Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight - Jasper Whitlock Hale - 1. kapitola: Miluji jen tebe

09.11.2010 (18:00) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5059×

A je tu nový školní rok. Lidé už si nás už moc nevšímají…

… ale ta dívka, ta nová, co se jmenuje Bella, ta má snad oči jen pro Edwarda. Rozčiluje mě to. Vždyť ona ani není jednou z nás. Naklonil jsem se přes Alici k Edwardovi. Také ji pozoroval.
„Edwarde, brácho, koukáš na ni jako na mimozemšťana, co se děje?“ zašeptal jsem.
„Nemůžu jí číst myšlenky. Je mi uzavřená,“ odpověděl mi, v hlase mu zněla nechápavost a údiv.
„To přeci není možné…,“ řekla Alice a nechápavě se na nás všechny podívala.
Slezli jsme se do hloučku a řešili to. Každý přidával k věci svůj názor.
„Třeba je upír a umí se zaštítit,“ zavtipkoval Emmett, ale Rosalie se na něj obořila.
„Emmette! Asi jsi dostal rýmu, když necítíš její pach!“ málem se neuhlídala a vykřikla. Naštěstí větu včas zformulovala do šepotu.
„Ježiši, zlato, už nemůžu říct ani vtip?“
„Teď není moc nálada na vtipy, Emme. Tohle je důležité,“ řekl jsem, lehce jsem se zamračil, abych mé větě dodal na důležitosti. Podařilo se mi nasadit tón, u kterého by se každý smrtelník lekl, jak to znělo vážně. Všichni se na mě podívali a vypadalo to, že důležitost situace pochopili, když zazvonilo. Biologie. Na ten obor chodí z celé naší rodiny jen Edward. Všiml jsem si, že se zvedla i Bella Swanová. No skvělé, poslední volné místo je vedle Edwarda. To má sedět vedle něj? Už tak ho dost provrtává pohledem a teď tohle…

***
„Alice, dnes pojedu s Edwardem. Musím s ním mluvit,“ řekl jsem, když jsme stáli všichni na parkovišti.
„Jo, jasně… takže doma?“ zeptala se trochu ublíženě, možná si myslela, že jsem na ni naštvaný, nebo tak. To ale není vůbec pravda, ničím mě nenaštvala. Alice mě nikdy nenaštve.
„Samozřejmě, že ano, lásko,“ Políbil jsem ji, ale pocítil jsem její ztuhlost. Opravdu se bála, že mě naštvala. „Alice, s tebou to nesouvisí, jen se chci Edwarda zeptat na tu biologii.“
„Nic nezjistil, viděla jsem to,“ Alice na mě trochu zavrčela, potom šla ke svému autu. Za okamžik byla pryč.
„Alice…, Alice, počkej!“ vykřikl jsem, ale bylo pozdě a já to věděl.
„Sakra…,“ zašeptal jsem.
„Spískal jsi to pěkně. Je naštvaná,“ řekl mi Edward.
Jasně, vím, že jsem to spískal, samozřejmě jsem poznal, že je naštvaná. Přemýšlel jsem, jak si to u ní vyžehlit, ale na tohle bych potřeboval Alicinu schopnost. Vždycky bych se podíval, jak by to dopadlo. Edward mi samozřejmě četl myšlenky. Zasmál se mému rozumování. Ta Bella se má. Té myšlenky číst nemůže. Vezmu to domů pěšky. A hodně rychle. Musím to Alici vysvětlit, opravdu mám za co se omluvit. Odešel jsem za roh k lesu, tam už si mě nikdo ani nevšiml. Upíří rychlostí jsem se rozběhl domů, doběhl jsem zrovna ve chvíli, kdy Alice parkovala. Podívala se na mě, když vystoupila.
„Neříkals, že pojedeš s Edwardem?“ zeptala se naštvaně.
„A není to jedno? Alice…, co se stalo? Co se stalo s náma dvěma? Miluji tě, moc tě miluji a nikdy tě milovat nepřestanu, čím jsem tě naštval?“ ptal jsem se zmateně.
„Jaspere, ty to nechápeš?!“ Alice se na mě podívala a vyjekla. Byla podrážděná. Nechtěl jsem ji ještě víc rozčilovat, ale musel jsem to z ní dostat.
„Promiň, Alice…, nechápu. Osvětli mi to.“
Alice si naštvaně odfrkla. „Líbí se ti!“ vykřikla.
Cože? Tohle myslí Alice vážně? Tak to mě dostalo. Mně že se líbí Bella? Takže Alice žárlí…, jestli si myslí, že se mi Bella líbí, když ji pozoruji, tak to je na omylu. Ano, pozoruji ji, ale to proto, že mi to příjde divné, to, jak má štít proti Edwardově schopnosti.
„To není pravda, Alice. Nelíbí se mi,“ ujistil jsem ji, ale nezdá se, že by mi věřila.
„Vždyť jsi jediný, kdo o ní mluví.“
„To proto, že nechápu tu věc s uzavřenou myslí, Alice. Nelíbí se mi, to tě můžu ujistit. Přísahám, že se mi líbíš jen ty! A že miluji jen tebe!“
„Tak to dokaž.“
Šel jsem k ní a políbil ji. Nic lepšího mě nenapadlo. Alice mi polibek vášnivě oplatila, nejspíš to bylo zrovna to, co chtěla. Strčila mě do auta, jehož dveře byly stále otevřené a vlezla si za mnou. Zavřela za sebou a zmáčkla u dvířek tlačítko, aby nešly otevřít.
„Mrško,“ řekl jsem s úsměvem a začal jsem ji líbat.
Alice se usmála a polibky mi s vášní oplácela. Obrátil jsem se tak, že jsem ležel obkročmo na ní. Vyhrnul jsem jí šaty. Znejistěla a přestala mě obdarovávat polibky.
„Jaspere…,“ řekla a podívala se mi do očí, „ostatní za chvíli dorazí.“
Oplatil jsem jí pohled. „Do auta se přeci nedostanou a pochybuji, že nás budou pozorovat okénky.“
„O to nejde…,“ zašeptala, hlas se jí trochu třásl vzrušením a nervozitou.
Pohladil jsem ji po stehně. Ztuhla, ten pohyb nečekala. Trochu se otřásla, jak jí projela nová vlna vzrušení. Tohle se mi líbilo. Líbilo se mi, jak nechtěla, ale přesto se mi poddávala a já si s ní mohl dělat, co jsem chtěl. Uslyšel jsem zaparkovat auta. Zaslechl jsem hlasy Rosalie, Emmetta a Edwarda. Ten se o nás nezmiňoval, takže jestli mně nebo Alici četl myšlenky, byl tak ohleduplný, že si to nechal pro sebe. Alice je musela také slyšet, protože se mi snažila vykroutit. Jenže jsem ležel na ní a ona neměla šanci se z pode mě dostat.
„Jaspere…, jsou tady…, Jaspere,“ zašeptala.
Usmál jsem se a podíval jsem se jí do očí. „Já vím.“
„Jaspere, neměli bychom toho radši nechat? Vždyť… přeci jenom… jsme v autě…, je to divné…,“ podívala se na mě. V hlase měla jasně slyšitelný strach. Bála se, aby nás Edward neprozradil. Dosud neustávala v pokusech se z pode mě dostat. Jenže já se ani nehnul. Bylo mi jedno, že přijeli ostatní. Byl jsem vzrušený, chtěl jsem ji. Teď hned. Chtěl jsem to a chtěl jsem si to užít. Začal jsem ji opět líbat. Na tvářích, rtech… na krku. Vzpírala se, ale ne dlouho. Uvolnila se. Nevydržela dál odporovat. Líbilo se jí to. Zavřela oči, zvrátila hlavu dozadu a vychutnávala si každý dotyk. Rozepl jsem jí zip vzadu na šatech. Vzdychla slastí a sama si ze šatů pomohla. Skončily někde pod sedadlem. Tím, že se svlékla, otevřela mi další cesty. Sjel sem z krku na prsa, na břicho, stehna. Vždy, když se můj jazyk dotkl její ledové, upíří kůže, tiše vzdychla. Usmál jsem se, věděl jsem, že se jí to líbí. Chtěl jsem, aby se jí to líbilo. Už se nebránila. Ba naopak. Vzala do rukou moji košili a roztrhla ji. Ach ne, má oblíbená košile… předvedl jsem pláč, ale nebyl jsem zklamaný. Spíš šťastný, že jsme si ušetřili práci s knoflíčky. Dál jsem ji líbal.
„Oh, Jaspere…,“ zašeptala, „netrap mě… prosím…“ Tón jejího hlasu byl takový, že by se snad i kámen ustrnul, ale já byl neoblomný. Rozepnul jsem si kalhoty, ale nechal je na sobě. Stáhla je i s boxerkami rychleji, než jsem jí v tom stihl zabránit. Vypadá to, že se chopila vedení, protože je rychlejší než já. Skrčila se a líbala mě na hrudi. Usmál jsem se a začal ji hladit po vlasech. Náhle a nečekaně si mě k sobě přitáhla, což způsobilo, že jsem do ní vnikl. Usmála se, protože se jí nejspíš povedlo to, co zamýšlela. Také jsem se usmál. Kdyby to neudělala ona, udělal bych to každou chvíli já sám. I kdyby se bránila kdovíjak. Ale nebránila by se. Když to udělala sama, nebránila by se, kdybych to udělal já. Alice je to jediné, co mě na celém světě zajímá. V černobílém světě jeden zářivý, růžový bod. Ona. Když jsem ji uviděl poprvé, třásly se mi nohy. Stejně jako teď se chopila vedení, chopila se ho i kdysi. Byla do mě zamilovaná již v té době, kdy jsem se jí poprvé ukázal v jejich vizích. A já byl tak uchvácen její krásou, že mě ani nenapadlo se bránit, takže to všechno šlo nějak rychle. Už si nevzpomínám, jestli to náhodou nebyl jen týden po našem prvním setkání, než jsme odešli spolu sami dva.
Alice se na mě usmála, z mého výrazu jistě pochopila, že myslím na ni. Úsměv jsem jí oplatil a políbil jsem ji. Náhle něco luplo ve dvířkách auta a rozletěly se. Vedle auta stál Edward. Zdá se, že mu nevadilo, z čeho nás vyrušil. Vůbec mu nevadilo, že tam ležíme nazí, přilepení na sobě.
„Alice, ty jsi věděla, že si Emmett půjčí na cestu domů mé auto a píchne mi gumu?!“ zakřičel.
Obrátil jsem oči v sloup. „Edwarde, byl bys tak ochotnej, vypadnul a zavřel bys ty dveře?“ zeptal jsem se.
„Jaspere, to je jedno… kašli na to,“ řekla Alice a natáhla se pro své šaty.
Nechal jsem ji, aby se oblékla, veškerá romantika byla již stejně ta tam. Oblékl jsem si kalhoty, pak jsem se podíval na svou košili. Samozřejmě, byl z ní hadr na utírání prachu. Edward si s ním může umýt auto, pomyslel jsem si. Zasmál se, stále tam stál. Tak ne, hadr mu skončil na hlavě.
„Jaspere, klid, v pořádku…,“ Alice se mě snažila uklidnit, pohladila mě po tváři, ale moje zlost se neztrácela. Jen jsem ji hodil do pozadí, abych udělal Alici radost.
Edward zlostně zavrčel, stále mu ještě Alice neodpověděla. Podíval jsem se na něj, z očí mi sršely blesky.
„Kdyby to věděla, řekla by ti to. A teď vypal,“ řekl jsem mu.
Edward obrátil oči v sloup, něco zamumlal, ale odešel. S Alicí jsem vylezl z auta. Teď bych vraždil a jméno první oběti řeknu rychlostí blesku. Edward. Uslyšel jsem, jak se někdo v domě zasmál. Nemusel jsem dlouho přemýšlet, aby mi došlo, koho smích to byl.
„Edwarde!“ zakřičel jsem s Alicí ve stejnou chvíli.
„Edwarde, to jsi opravdu dělat nemusel. Teď jsi je jen naštval,“ poznal jsem klidný, rozvážný Carlisleův hlas.
Skvělé, takže už to ví všichni? Aspoň je Carlisle na naší straně. Vzal jsem Alici okolo pasu, došli jsme do domu, hodil jsem zlostný pohled na Edwarda, vděčně jsem se usmál na Carlislea za naší obhajobu a šel jsem do svého pokoje. Sedl jsem si ke knize.

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight - Jasper Whitlock Hale - 1. kapitola: Miluji jen tebe: