Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Týraná 14. kapitola

30.03.2011 (10:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2469×

Upírko

V minulé kapitole jste se dočetli

Byl mrtev a já taky, ne fyzicky, ale copak dokážu ještě žít, když jsem zabila Jaspera i Lauru? Za mnou se ozval potlesk. Otočila jsem se. Stáli za mnou, oba dva a zeširoka se usmívali.

„Škoda jich,“ poznamenala Laura.

„Měla bys být mrtvá,“ usmála se.

„Ne, všechny tyhle tři, jak tomu říct, figurky, které jsi viděla, byly pouze iluze, vylepšené magií. Chtěla jsem vědět, jak hluboko budeš moci jít. Jak hluboko klesneš, kolik z démona máš v sobě. Jaké city ti brání, jestli se umíš soustředit.“ Jasper ji zarazil.

„Lauro, myslím, že to bylo trochu moc. Podívej se na ni. Celá se třese.“ Jasper si o mě dělal starosti, jak ušlechtilé.

„Jak bych se netřásla?“ zařvala jsem na ně. „Jak jsi, jak jste, mi to mohli udělat? Víte, jaké to bylo? Myslet si, že jste oba dva mrtví? Myslela jsem si, že vezmu jednu tu kouli a hodím ji na sebe, nebo něco podobného! Já vás oba dva miluju. Sice to tak možná nevypadá, ale já tě mám doopravdy ráda, mami!“ Otočila jsem se k Jasperovi. „Ty víš, že tebe miluju víc, než cokoli na světě, jsi mým taťkou a mamkou v jednom, a přitom jsi můj brácha. Víš, jaké to pro mě bylo? Myslela jsem, že se sesypu, hned v ten moment, kdy mi ta figurka řekla, že jsi to byl ty! Ale víš co? Koplo mě to dopředu, chtěla jsem tě pomstít a tebe zabít,“ řekla jsem směrem k Lauře. „Stále chcu, i když tě mám ráda!“ Nasupeně jsem je obešla a vrazila jsem do svého pokoje.

Byla jsem celá ulepená a upocená, co bych dala za to, abych to mohla vymanit z mysli, ale stále se mi to do ní vkrádalo zpět. Připadalo mi to skutečné, tak moc skutečné. Jediné, u čeho jsem si ale byla jistá, že je skutečné, byla bolest mé hlavy a v hrudníku a krev, od které jsem celá byla ulepená.

Svlékla jsem ze sebe zakrvácené oblečení a hodila jsem ho do umyvadla. Měla jsem odřeniny na nohou a rukou, asi jak jsem narazila a poté se svezla po tom stromě. Podívala jsem se do zrcadla. Vypadala jsem ještě hůře, než jsem se cítila.

„Bože můj!“ Přes mou pravou tvář se mi táhl velký škrábanec, budu muset použít jed, abych neměla jizvu. Pod okem jsem měla monokl a byla jsem celá špinavá od bláta a nevím čeho dalšího.

Vlezla jsem si pod sprchu, podruhé za jeden den, a nechala jsem na sebe stékat proudy horké vody. Koupelnou se rozlehl pach mé krve, i když někomu by se to mohlo příčit, mě to docela uklidňovalo a uklidňoval mě i pohled na proudy špinavé, krví zabarvené, vody, které stékaly do kanálu sprchy.

Možná bych měla být nervní, že jsem právě zabila dva lidi, tedy jejich figurky, na kterých mi záleželo, ale v tu chvíli mě to ani nebolelo. Možná jsem to v mém srdci věděla, možná jsem cítila, že to nejsou oni.

„Blbost!“ Začínala jsem být vzteklá, co když měla ta figurka pravdu? Láska je mou slabinou, ale ty, které miluju, nemůžu zachránit ani před sebou samotnou. Možná, že mi doopravdy není souzeno být milována a milovat. V záchvatu vzteku jsem prorazila rukou kachličky mého sprchového koutu. Rukou mi projela prudká impulsivní bolest, vyjekla jsem. Hybnost jsem však omezenou neměla, mohla jsem s ní normálně pohybovat. Měla jsem ji jen pekelně odřenou. Další věc, na kterou budu muset používat jed.

Jemným mýdlem jsem si omyla poškrábaný obličej, když se mýdlo dotklo mé jizvy, sykla jsem.

„Bože. Jsi, ehm, ani nevím, co jsem! Jsem upírem? Andělem? Démonem?“ Bylo lehčí vědět, že jsem poloupír.

Vylezla jsem ze sprchy a zhodnotila jsem svůj odraz v zrcadle. Ulevilo se mi ihned, jakmile jsem uviděla, že jizva na obličeji není zase tak strašná, jak vypadala. Otevřela jsem skříňku, která ukrývala krémy, a sáhla jsem po krabičce, úplně vzadu. Byl v ní můj upíří jed.

Když jsem byla se svým uzdravováním hotová, vypadala jsem podstatně lépe. Na tváři se po jizvičce táhl pouze maličký růžovoučký pruh, čerstvě uzdravené tkáně, do rána to po další dávce jedu zmizí. Ruce nohy, zkrátka všechny škrábance byly celkem v pohodě. Akorát mi už teď byla jasná jedna věc, zítra si budu muset vzít kalhoty.

Bylo něco okolo jedenácté. Neměla jsem chuť zůstávat doma. Rozhodla jsem se, že pro mě bude v tomto případě nejlepší klub Bronz, kde mi nalijí i bez toho, aby mi bylo osmnáct. My, prominentní děcka, to máme dobré, dokud neděláme bordel, máme vše, co si umaneme.

Oblékla jsem si na sebe přiléhavý kožený obleček a boty na vysokém podpatku. Sešla jsem dolů do obýváku, kde seděli Jasper s Laurou, očividně na mě čekali.

„Kampak si myslíš, že jdeš, mladá dámo?“ Otočila jsem se na podpatku a podívala jsem se Jasperovi přímo do očí.

„Do klubu.“ Usmál se.

„Nikam.“ Pro změnu jsem se usmála zase já.

„Nejsi můj otec, abys mi mohl říkat, co dělat a co ne. Když se mi bude chtít jít do klubu, půjdu. Když budu chtít tancovat u tyče, budu tancovat.“ Laura otevírala pusu, že něco také namítne. „Ani to nezkoušej,“ osopila jsem se na ni. „Nezkoušej mi něco nakazovat, jako má matka. Dneškem, jste si to u mě dost podělali. Možná to bylo podle vás pro moje dobro, ale já si to nemyslím, nemyslím si, že bylo pro mé dobro, když jsem zabila svou matku a bratra, i kdyby to byly jen loutky.“ Otočila jsem se a bez dalšího zbytečného mluvení jsem odešla. Nasedla jsem do auta a jela jsem rovnou směr Bronz.

Hlídači u vchodu mě znali, proto mě pustili, aniž bych musela čekat v nějaké frontě. Dala jsem jim tučné spropitné a vklouzla jsem dovnitř.

Vevnitř se to hemžilo všemi možnými, lidmi, dokonce i upíry, díky nově nalezenému smyslu, který je rozeznával, jsem je rychle rozpoznala.

„Artemis!“ Hlas mi byl povědomý. Zamířil ke mně Daniel.

„Danieli!“ Usmál se.

„Nezapomnělas.“ Pokrčila jsem rameny.

„Nezapomínám jména kluků, kteří se mi líbí.“

„Líbím se ti?“ Přikývla jsem „Zatančíme si?“ Začala hrát Britney, kterou nesnáším.

„Jen mi dej minutku.“ Vydala jsem se za dýdžejem. „Ahojky!“ Usmál se.

„Copak kráska, která vypadla z obalu Vogue, dělá tady, u mého stolu?“

„Copak bys řekl malému karaoke doplněné tvým dýdžejováním?“ Usmál se.

„Umíš zpívat?“ Přikývla jsem. „Tančit?“ Přikývla jsem. „Svůdně se vrtět?“ Předvedla jsem. „Dala by sis se mnou na záchodě rychlovku?“ Rozesmála jsem se.

„To doopravdy ne.“ Podal mi mikrofon.

„Co to bude?“

„Měl bys tady Ver, remix PCD Buttons?“ Přikývnul. „Díky. Minutku, jen mě ohlas, asi tak až tohle skončí, řekni, že vystoupí Královna noci.“ Přikývnul se záhadným úsměvem. Šla jsem za Danielem.

„Kdes byla?“ Pokrčila jsem rameny.

„Jen dávej pozor, najdeš-li si mě v davu, jsem navždy jen tvá.“ Políbila jsem ho jemně na rty a poté jsem zmizela zase pryč. Skočila jsem do šatny umělců.

„Rizo?“ Moje kamarádka tady tančí a zpívá. „Rizo?“

„Copak hoří?“ Usmála jsem se a v rychlosti jsem jí vylíčila svůj plán. Kývla a hodila po mně kostým, červený kostým, oblékla jsem si ho a nasadila jsem si škrabošku.

„Jak vypadám?“

„Krásně. Bude nás tam s tebou pět.“ Ze sálu se ozvalo ticho, což byl čas pro mě a moje tanečnice, abychom vyšly na pódium, umístily jsme se do stínu, mezitím dýdžej hlásal.

„Prosím na minutku o pozornost. Jedna mladá slečna mě dnes poprosila o jednu malou výjimku, sice karaoke a podobný věci jsou až za chvíli, ale ona se moc chtěla pobavit. Takže, přivítejme tady Královnu noci a její tanečnice!“ Odešel z pódia, já si připevnila na obličej mikrofon a show mohla začít.

Takhle jsem se nevyblbla už dlouhou dobu. Byla jsem jako vyměněná, milovala jsem tenhle druh pozornosti. Milovala jsem, když mě všichni chtěli, a taky jsem milovala to, že tohle byla moje jedinečnost, to, co mě spojovalo s tímhle světem. Světem zajímavých lidí, má výjimečnost.

Neradovala jsem se však dlouho, jelikož pod pódiem se z ničeho nic objevil Jasper s Laurou. Vypadali nasupeně. Písnička, naštěstí, velmi brzy skončila a já jsem se převlékala zase zpět.

„Nikdy jsi mě tady neviděla, Rizo.“ Přikývla s potutelným úsměvem. Objala jsem ji. „Děkuji za vše. Tohle dej tomu dýdžejovi.“ Přikývla, ale to jsem byla už jinde, někde uprostřed davu.

Laura byla někde velmi blízko mě a Jasper jakbysmet. Konečně jsem našla toho, koho jsem hledala.

„Na nic se mě neptej a důvěřuj mi.“ Přikývnul a šel se mnou. Vypadli jsme ven se smíchem. Na parkovišti čekalo mé krásné autíčko, ale rozhodla jsem se, že s ním nikam nepojedu, ještě by mě vyčmuchali.

„Co chceš dělat?“ Usmála jsem se, na dnešní noc jsem měla speciální plán.

„Pokud máš volnej byt, tak bych se do něj na nějakých pár hodin velmi ráda zašila, pokud to není problém.“ Problém to nebyl.

Jeli jsme do Sunny Dails, čtvrti na opačném pobřeží, než leží náš dům. Zaparkoval před velmi luxusním domem.

„Rodiče jsou na Hawaii, máme celý dům pro sebe.“ Usmála jsem se.

„Přesně tohle jsem myslela.“ Natáhl se ke mně a pokusil se mě políbit. Se zasmáním jsem mu dala prst přes rty.

„Za prvé, nejsem žádná děvka. Za druhé, bez kondomu s klukem nespím, a za třetí, nenašel sis mě v davu.“ Zadíval se mi zpříma do očí.

„Jak bych tě mohl nenajít, Královno noci?“ Naše rty do sebe zapadly, jako klíč do správného zámku, líbali jsme se dlouhou chvíli. Otřel se o mě a opatrně mi rozepnul kožený korzet.

„Za čtvrté, i když máš hezké auto, nehodlám to v něm poprvý dělat.“ Odtáhl se.

„Jdeme dovnitř.“ Přikývla jsem.

Vnitřek domu byl ještě hezčí než vnějšek.

„Krásný dům.“ Usmál se, ale nic neříkal. Došli jsme do jeho pokoje. Byl nádherný, nejhezčí ze všeho však byla postel, zabírající polovinu západní stěny. Toužebně jsem se na ni zadívala. Sundala jsem si boty a z rozběhu jsem do postele hupla.

„Krásná postel.“ Nic stále neříkal.

„Proč jsi chtěla ke mně domů, když to se mnou nechceš dělat?“

„Takže, máš holky jen na to?“ Zakroutil užasle hlavou.

„Ty bys se mnou chodila? Na vážno?“

„Nevím, podle toho, jestli jsi v posteli dost dobrý.“

„Momentálně jsi promluvila jako ta největší děvka a mrcha na zeměkouli.“ Přišel k posteli blíže.

„Umím se dobře přetvařovat.“ Přikývl a vzal mě za ruku.

„To vidím, upírko.“

Chtěli byste pokračování? Je jeden jednoduchý postup, jak ho získat...

Krok jedna: Přečíst.

Krok dva: Komentovat.

Krok tři: Doufat, že ostatní jsou stejně učenliví novým postupům a okomentují...

Takže, prosím o komentáře!

Další

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Týraná 14. kapitola: