Slibovaný epilog je tu a já všem děkuji, že tu byli a četli si moji povídku. Děkuji Vaše NessCullen
21.07.2010 (17:45) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3129×
„Renesmee, dáš si něco k jídlu?“ zavolal na mě můj manžel a obdařil mě krásným úsměvem.
„Ne,“ odpověděla jsem mu a pracně jsem si stoupla a šla jsem si sednou ven na verandu.
Zítra to budou přesně dva roky, kdy moje rodina zemřela a kdy jsem znovu našla moji lásku. Tedy vlastně ona našla mě.
Tolik mi každý chybí. Chybí mi Esme a její starostlivost o nás. Chybí mi Carlisle a jeho moudré slova. Chybí mi Jasper a jeho blbnutí se strejdou Emmettem. Chybí mi nadpozemsky krásná teta Rosalie a Alice, blázen do nakupování a hlavně mi chybí oni. Edward s Bellou.
Kdyby tady tak s námi mohli být. Kdyby tady mohli být, když jsme si s Jacobem řekli své „ano.“ Kdyby tady mohli být, když jsem zjistila, že čekám dítě, a kdyby tady tak mohli být, až se malá Emma narodí.
Ano, za týden by měla přijít na svět a my bychom zase, měli být rodina. Ale už nikdy, to nebude takové jako dřív.
Ale, co když ještě někde všichni jsou? Jakou můžu mít jistotu, že jsou všichni mrtví? Kdyby je ohnivé plameny zničily, tak neměly po nich zbýt jejich prsteny či náhrdelníky s naším znakem nebo snubní prsteny? Tak proč jsem žádný prsten či náhrdelník nenašla? Proč?
„Nessie!?“ volal na mě Jacob, který stál jen pár centimetrů ode mě.
„Co se děje?“ zeptala jsem se ho a lekla jsem se jeho vyděšeného výrazu.
„Asi už pět minut tady stojím a mluvím na tebe, ale ty jsi mě vůbec nevnímala.“
„Nechtěla jsem tě vylekat,“ odpověděla jsem mu a chytla jsem ho za tričko a přitáhla jsem si ho blíže k sobě a políbila jsem ho. Do toho polibku jsme oba dali vše, co jsme mohli.
„Nad čím jsi přemýšlela?“ zeptal se mě Jacob, když si sednul vedle mě na lavičku a objal mě.
„Že můžou ještě někde být,“ kuňkla jsem a podívala jsem se do dálky do lesa ve snaze, že je tam třeba všechny uvidím s úsměvem na tváři. Ale to jsou pouze přání. Přání, které se třeba někdy vyplní.
„Renesmee, oni jsou mrtví a měla by sis přestat dávat nějaké naděje. Teď se musíme soustředit na Emmu.“
„Ale …“
„Žádné ale, Nesiie,“ukončil náš rozhovor Jacob a pevně mě objal a políbil mě do vlasů.
Možná má pravdu. Už to budou dva roky a nikoho z nich jsem neviděla. Kdyby byli živý, tak by nás určitě našli, nebo by nás nějakým způsobem aspoň kontaktovali. Musím se smířit s tím, že zemřeli. Nemůžu neustále myslet jen na ně a musím se začít soustředit na naše miminko, které tady za chvíli s námi bude. Opatrně jsem stoupla z lavičky a přešla jsem k zábradlí a pevně jsem se ho chytla a neubránila jsem se slzám, které mi jedna po druhé stékaly po tváři a tiše jsem do vánku zašeptala: „Miluju Vás a nikdy na Vás nezapomenu.“ Mezitím ve Voltře: „Přidáte se tedy k naší gardě, nebo ne?“ „My se nikdy ke tvé gardě nepřidáme, Aro.“ „Ani když víme, kde je Renesmee?“
Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ty jsi teď můj život - epilog:
To je SUPER!!!!!!!!!!!!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!