Poslední dvě kapitoly... Poděkování. :)
29.12.2010 (07:15) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1909×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
10. kapitola - Baletní studio
Byli jsme tady. Ve Pheonixu. Ani tady nebyla Bella v bezpečí. Já i Alice jsme to věděli, ale bylo to daleko od Forks. James nás ale sleduje a brzy tu bude…
Seděli jsme v hotelovém pokoji, když Alice ztuhla.
„Co je, Alice? Co vidíš?“ zeptal jsem se starostlivě.
„Stopař… James… změnil směr.“
„Kam zamířil, Alice?“
„Zrcadla… místnost plná zrcadel,“ řekla Alice.
Moc jsem z její odpovědi nepochopil, proto jsem jí podal tužku a přidržel papír. Alice většinou dokázala nakreslit, co vidí.
Bella to místo znala.
„Takže… James jde teď směrem, který ho zavede do… baletního studia?“ zeptala se.
„Bylas tam někdy?“ zeptala se Alice a já i ona jsme se na Bellu podívali.
„Jako malá jsem chodila na balet. Škola, kam jsem chodila, měla tuhle klenbu.“
„Je ta škola tady, ve Pheonixu?“
„Jo…“
***
„Jaspere… Jaspere, Bella je v nebezpečí! James jí nalákal do baletního studia!“ vykřikla Alice.
Okamžitě jsem vzal do ruky telefon a volal jsem Edwardovi. Všechno jsem mu řekl. Potom jsem zavolal i Carlisleovi. Když jsme dorazili do studia, Edward už tam byl. Bella se svíjela na podlaze v bolestech. Křičela. Ale ne, přišli jsme pozdě.
Carlisle se k ní vrhnul, Alice utěšovala, Edward smutnil. Já s Emmettem jsme pevně uchopili Jamese za paže, ale potřebovali jsme pomoct.
„Alice!“ zavolal jsem. Alice se zvedla od Belly a rozběhla se k nám. Věděla, co dělat.
Když jsem ji viděl, jak utrhla Jamesovi hlavu, přeběhl mi mráz po zádech. Naštěstí jsem věděl, že mi tohle nikdy neudělá. Nikdy. Zvláštní, někdy to slovo ublíží a někdy je to to, co vás nejvíc potěší. Kdyby mi řekla: Nikdy jsem tě nemilovala, to slovo nikdy by mě ranilo víc, než cokoli jiného. Když si ale řeknu: Nikdy by mi neutrhla hlavu, to nikdy mě velice uklidňuje. Hodili jsme Jamesovo tělo do ohně, na který jsme použili parkety z podlahy.
„Jak je na tom Bella?“ zeptal jsem se a otočil jsem se na Carlislea.
„Bude v pořádku, ale musí do nemocnice. Ztratila spoustu krve.“
11. kapitola - Maturitní ples
Alici to velmi slušelo. Černé vlasy se jí kroutily ve spirálkách kolem jejího elfského obličeje. Měla červené šaty, které se mi na ní vždy moc líbily. Ne, že Rosalii by to neslušelo… blonďaté vlasy měla vyžehlené a splývaly jí k prsům, zelené šaty se lehce třpytily a končily jí někde u kotníků… ale nejkrásnější stejně byla ta, kterou jsem držel za ruku.
„Po kolikáté vlastně už?“ ptala se Alice se smíchem.
„Nějak ty maturáky už ani nepočítám,“ zasmál se Emmett. Všichni jsme se zasmáli s ním… skoro všichni. Edward byl s Bellou a Emmetta neslyšel.
Pan profesor Molina nám nalil všem skleničku vína. Přestože pro nás chutná, jako bychom pili kalnou vodu z rybníka, jsme si všichni připili na ´hodně štěstí do dalšího života´. Přišlo mi to směšné. Normálně bych řekl, že je zbytečné si přát něco takového, když jsou u nás všechny dny stejné, ale to bych lhal. Od chvíle, co je tu Bella Swanová, není žádný den stejný, jako ten před ním. Alice se změnila. Má teď nejlepší kamarádku, která je člověk, takže se podle toho musí chovat. Já se změnil. Snažím se cvičit si odolnost proti krvi. Ne, že bych to nezvládal, ale piluji to. V blízkosti tak voňavé oběti, kterou nesmím mít, je to nezbytností. Edward se změnil. Chodí s lidskou dívkou, chrání ji. Je jako její osobní štít. Změnil se i Carlisle s Esmé, i Rosalie s Emmettem. Změnila se celá naše rodina, změnil se pro nás svět. Když se podívám okolo, lidé si nešpitají: ´Hele, to jsou Cullenovi… moc se tu s nikým nebaví.´ špitají si: ´Hele, Cullenovi. A támhle je Edward, to je kluk Belly Swanové, té, co se od nich nehne na krok!´ Je to o hodně milejší. A zábavnější. Někdo do mě narazil. Věděl jsem, že to ještě neskončilo a asi to ani v nejbližší době neskončí. Zachytil jsem pach, který už znám. Když se protáhla kolem mě, podívala se na mě ledovým, upířím pohledem. Na to, aby odrazila ránu mířenou do srdce, dostatečný odpal nemá. Viktorie.
Poděkování
Děkuji zejména Stephenii Meyerové, autorce Twilight sagy, protože bez ní bych toto nikdy nenapsala.
Dále děkuji také svým kamarádkám Vlaďce a Lucce, kteří si můj příběh průběžně četly a podporovaly mě.
Děkuji všem, kteří v sobě našli odvahu a vůli přečíst si všechny mé příběhy. Děkuji, protože bez vás bych nebyla tam, kde jsem.
Veronika Synková
Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Twilight - Jasper Whitlock Hale - 10. kapitola: Baletní studio / 11. kapitola: Maturitní ples / Poděkování :
kde jsou baletní šaty fuj nuli
www.stmivani.eu/components/images/emoticons/smile41.gif
kde jsou baletní šaty fuj nuli
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!