se kterými si kdy něco měl. Bella má trochu vyšší úroveň.  Ale co nechápu je, proč jí prostě neřekneš, že ji miluješ. Vždyť je to pravda, tak co je na tom tak těžkýho?“ řekl jsem.

„Protože jakmile jí to řeknu, bude si myslet, že mě má v hrsti. Chytí si mě do své neviditelné klece a začne mě omezovat,“ řekl Edward a já se zasmál.

„Bella, v hrsti, klec. Děláš si srandu? Neznám nikoho, kdo by chtěl být víc svobodnej než Bella. No, teda kromě Alice, která mi oznámila, že chce být na nějaký čas sama, bez přítele. Takže pochybuju, že by Bella chtěla někoho omezovat, protože by to znamenalo, že by omezovala i sama sebe,“ řekl jsem, a pak mi došlo, že jsem Edwardovi řekl i o mně a Alice.

„Takže Alice ti dala kopačky, když si jí řekl, že ji miluješ,“ řekl Edward.

„Nedala mi doslova kopačky, ani jsme spolu nebyli. Navíc ty a Bella jste úplně jiný případ. Bella chce, abys jí řekl, že ji miluješ, takže se z toho nesnaž vymluvit,“ řekl jsem mu a zabouchl za sebou dveře do jeho pokoje.

Člověk by nevěřil, jak mi Edward může zkazit náladu. Jak všem může zkazit náladu. Když přivedl ke stolu tu svoji rádoby přítelkyni, začal hotový horor. Bella měla štěstí, protože utekla včas. I přesto, že jsem jí kvůli jejímu štítu nemohl přečíst emoce, bylo mi jasné, že z Emily neskáče radostí.

Pak se k nám Edward a Emily posadili. Bylo to hrozné, protože jsme kvůli člověku u stolu nemohli řešit upírské věci. Zachránila to Alice, která nám řekla, že je z ní nová kapitánka roztleskávaček. Sice jsme našli téma, o kterém jsme se mohli bavit i s člověkem, jenomže ta Emily začala Alice hrozně otravovat s tím, že se vždycky chtěla stát roztleskávačkou a že je opravdu dost dobrá. Tak jí Alice řekla, že jestli je vážně tak dobrá, měla by zkusit konkurz na nové roztleskávačky. Emily to samozřejmě úplně nadchlo a zbytek oběda jsme poslouchali její samochválu. Edward tomu přikyvoval, jako kdyby s tím vším souhlasil a my ostatní se nudili. Od té chvíle jsem věděl, že Emily nesnáším, stejně jako všichni ostatní z rodiny.

Bella

„Odstěhovat se? Ale proč?“ zeptala se mě Esmé smutně.

„Vždyť jsem ti to řekla, mami, musím si promyslet pár věcí a potřebuju na to mít klid,“ řekla jsem.

„Takže to není třeba proto, že jsme se nastěhovaly ke Carlislovi?“ zeptala se mě Esmé.

Nemohla jsem jí říct, že vlastně ano, i když za to, koho si Carlisle adoptoval, nemůže.  Ráda bych jí řekla, že je to kvůli Edwardovi, který je snad jediný kluk, kvůli kterému jsem kdy brečela. Mrzelo mě, že už s Esmé nemůžu řešit kluky tak jako dřív.

„Samozřejmě, že ne. Jsem ráda, že je Carlisle můj adoptivní otec,“ řekla jsem a na oba se usmála.

„Bello, já vážně nechci, aby ses stěhovala, ale jestli si myslíš, že je to nejlepší řešení, budu tvé rozhodnutí respektovat,“ řekla Esmé a smutně se na mě usmála.

„Díky, mami,“ řekla jsem.

„Nezapomeň, že u nás máš dveře vždy otevřené,“ řekla Esmé a objala mě.

„Neboj, nezapomenu,“ řekla jsem zjihle.

Pak jsme všichni tři vyšli z kavárny, plán byl takový, že doma si sbalím věci a zatím budu v hotelu, než si nějaký byt najdu. Esmé na mě naléhala, že ještě můžu zůstat doma, ale já nechtěla, myslím, že pár dalších dnů pod jednou střechou s Edwardem a jeho přítelkyní bych asi nezvládla.

Nasedla jsem do svého auta a vyjela směrem do mého bývalého domu.

Když jsem přijela, upíří rychlostí jsem se dostala do svého pokoje, vyndala kufr ze skříně a začala si balit věci.

Po chvíli někdo zaklepal.

„Dále,“ řekla jsem a do pokoje vstoupila Alice.

„Proč?“ zeptala se mě smutně a vypadalo to, že má slzy na krajíčku.

„Alice, přece víš, že dříve nebo později se to stát muselo. Buď já, nebo on. Jinak to nejde. Navzájem bychom se pozabíjeli,“ řekla jsem.

„Budeš mi hrozně chybět,“ řekla Alice a objala mě.

„Neboj, budu chodit normálně do školy a budeme se pořád vídat, jenom budu bydlet jinde,“ řekla jsem jí.

„Ale, i tak mi budeš chybět, s kým si teď budu večer povídat?“ zeptala se mě.

„No přece s Jasperem,“ řekla jsem laškovně.

Alice se zasmála. Pak ale do mého pokoje vstoupil Edward.

„Já jdu dělat něco důležitého,“ řekla Alice, vypařila se z mého pokoje a mě nechala napospas Edwardovi.

„Co se tady děje?“ zeptal se mě Edward, sotva Alice odešla.

„Balení,“ odsekla jsem a dál se věnovala zmiňované činnosti.

„To vidím. Ale proč to děláš?“

„Stěhuju se,“ řekla jsem.

„Cože?!“ zeptal se mě Edward trochu rozčíleně.

„Slyšel jsi. Stěhuju se,“ řekla jsem mu s předstíraným klidem.

„Hele. Omlouvám se, že jsem tě představil jako svou sestru,“ řekl Edward.

„Ty arogantní pitomče. Vážně si myslíš, že se stěhuju, kvůli tomuhle, nebo kvůli tvojí nové přítelkyni?“ zeptala jsem se ho naštvaně.

„No, jo,“ řekl Edward.

„Ty jsi vážně moc chytrosti nepobral. Já už tohle prostě nezvládám, už mě unavuje hrát s tebou ty hry. Emočně mě to vysává.“

„Takže?“ zeptal se mě Edward.

Dobalila jsem si poslední věci a vyšla ke dveřím od mého pokoje.

„Takže končím. Vyhrál jsi,“ řekla jsem zády k němu a upíří rychlostí se dostala ke svému autu.

Dala jsem si zavazadla do kufru a otevřela dveře od auta.

„To nemyslíš vážně,“ řekl Edward a chytil mě prudce za zápěstí, až to zabolelo.

„Myslím,“ řekla jsem mu a vzdorně se mu podívala do očí.

„Ty nežertuješ,“ řekl překvapeně Edward a pustil moje zápěstí.

„Ne,“ řekla jsem a do očí se mi začaly drát slzy.

„Bello, já…“ začal Edward.

„Ne, nic neříkej. Nemá to cenu,“ řekla jsem mu.

„Rozejdu se s Emily, stejně to pro mě nic neznamenalo,“ řekl Edward nadějně.

„Vážně si myslíš, že tím se všechno vyřeší? Myslíš si, že tady zůstanu a dál budu snášet tvoji lhostejnost vůči mně?“ zeptal jsem se ho už trochu plačtivě.

„Nejsi mi lhostejná, to přece víš,“ řekl Edward a chtěl mě pohladit po tváři.

„Nesahej na mě,“ řekla jsem mu a odtáhla se.

„Promiň,“ řekl Edward.

„Tvoji omluvu nepotřebuju,“ řekla jsem mu a nasedla do auta.

„Bello, prosím. Můžeme to nějak vyřešit,“ řekl Edward a ve mně se vzedmul vztek.

„Víš, co je na tom všem vtipný? Že pokaždé, když si myslíš, že mě ztrácíš, div mě neprosíš na kolenou, ale když si myslíš, že jsem v klidu, jsem ti úplně ukradená. Je to jako ta teorie o dítěti a hračce. Když se dítě s tou hračkou už nudí, prostě ji zahodí, ale jakmile si s tou hračkou začne hrát někdo jiný, dítě ji chce zpátky, protože se mu najednou zase zdá zajímavá,“ řekla jsem Edwardovi.

„Takže tohle si myslíš, že pro mě znamenáš? Hračka?“ zeptal se mě Edward zdrceně.

„Ale kdepak, Edwarde, tohle si nemyslím, tohle vím,“ řekla jsem mu a odjela z příjezdové cesty.

Cestou už jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se. Když už jsem málem podruhé zavinila havárii, zastavila jsem se na kraji silnice a dala úplný průchod svým emocím. Pravda byla taková, že jsem si to plně neuvědomila, než jsem to Edwardovi řekla do očí. Byla jsem pro něj jenom další hračka. To naprosté uvědomění pro mě bylo jako pořádný kopanec do břicha.

Po nějaké době, strávené sebelítostí, jsem se konečně sebrala a rozjela se směrem k městu.

Rozhodla jsem se, že se musím opravdu probrat a přestat myslet na Edwarda. Co je pryč, je pryč. Byla jsem rozhodnutá udělat ze sebe tu starou Bellu. Stará Bella nikdy nebrala kluky víc než jako zábavu. Možná je načase to opět začít tak cítit. Usmála jsem se pro sebe a vyjela ke svému oblíbenému klubu.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři, tři sestry. To bude zajímavé 3 - 3. kapitola: