„Je nádherná, Edwarde," povzbudivě jsem se na něj usmála. Kdyby mě býval nekousl, bylo by všechno jednodušší. Určitě bych se do něj potají zbláznila jako většina holek na škole. Tiše bych obdivovala jeho krásu, ale nikdy bych neměla dostatek odvahy promluvit na něj.
03.11.2012 (20:00) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2452×
„Slyšela jsem, že byl nedávno s Nickem venku,“ uslyšela jsem z davu. To byla jen a jen pomluva. Poslední dobou Edward trávil čas výhradně se mnou. Hráli jsme šachy, hráli na piano. Občas jsme taky skolili nějakou tu pumu. Takže všechny řeči tohoto typu byly naprosto nepravdivé. Co mě to napadlo, udělat veřejně z Edwarda gaye? Moje podvědomí mi říkalo, že nechci, aby byl s jinou. Poslední dobou jsem se u něj cítila zvláštně. Vlastně jsem se sama v sobě nevyznala. Byla jsem novorozený upír, který se uměl ovládat. Podle Jaspera to bylo dost divné a hlavně ojedinělé.
„Nekecej," vypískla Jessica. Nedávno se mě zeptala na to, co s Edwardem mám. Nedokázala jsem jí odpovědět. Chtěla ho pro sebe. Přidala jsem do kroku a zamířila k učebně číslo 33, kde mě čekala hodina s Edwardem.
Poslední dobou jsem nevěděla, jak se mám chovat. Mám se mu stranit? Měla bych odejít? Měla bych jít tam, co mi říká čistý rozum, nebo každý úder srdce? Každý úder srdce? Běž za Carlislem, Bello, předepíše ti nějaký penicilin. Stejně by ti byl na nic.
Prošla jsem až do třídy a nevšímala si ostatních. Hodina nudné biologie. Skvělý. Kdybych mohla nějakého profesora rozmačkat na malé kousíčky, byl by to profesor biologie. Edward seděl narovnaný na svém místě. Ruku měl položenou na stole a druhou pomalu prolistovával učebnici. Zvedl pohled a usmál se, tak jak se usmívá jen na mě. Jasně, Bello, jen na tebe.
„Ahoj," zamumlala jsem. Vzala jsem kabelku a vyndala z ní poznámkový blok a tužku. Pak jsem kabelku vzala a hodila ji k jedné noze od stolu. Vždycky, když Alice viděla, že si chci vzít batoh, nějak záhadně zmizel z povrchu zemského.
„Ahoj," pozdravil mě a něco si začal kreslit do sešitu. Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože zazvonilo a otrapa přišel do učebny. Nějakou dobu jsem jen tak koukala před sebe. V hlavě jsem si promítala všechny filmy, co jsem kdy viděla. Pak mi mou euforii ale překazil nezvyklý pohyb na lavici. Edward přede mě postrčil sešit. Z mého pohledu naprostého laika tam byly noty, houslový klíč a zbytek šel mimo mě. Ale něco mě ihned upoutalo, a to název: Bellina ukolébavka. Šokovaně jsem k němu zvedla pohled a on se nad mým výrazem uculil.
„Doma mi to ihned zahraješ, ano?" nakázala jsem mu. Byla jsem dojatá. Nikdy mi nikdo nedal květiny, natož aby mi složil písničku. Když se z klavíru začala linout tak líbezná hudba, jakou jsem v životě neslyšela, nemohla jsem tomu uvěřit. Byla to moje ukolébavka, napsal ji pro mě. Edward byl z jiné doby, v dnešních dnech skladbu složí jen někdo z romantického filmu.
„Líbí?" vydechl mi přímo do obličeje a já přemýšlela, jak je možné, že jeho dech je tak sladký. Byla jsem naprosto omámená. Byla to moje osobní droga. Zkoumala jsem linii jeho obličeje. Tvar jeho krásně vykrojených rtů.
„Je nádherná, Edwarde," povzbudivě jsem se na něj usmála. Kdyby mě býval nekousl, bylo by všechno jednodušší. Určitě bych se do něj potají zbláznila jako většina holek na škole. Tiše bych obdivovala jeho krásu, ale nikdy bych neměla dostatek odvahy promluvit na něj. Taková jsem byla. Tichá holka z velkého města. Pak se můj život ale totálně vykolejil.
A možná se stalo to, co se stát mělo. Když jsem se na něj dívala, věděla jsem, že je to on. Ten, s kterým bych normálně strávila zbytek života. Měla děti, pravnoučata. Jenže takové to nikdy nebude.
„Já vím, že jsme nezačali zrovna nejlépe, ale já to chci zkusit. Myslím nás dva," vydechl. Přestal hrát a díval se mi upřeně do očí.
Vím, že kapitolka je opravdu maličká. Chci se tu zeptat, jestli si povídku ještě někdo pamatuje? Jestli ji má cenu dopsat. Byla jsem vážně v časovém presu, ale teď by to mělo jít samo. ;)
« Předchozí díl
Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ty jsi mě kousl - 12. kapitola:
Bude niekedy pokračovanie??
Kde je pokracko? :O je to naprostu super! :3* ^^ *-* :))
je to hezká povídka, rozhodně pokračuj
pamatuje, má, a ani nezkoušej mít pochybnosti :D
Taktéý jsem jí začla číst dneska, většinou ani nezačnu číst povídky, co mají pod deset kapitolek, ale řekla jsem si, že bych mohla začít číst i nějakou jinou povídku než ty, které mám rozečtené, takže doufám, že nový dílek přidáš brzy. Jinak pěkná povídka.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!