Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty nejsi táta - 11. kapitola

29.01.2012 (14:00) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 3700×

11. kapitola

Bella

Stála jsem u okna a slintala. Z jednoho prostého důvodu, za oknem Einar štípal dřevo. Bez trička! Svaly měl vyrýsované s dokonalostí, které nedosáhnete ve fitku ani doplňky stravy, z toho hleděly roky práce a bojů. Několik delších jizev mu křižovalo záda i hruď. S dredy, které mu ležely voně svázané na zádech, vypadal jako některý ze severských bohů, možná Thor. Což byla docela ironie, Thor taky vychovával nevlastního syna. Teda, ne že bych doufala, že mi Einar pomůže s výchovou, no i když …
Sakra, už jsem nedokázala ani rozumně uvažovat. Pracně jsem se odlepila od okna a zamířila ke gauči. Měla jsem přísně nakázáno ležet a volat při jakékoliv příležitosti budu potřebovat. Ale tomu pohledu se nedalo odolat.
Berla se mi zahákla o nohu stolu a já se natáhla. V letu jsem sem ještě stačila přetočit na bok. V rameni mi vykvetl ohnivý květ bolesti. Snad jsem si s ním něco neudělala.
„Co tu děláš? Neměla jsi mě náhodou zavolat?“ skláněl se nade mnou Einar okamžitě.
„Chtěla jsem na záchod,“ snažila jsem se rychle zalhat.
„A to jsi musela vzít vyhlídkovou trasou?“ zasmál se.
Jistě, že jsem byla naprosto mimo trasu mezi toaletou a gaučem.
„Chtěla jsem se zrovna i napít když už stojím,“ doplňovala jsem informace.
Trefa, tohle by sedělo.
Bez dalších námitek mě vzal do náručí a odnesl ke gauči. Z nějakého důvodu ani moc nestudil.
Těsně nad gaučem se zastavil a zadíval se mi do očí. V tu chvíli jsem si velmi dobře uvědomovala, jaké krásně plné a vykrojené má rty. Pevné, ale nijak ostré rysy, a v jak perfektně vypracovaném náručí ležím. Srdce mi zrychlilo jako závodnímu koni ve finiši a dech se zkrátil tak, že se vzduch neměl šanci dostat do plic. V ten moment mi byly nějaké červené oči naprosto putna.
Einarovi však přes tvář přelétl smutný výraz, položil mě a přes nohy mi přehodil deku. Dokonalý moment byl v tahu.
„Nemůžeš mě pořád všude nosit, na co mi pak dal doktor berle, kdybych to neměla pomalu rozcvičovat?“ zeptala jsem se.
„Abys mě mohla přetáhnout, kdybych si začal moc dovolovat,“ usmál se melancholicky.
Oh, Bože, kéž bys začal!
Sakra, co je to za myšlenky? Některým chlapům by měli zakázat chodit bez trička. V jeho přítomnosti jsem měla chuť hihňat se jak malá holka. Než jsem se zmohla na odpověď, zmizel za dveřmi.

*     *     *

Einar

Tři týdny uběhly jako voda. Bella už kulhala bez berlí. V její přítomnosti jsem začínal být značně skeptický. Vždy, když jsem si myslel, že je to mezi námi v pořádku, něco se zvrtlo. Jako nad tím gaučem. Držel jsem ji v náručí a měl jsem neskutečnou chuť ji políbit! Ježe když jsem slyšel její srdce a dech… Jako kdyby si myslela, že ji chci sežrat. Do prdele se vším! Možná, že kdybych přešel na zvířecí krev, změnilo by mi to barvu očí. Kdybych měl jistotu, že to bude stačit. No, zkusit to každopádně můžu.


*     *     *


Z masožravců se v okolí vyskytovali jenom vlci, které jsem lovit rozhodně nemínil, takže mi zbývali jen býložravci. Doufám, že to nebude tak nechutné, jak se obávám.
Přede mnou na pěšině zářily stopy jelena. Výborně. Vydal jsem se po nich a po pár stech metrech uviděl jejich majitele. Vyrazil jsem upíří rychlostí a strhl mladého jelínka k zemi. Prudkým trhnutím jsem mu zlomil vaz, zakousl se mu do krkavice a začal sát. Po pár doušcích se mi kolem žaludku sevřela ocelová pěst a po zádech přeběhl mráz v ledových botách. A je to tu. Odine, stůj při mně! Začal jsem zvracet a všechna ta nechutná krev byla po cestě zpět ještě nechutnější. Už vím, jak bylo Belle z toho králíka, jen škoda, že upíří omdlít nemůžou. Měl jsem pocit, že zvrátím i vlastní kosti. Horko těžko jsem se dovlekl domů. Cítil jsem se jako bych prohrál přetlačovanou s parní lokomotivou, ale alespoň jsem už nezvracel. Svalil jsem se na postel jako spráskaný pes a toužil po spánku, jako ještě nikdy za těch tisíc let.
Byl jsem tak mimo, že jsem si ani nevšiml návštěvy. Ucítil jsem až ruku na paži. Prudce jsem sebou trhl a otočil se na příchozího.

*     *     *


Bella

V šoku jsem zírala na zbídačeného Einara. Ze statného, hrdého válečníka se změnil k nepoznání. Normálně bledou upíří kůži měl sněhově bílou, byl splavený jako kůň a vypadal jako ve vysokých horečkách. Nejhorší však byly oči, dvě propasti černé jako tér.
„Co se ti, proboha, stalo?“ vydechla jsem šokovaně.
„Zkoušel jsem změnu stravovacích návyků,“ uchechtl se těžce.
„Cos jedl?“ zeptala jsem se.
„Býložravce. Málem jsem se zvrátil na ruby,“ povzdechl si těžce.
„A proč jsi to dělal?“ Přisedla jsem si k němu udiveně.
„Hádej.“ Podíval se mi pevně do očí.
Kvůli mně?
Málem se přizabil, abych se ho nebála?
Naklonila jsem se nad něj a jemně ho políbila. Bleskově mi zajel rukou do vlasů, přitáhl si mě blíž a políbil mě pevněji.
Okolní vesmír přestal existovat a já se vznášela v nebeských výšinách.
Opatrně jsem se od něj odtrhla a opřela se čelem o jeho.
„Nemusíš se přizabít, abych zjistila, jak skvělý jsi,“ zašeptala jsem pobaveně.
„Ale u toho gauče… Bála ses mě,“ odpověděl mi rovněž šeptem zmateně.
„Jestli jsi to považoval za strach, tak už chápu, proč v tisícovce nikoho nemáš,“ uchechtla jsem se a znovu ho jemně políbila.
Do žádných jazykových divočin jsem se nehodlala pouštět, přece jenom mu nebylo před chvílí dobře.
„Rozmrazím ti nějakou plnou krev, ať si spravíš žaludek. Dnes se starám pro změnu já o tebe.“ Usmála jsem se a odbelhala se do kuchyně.
Ten přiblblý úsměv čerstvě zamilovaných byste mi z obličeje nesundali ani cihlou.
Vracela jsem se do jeho ložnice se skleničkou krve, ale zastavila jsem se už ve dveřích a sledovala Einara, který se se zavřenýma očima a úsměvem od ucha k uchu rozvaloval na posteli. Nemohla jsem uvěřit, že tenhle chlap mě má rád.
„Pij.“ Strčila jsem mu sklenku pod nos a přisedla si k němu.
Einar si sedl, jednou rukou vzal skleničku a druhou propletl naše prsty a zkoumavě je pozoroval ze všech stran.
A přesně v ten moment se poloupírek poprvé pohnul.

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty nejsi táta - 11. kapitola: