Tak tady je 5. kapitola. Trochu jsem do toho přimotala naší školu a skutečné události :-P, to je docela legrační. Jinak se David na konci kapitoly dovídá něco o Market, co nevěděl. Prosím komentíky nebo kritiku no prostě cokoliv XD.
18.06.2009 (15:30) • Adell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1003×
5. Rozptýlení
Od mého příjezdu uběhlo bezmála půl roku. Ano, každý den probíhal jako rutina. Sem tam jsme šli na lov, sem tam zavolala Alice. Ale pořád mě trápila jedna otázka: Proč mi David neodpověděl? Bohužel jsem na ni nedostala odpověď do teď. Dneska bylo 13.6., a konečně jsem si vzpomněla na nějaké rozptýlení. Vzpomněla jsem si na tu dívku ze školy - na Sandru. To mohlo být moje rozptýlení - dát jí dohromady s tím klukem. Ve Forks jsme to dělali všichni společně, měli jsme na to svůj osvědčený způsob. Jelikož jsem byla sama a byla jsem holka musela jsem si být něčím jistá. Už jsem měla plán, Market z toho vynechám je až moc zaneprázdněná Davidem, musím zjistit co k Sandře cítí ten kluk. Na sebe jsem si vzala krásné, koktejlové šaty, které však byly moc krátké. Po tomhle by měl slintat každý nezamilovaný kluk. O půl hodiny později, již i namalovaná, jsem s Market nastoupila na autobus. Dívala se na mě jako na blba.
„Proč sis to vzala na sebe?," zeptala se po minutě čumení. „Vždyť nesnášíš krátký šaty." Ano, to byla pravda. „Potřebuji si něco zařídit." To hned pochopila. Do školy jsme zase dojely pozdě a protrpěly 1. hodinu. O přestávce jsem šla do 3. patra. Potkala jsem tam učitelku na angličtinu, zrovna šla do 8.C (8.C je třída, kam chodí ten kluk), to mě opravdu pomohlo. Super. Měla plné ruce a tak jsem se zeptala: „Paní učitelko, nechcete pomoct?"
„To by si byla hodná.," A podávala mi kazeťák se slovy: „Tohle dones do 8.C, prosím" rychle jsem odkráčela o dvě patra níž. Třídu jsem našla hned, nasadila jsem si krásný a neodolatelný úsměv a vkročila jsem.
Opět jsem měla pravdu, čuměli na mě jako vlk na klobásu. Musela jsem se usmát. Začala jsem hledat onu tvář. Ech... byl opravdu krásný, ale ani se na mě nepovíval. A tak jsem hlasitě třískla kazeťákem na stůl, podíval se na mě a hned sklopil oči. To mě donutilo přečíst si jeho myšlenky: Tak krásná, ale nesnáší fotbalisty. Nemůžu ji ani nikam pozvat - nic. V tom si vybavil pro mě známou tvář. Byla to Sandra. To byla dobrá zpráva. Rychle jsem odešla ze třídy, nikdo si ani nevšiml mého zamyšlení. Musím zjistit jeho jméno a pak se sem vrátit. Proběhlo mi hlavou. To by nemělo být nějak těžké jen si přečíst myšlenky Sandry. V tom zase zazvonilo. Tady mají zvinění fakt děsně - pořád mě ruší. Sandra chodí se mnou do třídy, takže to bude opravdu jednoduché. Myslela na něho: Markovi to dneska opravdu sluší. A podíval se na mě. Já jsem tak šťasná - alespoň něco. Sandra Mrkvičková - hahaha - tak bych se jmenovala. Ne, ne tak to nikdy nebude. Začala se hádat sama se sebou, ale podstanou informaci mi dala. Marek Mrkvička - opravdu směšné. Opět zazvonilo. Spěchala jsem dolů. Přišla jsem do oné třídy a zeptala se: „Marek Mrkvička?"
„Tady jsem." Ozval se smutně.
„Pojď prosím se mnou." Zavedla jsem ho na opuštěné místo. Ale jaksi jsem ten plán neměla domyšlenej. Nevěděla jsem co dál. Říct, že ho Sandra miluje nebylo správný, ale neviděla jsem jiný/lepší způsob. „Jedna moje kamarádka tě moc miluje." Vyšlo ze mě nakonec, stejně jsem se už chystala odjet zpátky do Forks.
„Jo a jaká?" zeptal se pohrdavě.
„Jmenuje se Sandra." S těmito slovy jsem zmizela. A povedlo se hned další přestávku za ní zašel. Díky bohu nezmínil se o mě.
Odpoledne jsem přijela zpátky k Market, ale nebyla tam. Byl tam jen David.
„Kde je Market?" zeptala jsem se ho.
„Je na lovu.," mluvil opravdu rychle: „Potřebuji s tebou mluvit." Pokračoval.
„Tak do toho." Pobízela jsem ho.
„Chci se přidat k Volturiovím." Řekl. Ach tak. Market je nemá ráda zničili jí rodinu.
„Market nebude souhlasit." Řekla jsem přísně.
„Já vím, ale neopustím ji. Chci abys ji přemluvila." Řekl rozhodně.
„To nemůžu! Ty to nevíš? Vyvraždili jí rodinu, ještě se z toho nevzpamatovala."
„Cože si to řekla? Vyvraždili rodinu? To. Jsem. Nevěděl.!" Byl moc smutný.
„Ano je to tak je to skoro dvě století. Zeptej se jí, odpoví ti, i když ne ráda."
„Ach." Vyšlo mu z úst.
***
Market se vrátila asi o tři hodiny později.Oznámila jsem jí, že za nedlouho odjedu.
„No dobře. Ale kdy?" Zeptala se.
„Letí mi to za týden, 20.6. do té doby budu tady. Pro letenky zajedeme zítra spolu?"
„Ano." řekla radostně.
Autor: Adell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Trochu jinak - 5. kapitola (Rozptýlení):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!