Leo jede domů a Alice šílí!
04.05.2014 (16:15) • piromaan23 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 889×
Po cestě, kterou jsem si náramně užíval, jsem se zastavil v obchodě. Koupil jsem si něco na svačinu na zítra a pokračoval v cestě. Dorazil jsem domů, trvalo mi to asi pět minut. Zaparkoval jsem před domem vedle policejního auta. To znamenalo, že je táta doma. Vzal jsem ze schránky všechny dopisy a cestou k domu jsem je přebral. Otevřel jsem dveře a sundal si boty. Bundu jsem pověsil na věšák a zhluboka se nadechl.
Zarazil jsem se, znovu nasál vzduch a zadíval se do kuchyně, ze které se linul černý kouř. Aha. S povzdechem jsem se rychle vydal za kouřem a opřel se o zárubeň. Táta stál u vařiče a v hrnci plaval kus něčeho. Zadíval jsem se do koše a vyděšeně se díval na vyhozený pytlík od špaget.
Špagety?! Povzdechl jsem si a vyndal z kapsy telefon. Projel jsem seznam kontaktů a našel požadované číslo. Zavolal jsem do místní pizzerie, protože tohle opravdu jíst nebudu, i když se snaha cení. Po vydatné pizze, kterou ani táta neodmítl, jsem se vydal na úklidu kuchyně, jsem se konečně vydal do svého pokoje. Nadšeně jsem skočil na postel.
Svlékl jsem si triko a hodil ho do rohu pokoje, kde stál koš. Vzal jsem telefon a vytočil číslo.
„Prosím,“ ozval se líbezný hlas mojí matky. Usmál jsem se. Podle jejího hlasu bylo jasné, že je šťastná.
„Jednoduše to shrnu. Škola super. Táta skvělé, až na jeho kuchyňské umění. Dárek byl úžasný a doufám, že neblázníš, mami. Měla by sis užívat, že jsi teď bez otravného syna,“
„Zlatíčko, jsem tak ráda, že se ti tam líbí. Oh, musím končit, zlatíčko, Phil právě jde hrát. Musím mu fandit. Pá!“ Smutně jsem se usmál a položil mobilní telefon na noční stolek. Smutně jsem se podíval z okna a našel si ve skříni nové oblečení.
Povzdechl jsem si. Nebude to tu špatný. Možná si to tu i užiju. Vylezl jsem z postele a vydal se do koupelny. Po uklidňující koupeli jsem se zahrabal do peřin a s úsměvem usnul.
Mezitím u Cullenů:
Všichni jsme seděli na pohovce a sledovali lamentující Alici. Chodila jsem tam a všichni jsme přemýšleli o tom samém. Zbláznila se snad?! Bylo mi jasné
„To není možné, jak se to mohlo stát. Vždyť to bylo jisté. Jak je možné, že to je někdo úplně jiný! Tomu nemůžu uvěřit! Takhle to být nemohlo!“ křičela přes celý dům Alice a já jen přihlížel. Takhle tu pochodovala od schodů ke dveřím asi půl hodiny, ale její splašené myšlenky mi nic neřekly. Na příjezdové cestě zastavilo auto.
Carlisle se vrátil z práce. Otočil jsem se ke dveřím, kde stál překvapený Carlisle. Podíval se na mě a zeptal se mě, co se děje. Zakroutil jsem hlavou a pokrčil rameny. Ani já nevěděl, o co se tu jedná.
„Alice, co se děje?“ zeptala se Rosalie, která už to nemohla vydržet.
„Všechno je špatně! Všechno se hroutí přímo před mýma očima! Mělo to být stoprocentní. Měli jsme být šťastní!“ zařvala Alice a zastavila se. Podívala se na mě se zamračením.
„Možná, že …“ zašeptala a v její mysli se objevil pár držící se za ruce.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ty jsi měl být holka! Kapitola 6:
Že by...?
Jů nová kapitolka! SUPER!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!