Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trust me - 6. kapitola

22.11.2009 (17:30) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2192×

6. kapitola – Štěstí nebo smůla?

Bella

Zaparkovala jsem před nemocnicí. Vůbec se mi tam nechtělo. Ale musela jsem, jinak budu muset cvičit a do by bylo horší. Vystoupila jsem a šla směr nemocnice.

„Dobrý den.“ Pozdravila jsem starší paní za pultíkem v nemocnici.

„Dobrý den, co si přejete?“

„Potřebuji potvrzení do tělocviku.“

Dobře, jděte za panem doktorem Cullenem, má ordinaci na konci chodby vlevo.“ Ukázala mi směr a já jsem se tam vydala.

„Děkuji.“

Zavolala jsem ještě a zmizela, ordinace byla prázdná. Sedla jsem si a čekala. Za chvíli vyšel mladý doktor. Byl stejně hezký jako ostatní z jeho rodiny, které jsem zatím viděla.

„Dobrý den.“

Odpověděl mi a ještě se na mě usmál, to mi dodalo odvahy.

„Potřebuji potvrzení pro paní učitelku do tělocviku. Paní u pultíku mě poslala za vámi.  Přistěhovala jsem se minulý týden. Takže tady nemám ještě lékaře.“

„Dobře pojď dál.“ Uvolnil mi cestu a  pokynul k židli, abych si sedla.

Měla jsem docela strach. Doktorka v Seattlu byla moc hodná a uvolnila mě z tělocviku, i když nebyl skoro důvod. Žádný zdravotní, jsem nechtěla cvičit se šátkem. Pochopila to a omluvila mě.

„Jsem doktor Cullen, jak se jmenuješ ty?“

„Jsem Isabella, raději mám ale Bella, Swan.“

„A co tě trápí, že nemůžeš cvičit.“

„No víte..“ najednou jsem se zasekla.

„Jen mluv, já tě neukousnu.“

„Já trpím alopecií. A bylo mi nepříjemné cvičit se šátkem. Paní doktorka mi tedy napsala omluvenku dopředu. Ale napsala jako důvod jen zdravotní problémy a to se paní učitelce moc nelíbilo a žádá jiného doktora.“

Sklopila jsem hlavu a doufala.

„Půjčíš mi prosím tvoji kartu, pokud sis ji sebou vzala?“

Přikývla jsem a podala mu moji kartu. Byla pěkně objemná, protože mě lékaři posílali na různé vyšetřená a připadala jsem si už jako pokusný králík.

Doktor se díval do karty asi dvacet minut, zřejmě si ji četl celou.

„Jestli chceš, tak ti tu omluvenku schválím. Záleží to na tobě.“

„Byla bych ráda děkuji.“

Chvíli něco psal a potom mi podal papír.

„Tady ji máš, kartu si necháme v nemocnici.“

„Děkuji, nashledanou.“

„Nashledanou.“

Z ordinace jsem odešla celá nadšená.

Tahle nálada mi zůstala po celý týden. I Edward se se mnou začal normálně bavit. Sem tam jsme něco prohodily. Pořád jsem ale nechápala, proč byl předtím tak hnusný zrovna na mě. S Alicí jsem se domluvila na nákupy, ale bylo hezky, takže jsme je zrušili, protože jela stanovat s rodiči.

V sobotu jsem šla zase s Mary na naši loučku. Zřejmě jsem se nachladila. V neděli večer jsem měla teplotu. Další den jsem zůstala doma a celý ho prospala. Ani v úterý mi nebylo lépe. Mamka začínala panikařit, takže jsem ji slíbila, že nejpozději ve čtvrtek půjdu k lékaři.

Ve středu jsem vstala, udělala si snídani. Teplotu jsem měla pořád stejně vysokou. Odpoledne někdo zazvonil. Myslela jsem, že je to mamka nebo taťka, protože si zapomněli klíče. Podívala jsem se kukátkem. Byl to Edward.

Co nejrychleji jsem šla nahoru, paruky zanesla z poličky do ložnice a tu novou si oblékla. Seběhla jsem dolů a otevřela. Pořád jsem byla překvapená, co ten tady dělá?

„Ahoj.“

„Ahoj, Bello.“

Napadla mě jen jedna otázka. Co ty tady děláš? Ale ta se mi nezdála až tak vhodná.

„Chceš jít dál?“ odstoupila jsem ode dveří a on vešel.

„Rád,“ cestou do pokoje mi zodpověděl moji otázku. přinesl jsem ti nějaké úkoly, úkoly a máme společně projekt do psychologie. Učitel ho rozdával po lavicích, takže jsem na tebe zbyl já.“

Mary se někam schovala, bylo divné, že ani Edwarda neuvítala.

„Tak to nějak budeme muset zvládnout.“ Usmála jsem se.

Najednou jsem měla mnohem lepší náladu.

„O čem má být ten projekt?“

„No, máme popsat toho druhého, náš názor o něm, napsat o jeho vztahu k rodině, ke škole, jak na nás působí a podobně. Má to být hodně dlouhé. Potom, až to napíšeme, si to mám přečíst navzájem a posoudit, jak nás ten druhý odhadl.“

„To zní zajímavě. Posaď se, dáš si něco k pití? Čaj, kávu, vodu, kofolu, nebo šťávu?“

„Ne, díky, nemám žízeň. Máš moc pěkný pokoj, takový útulný.“

„Díky, moc lidem se nelíbí kombinace červené a černé.“

„Já mám sice světlý pokoj, ale i tohle vypadá zajímavě.“

„Zajímavě jo.“ Usmála jsem se. „Do kdy máme odevzdat ten projekt?“

„Do konce měsíce, což je skoro čtyři týdny.“

„To je docela dlouho.“

„I když na to, jak má být rozsáhlý.“

„Máš pravdu, kdy by s ním začneme?“

„Já můžu skoro kdykoliv.“

Edward

„No já jsem teď nemocná, takže půjdu k doktorovi zítra a zřejmě si ještě chvilku doma poležím.“

Doufám, že jí Carlisle naordinuje tak alespoň dva týdny doma. Mohl bych jí tak nosit učení a chodit k ní každý den. Seděla naproti mně na posteli. Neposedný pramínek vlasů jí pořád padal do obličeje. Snažila se ho dávat na bok, ale po chvíli jí zase spadl. Byla roztomilá. Na sobě měla pěknou puntíkatou košilku s žirafkou a krátkým rukávem. Sahala ji kousek pod zadeček. Zřejmě se styděla, takže se schovala za deku. Ale pořád jsem se mohl kochat pohledem na ni.

„Tak to bychom mohli začít už zítra, mohl bych zase přijít.“

„Určitě máš jiné koníčky. Nemůžu ti brát takhle čas.“

Zrovna já žádné jiné koníčky nemám. A za ní budu chodit moc rád.

„Ne nemám a tohle je přece pro školu a ta je důležitá.“

Usmál jsem se na ni. Její srdce párkrát bouchlo a potom začalo bít rychleji. Můj úsměv se ještě zvětšil a její srdce zrychlilo.

„Dobře, začneme zítra, přece nedopustím, abys se tak nudil.“ Usmála se na mě taky. Byla nádherná a úsměv jí slušel.

Venku už se začalo stmívat.

„Už bych měl asi jít. Slíbil jsem Esme, že jí pomůžu s nákupem.“

„Nechtěla jsem tě zdržet. Esme se bude zlobit.“

Byla starostlivá.

Zvedl jsem se k odchodu. Vstala a snažila se košilku stáhnout co nejvíce dolů. „Zítra si musím vzít jinou.“ Zamumlala a šla dál.

To by ale byla škoda, tahle jí moc slušela.

„Takže zítra, ahoj.“

„Ahoj“ odpověděla mi.

Naposledy jsem se na ni podíval. Stála ve dveřích. Naskytl se mi pohled na celou její postavu. Všimla si mého pátravého pohledu a zčervenala. Nasedl jsem do auta a odjel.

Bella

Seděli jsme naproti sobě. Edward se ke mně naklonil a lehce mě políbil. Byl to nádherný polibek. Přitáhla jsem si ho za krk k sobě. Zacukali mu koutky a posadil si mě na klín. Jednu ruku měl pořád ještě za na mém krk a druhou mě hladil po zádech. Svoje ruce jsem měla zamotané v jeho vlasech. Pomalu mi začal docházet dech. Jakoby to vycítil a posunul se svými rty na můj krk. Líbal ho kousek po kousku a sjel ještě níž. Začal mi vyhrnovat tričko. Líbal mě na prso. A druhé hladil rukou. Začal se mi zrychloval dech. Pomalu a lehce mě položil na postel. Lehl si nade mě. Ruku sunul níž až ke gumce pyžamka. Pohladil mě a pokračoval dál až ke kalhotkám a dál. Začal mě svými prsty dráždit. Projela mnou touha a zavzdychala jsem mu do úst. Hladově mě líbal. Nepřestával s laskáním. Pomalu jsem se blížila k vrcholu. Svými rty přejel k mému ušnímu lalůčku a dál. Otočila jsem hlavu, aby to měl snadnější. Jenomže mi sklouzla paruka. Zarazil se. vyděšeně se na mě podíval.

„Promiň tohle nejde, kdybych to věděl, tak bych…“ nedopověděl a zmizel jako pára nad hrncem. Slyšela jsem jen motor jeho auta.

Shrnutí mých povídek

Chtěla bych znát váš názor. Zajímá mě, co si myslíte o Edwardově reakci a jesli se měl zachovat jinak nebo co a jak. Vím je to moje povídka, ale je to pro mě moc důležité. Může připsat i váš názor. Co by jste udělali, kdyby jste tohle o někom zjistili. Napište mi to do komentu prosím. Rozhodla jsme se, že pokud nebude alespoň deset komentářů, tak nepokračuji!!

Díky vaša BJana:-)

P.S. můžete mi poslat váš názor i na e-mail, pokud nechce tady. Jana.Baturna@seznam.cz . DOUFÁM, ŽE JSEM VÁS TÍMHLE DÍLKEM NEZKLAMALA:-) TO BYCH NERADA

Děkuji

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trust me - 6. kapitola: