A je tady další díleček. Moc Vám děkuji za předešlé komentáře, které mě velice ale velice potěšily, a proto tady máte další kapitolku. A pokud budete chtít další kapitolku, tak zase aspoň zanechejte smajlíka. Moc Vám děkuji Vaše NessCullen :D
02.02.2010 (20:15) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2960×
„Chytej skřítku,“ volal Emmet na Alici a hodil po ní míček, který mrštně chytila a hodila ho zpátky po Emmetovi, který se zrovna věnoval svoji Rosalii a schytal to míčkem nečekaně mezi oči. Míček se po styku s Emmetem ale rozpadl.
„Za co jsem to schytal? Když toho míčku byla taková škoda. Víš kolik takový míček stojí peněz“ ptal se Emmet nevěřícně Alice a rukou si třel místo, kde ho míček zasáhl. Ostatní i já jsme to nevydrželi a propukli jsme v smích. Ness se začala smíchem válet po zemi. Nikdo totiž nesměl narážet na Alicinu výšku, protože to přímo nesnášela a Emmet si z ní na toto téma často rád utahoval a jednou to skončilo, dokonce i tak, že mu nabourala jeho autíčko o skálu. Alici sice neměla ani škrábnutí, ale jeap na tom byl opravdu špatně. Nebýt Rosalie, tak by teď měl asi čestné místo na vrakovišti.
„Chcete hrát nebo se tady budete chlámat?“ ptala se ještě trochu podrážděně Alice. Raději jsme nic nenamítali a stoupli jsem si na svá místa. Kromě Renesmee, která s námi nikdy baseball nehraje, jsem hráli všichni. Asi se ptáte proč Nessie s námi taky nehraje? Přesně si na ten den vzpomínám, kdy Renesmee s námi poprvé a naposled hrála baseball.
Před dvěma a půl roku
„No tak, této, nahazuj!“ volala na Alici Renesmee a nervózně svírala pálku a zároveň se soustředila na míček, který ještě teď Alice držela v ruce, aby ho co nejdál odpálila. Slyšel jsem Aliciny myšlenky jak odpočítávala, kdy zahřmí a kdy ona bude moc hodit Ness míček. Byl jsem zvědavý, jestli Renesmé ten míček odpálí nebo ne. Jasper s Emmetem se dokonce vsadili. Jasper stejně jako já Ness důvěřuje a věří jí, že míček odpálí, ale Emmet se myslí, že ne. Tak jak?
„Připrav se, Nessie,“ upozornila ji Alice a Nessie se zrychlil tep a ještě více křečovitě začala svírat pálku.
‘Tři, dva…´ odpočítávala Alice v myšlenkách. A najednou míček letěl vzduchem přímo k moji dceři, která se napřáhla a ztratila rovnováhu a pomalu začala padat k zemi, ale míček se k ní neustále obří rychlostí blížil. Míček se střetl s Renesmee. Renesmee se po střetu s míčkem začala dusit a nemohla se nadechnout. Hned jsem věděl, co se děje. Má vyražený dech. Okamžitě jsem se k ní všichni přiběhli. Carlisle neváhal ani sekundu a začal ji ošetřovat. V tu chvíli kdybych byl ještě člověk, tak by se ve mně člověk krve nedořezal. Bál jsem se, aby se jí něco nestalo.
Carlisle vůbec neváhal a začal Renesmee okamžitě během sekundy ošetřovat a po malé chvíli se už moje dcera mohla bez potíží nadechnout.
„Jsi v pořádku?“ vyptával jsem se ji a odpovědí mi bylo jen kývnutí hlavy.
„Bude v pořádku,“ odpověděl mi Carlisle na otázku, kterou jsem se chystal vyslovit. Jako kdybych nebyl jediný, kdo v této rodině čte myšlenky.
„Já jsem nechtěla. Omlouvám se… já jsme nic neviděla… promiň mi,“ začala se omlouvat Alice. I když v jejích očích byla vidět bolest a lítost a já jsem věděl, že by Nessie v životě nic neudělala, že by jí ani vlásek nezlomila, tak mi z hrdla uniklo zavrčení. Čímž jsem na sebe v tu chvíli přilákal pozornost Jaspera, který si v obranné pozici stoupnul před Alici…
„Edwarde. Země volá Edwarda Anthony Musena Cullena,“ vytrhl mě ze vzpomínání Emmet, který mi začal hučet do ucha.
„Co je?“ odsekl jsem mu kysele.
„Já jen, že jsme si mysleli, že jsi jediný upír, který přestal vnímat okolí. Vůbec jsi nereagoval i Ness se začala o tebe strachovat, jestli se ti něco náhodou během dvou minut, kdy jsi stál na jednom místě, něco nestalo.“ Podíval jsem se na svoji dceru, která stála vedle Esme a z očí jsem ji vyčetl, že si oddychla. Ten velkej buran měl asi pravdu.
„Jen jsem se zamyslel,“ odůvodnil jsem jim svoje chování. Jen co jsem se omluvil, jsme konečně začli hrát naši oblíbenou hru. Hráli jsem přes dvě hodiny a stále bychom hráli, kdyby už bouřka nepřestala.
„Bylo to super a jako vždy jsme vyhráli,“ radoval se Emm a objal kolem pasu Rosalie a dal jí pusu na tvář. Všichni jsme se pomalu hrnuli k autům, kterými jsem přijeli.
„Tati mohla bych jít, prosím, ještě na lov? Sama prosím,“ zeptala se mě opatrně Nessie, když už jsem seděl za volantem Volva. Chvíli jsem váhal, protože venku se už stmívalo a já jsem nechtěl, aby se ji něco stalo. Ale pak jsem si uvědomil, že mezitím, co ona půjde na lov, bych mohl zbytku rodiny říct o té fotografii. To je dobrý nápad.
„Máš telefon?“ zeptal jsem se jí a Ness se nahnula do auta a z přihrádky si vzala svoje fialové véčko.
„Mám,“ oznámila mi vesele, jako kdybych to teď na vlastní oči neviděl.
„Ale musíš mi slíbit, že se budeš pohybovat v naši blízkosti, protože už je skoro tma a za chvíli budeš doma.“ A podíval jsem se na ni, takovým tím otcovským pohledem.
„Slibuji na Emmetovy medvídky.“ A usmála se od ucha k uchu a za námi se ozval Emmet.
„Já jsem to slyšel, takže jestli to nedodržíš, tak si mě nepřej, Renesmee Carlie Cullenová,“ zahulákal Emmet a nastartoval svůj jeap. Nessie mi dala pusu na tvář, rozloučila se se mnou a odběhla do lesa na lov.
Za chvíli jsem už všichni seděli doma v obýváku a já jim začal vysvětlovat vše, co jsem měl na svém mrtvém srdci.
„Takže,“ začal jsem.
„Svolal jsem Vás sem, protože asi před měsícem Renesmee přišla fotka. Přišla jí fotka, na které je Bella. A podle Ness je od Belly, protože si myslí, že se k nám Bella vrátí.“ Podíval jsem se reakci ostatních. Všichni vypadali vyděšeně, ale i překvapeně.
„Ale proč by ji Bella posílala?“ zeptala se Alice.
„Třeba má Ness pravdu. Třeba se k nám Bella vrátí,“ souhlasila Rose s Ness.
„Ale jak můžeme vědět, že tu fotku poslala Bella nebo někdo, kdo by chtěl Ness ublížit?“ řekl zásadní otázku Jasper. Co když jen chce někdo Nessie ublížit? Co když ji chce někdo něco udělat?
„Myslím, že bychom to teď měli nechat být. Pokud vím, tak jsi říkal, že ji ta fotka přišla před měsícem a nic žádného jí mezitím nepřišlo. Třeba ji opravdu poslala Bella, aby její dcera věděla, že i když tady není, tak ji stále miluje.“ Carlisle měl zřejmě pravdu, třeba tu fotku opravdu poslala Bella, aby Renesmee věděla, že ji stále miluje, i když nás opustila. Ale proč by nás tedy opouštěla, když ji stále miluje.
Poslechli jsme Carlisla a přestali jsem to teda řešit, ale já jsem věděl, že mě tato myšlenka bude ještě dlouho ležet v hlavě. Každý pár šel do svého pokoje a začali se věnovat jeden druhému. Já jsem si sedl k piánu a začal jsem hrát různé tóny, které se začaly linout domem. Nechal jsem svoje myšlenky volně plynout, když v tom jsem ucítil tu krásnou vůni. Vůni, kterou jsem necítil již devět let. Otočil jsem se za onou vůni a…
předchozí << shrnutí >> následující
Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Ty jsi teď můj život - 6. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!