Takže další kapitola, doufám, že se bude líbit. :) Ella dál zažívá svůj ne zrovna vydařený den, ale někdo jí udělá ohromnou radost. Proč Ella v sobotu nepůjde nakupovat s Alicí? Kdo je kluk, který čeká před školou? Proč si Jake nechal ostříhat vlasy? A kdo opraví Elle náklaďáček? Můžete hádat, ale radši bych si to přečetla. :D
Všem děkuji za komentáře.
31.08.2010 (14:15) • Han • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1327×
Konečně byl oběd a já si sedla neobvykle k Belle. A to kvůli Emmettovi. Samozřejmě tam bude Rose a tak si ho vychutnám. Pomsta bude sladká.
„Ahoj, můžu k vám?"
„No jasně," odpověděla mi Alice.
„Tak co je nového?" zeptala se mě Bella.
„Hm… co třeba, že dneska je hrozný den," odpověděla jsem jí.
„A proč?" zeptal se Edward.
„Ále, ráno jsem nasedla do náklaďáčku a zjistila jsem, že nestartuje," řekla jsem a Emmett se začal smát.
„Ta vaše rachotina už nic nevydrží,“ poznamenal Emmett. Já jsem ho ignorovala, však ona přijde pomsta.
„A kdo tě odvezl?" vyzvídala Bella.
„Zavolala jsem Jakeovi." Jak jsem vyslovila to jméno, Edward se ušklíbl.
„No jo, jenže stejně jsem to nestihla do školy. A pak ještě při matice mi nějaký inteligent, jménem Emmett, dal na židli prdící polštářek.“
Bella už chtěla něco říct, ale já jsem pokračovala.
„No a pak jsem ho začala mlátit i nadávat mu a nakonec se tam objevil učitel.“ Emmett se začal zase smát, ale Rose mu dala facku.
„Večer nic nečekej,“ řekla a odešla.
„A máš to,“ pomyslela jsem si. Emmett hned vyrazil za ní, aby se jí omluvil.
„A to jsem se nezmínila, že když jsem pospíchala na hodinu, omylem jsem vlezla do jiné třídy. Prostě hrozný,“ dokončila jsem a věnovala jsem se jídlu.
Jak jsem tak jedla, všimla jsem si, že Cullenovi se svého jídla vůbec nedotkli. Ale proč?
Divné. Zbytek oběda jsem pozorovala Bellu a Edwarda, jak na sebe koukají. Tak zamilovaně a Edward ještě ochranitelsky. Začala jsem přemýšlet o sobě a Jakeovi, když najednou mě vyrušila Alice.
„Ello, co děláte s Bellou v sobotu?“
Podívala jsem se na Bellu a ta lehce zakroutila hlavou, bohužel to Alice postřehla.
„Já nemůžu, jelikož budu pryč,“ řekla jsem a snažila si rychle něco naplánovat.
„A co?“ vyzvídala dál.
„Budu mít sraz s kamarádem,“ řekla jsem nenuceně.
„Dobře, tak někdy jindy,“ řekla a už vstávala. Za ní vyrazil i Jasper, který při obědě nepronesl jediné slovo.
Já jsem už taky chtěla odejít, tak jsem se rozloučila s Bellou a Edwardem a vyrazila.
Už mě nečekala žádná hodina, a tak jsem mohla jít domů, bohužel pěšky.
Na chodbě jsem potkala Jessicu, která mi nabídla odvoz. Tohle bych nikdy od ní nečekala, ale i tak jsem odmítla. Celou cestu mi něco povídala o tom slizkém hadovi Mikeovi. Jednoduše jsem ji ignorovala, až do té chvíle než jsme přišli na parkoviště.
„Páni,“ vyhrkla ze sebe, jen co jsme otevřely dveře školy. Myslela jsem, že zase kouká na Mika, a tak jsem pořád koukala do země.
„Nevíš, kdo to je?“ zeptala se mě a já se podívala, koho myslí.
Byl to kluk s krátkými černými vlasy a vypracovaným tělem, které se schovávalo pod černým tričkem. Opíral se o stejnou motorku, jakou má Jake. Když viděl, že se na něj dívám, vytvořil se mu úsměv od ucha k uchu. Teprve teď jsem poznala, kdo to je.
„To je Jake,“ odpověděla jsem Jess.
„Aha. A nevíš jestli s někým chodí?“ vyzvídala. Proč se ptá? Nechodí náhodou s Mikem?! Počkej já ti ukážu.
„No, náhodou vím.“
„A s kým?“
„Koukáš na ni,“ usmála jsem se. „A teď mě omluv, musím už jít.“
Byla jsem na sebe velmi hrdá. Vmetla jsem jí to pěkně do tváře. A teď už jsem pospíchala za Jakem.
„Ahoj,“ usmál se.
„Ahoj. Kde máš vlasy a co tady děláš?“ zeptala jsem se.
Jake si přejel rukou po vlasech.
„No, musel jsem je shodit, neboť by mi to vadilo. Vysvětlím ti to u vás. A co tu dělám? Myslel jsem, že budeš potřebovat odvoz, když ti kleknul náklaďáček. A navíc ti ho chci opravit.“ Podal mi helmu.
„Děkuji za ranní odvoz,“ usmála jsem se.
„Nemáš zač, ale teď pojď, jedem.“
Nasadila jsem si helmu a sedla si za Jakea. Jake se rozjel k nám domů.
Přijeli jsme na příjezdovou cestu a zaparkovali vedle náklaďáčku. Jake se hned začal přehrabávat v motoru náklaďáčku a já mu jen podávala šroubováky a klíče.
„Zkus to nastartovat,“ řekl po půl hodině a já si sedla k volantu. Otočila jsem klíčkem a opět uslyšela řev našeho náklaďáčku. Samou radostí jsem vylezla ven a běžela k Jakeovi.
„Jaku, děkuju. Strašně moc,“ křičela jsem radostí a vlepila mu pusu.
Najednou se, ale pusa změnila v polibek. Jake okolo mě obmotal své ruce a vložil se taky do polibku. Jake líbal velmi něžně a mně se to líbilo. Když jsme se potom od sebe odtrhli, koukali jsme si navzájem do očí.
V očích se mu třpytila láska a v tu chvíli jsem byla přesvědčená, že moje srdce bude patřit vždy jen jemu.
„Nemáš zač, to já bych měl děkovat,“ usmál se na mě a pustil mě.
Šla jsem vypnout náklaďáček a s Jakem jsme šli ruku v ruce do domu.
Autor: Han (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Twins up for grabs - 13. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!