Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Týraná 9. kapitola

12.03.2011 (21:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3185×

Žena vystupující z davu...

Dopoledne uběhlo příšerně pomalu a další, co mi vadilo, bylo, že jsme s Jasperem neměli ani jednu společnou hodinu. Byla jsem tak navyklá na jeho přítomnost, že se mi to do oběda zdálo s každou hodinou, kterou jsem si odseděla ve třídě, dál a dál.

Konečně nastal čas oběda a já jsem zamířila do jídelny, bylo půl dvanácté, Lourdes mě vyzvedne ve dvanáct.

„Jaspere!“ zavolala jsem na něj přes parkoviště, jelikož jsem ho zahlédla u aut.

„Kde jsi? Máme nevyřízený účty, sestřičko!“ Usmála jsem se sama pro sebe.

„Já teď nejedu! Mám hlad!“ Doběhl ke mně, jelikož mně se za ním chodit nechtělo.

„Tak dobře, ale cestou domů si dáme závod a bez zkratek,“ zvednul jedno obočí, abych si domyslela, že myslí moje věčné přenášení auta.

„Samozřejmě.“ Zasalutovala jsem mu jako poslušný vojáček a vyrazila jsem směr jídelna, s ním v závěsu.

Vešli jsme do z venku hezky vypadající budovy. Vevnitř byla vymalována na kanárkově žluto a strop vypadal, jako by na něj někdo vylil pomerančový džus. Došli jsme k pultu, kde se vydávalo jídlo.

„Co si dáte?“ otázala se nás kuchařka stoící za pultem. Byla to silná žena a mohlo jí být něco přes šedesát, mračila a koukala se na mě vražedně.

„Co máme na výběr?“ Mile jsem se na tu ženu – kuchařku – usmála, kysele mi odpověděla.

„Hamburger, pizza, hranolky, lasagne.“ Podívala jsem se na zmiňované jídlo.

„Hranolky a k tomu kečup.“ Zašklebila se, myslím, že si myslela, že to vypadá jako úsměv.

„Tady máte.“ Podala mi jídlo. „Pro chlapce?“ koukla se na Jaspera, nenápadně jsem mu ukázala na hamburger.

„Hamburger a colu.“ Kuchařka mu naložila jídlo a zase se tak nějak podivně zašklebila. Otočila jsem se k jídelně, celá byla otočená k nám, nikdo nemluvil, jen tiše žvýkali a sledovali, co se asi bude dít.

„Jaspere, bojím se jen se pohnout, aby nevytáhli kulomety a nezastřelili mě,“  zašeptala jsem, to ho zjevně pobavilo, vyhlídl si stůl hned pod oknem, na které svítilo hodně slunce, byl prázdný. Šli jsme se tam tedy usadit.

Jakmile jsme si sedli, přisedla si k nám nějaká holka v oblečku roztleskávaček.

„Ahojky,“ zamávala na nás, spíše na Jaspera, svými dlouhými umělými nehty. „Jsem Kristen, zdejší kapitánka dívčího týmu roztleskávaček.“ Culila se u toho jako mimino.

„Ahoj, já jsem Artemis.“ Úsměv jí trošku poklesnul, ale snažila se, aby to tak nevypadalo.

„Vím, znám tě. Viděla jsem tě na přední stránce Vogue,“ křečovitě se usmála a natáhla ke mně ruku.

„Těší mě, že tě poznávám, do nynějška se ke mně každý choval podivně, jako bych sem ani nepatřila.“ Naklonila se ke mně blíže.

„Ty sem taky nepatříš, huso jedna. Tohle je moje škola a zkus si přijít na nábor roztleskávaček a nechám tě odsud vykopnout.“ Ze zvyku jsem se zachichotala.

„Samozřejmě, velmi ráda se zastavím.“ Upřeně, možná trochu zaraženě mě pozorovala.

„Zatím,“ rozloučila se a zmizela z dohledu.

„Je to kráva, nic si z toho nedělej.“ Úsečně jsem se na Jaspera podívala a záludně jsem se usmála.

„Já vím, proto tady není místo pro dvě královny, ale jen pro jednu.“ Vzala jsem do ruky telefon a zavolala jsem Lourdes.

„Hej!“ zasmála se do telefonu, jakmile to zvedla.

„Ahojky, zlatíčko, myslíš, že bys mi mohla pomoci?“ otázala jsme se lstivým hlasem.

„Samozřejmě, tobě vždy.“ Usmála jsem se, Jasper mě sledoval nevěřícným pohledem.

„Přijeď za mou do školy. Na Constnce Sunnyslides.“ Usmála se.

„Samozřejmě.“ Věděla jsem, že tady bude coby dup. Mezitím jsem se zvedla a zamířila jsem si to za Kristen, k jejímu stolu.

„Ahoj, Kristen mě sem pozvala, jelikož jsem jaksi nová.“ Usmála jsem se, nějaký krásný kluk mi nabídl svou židli. „Ne, ne, seď! Co kdybych si ti radši sedla na klín, skoro nic nevážím,“ usmála jsem se na něj.

„Samozřejmě, královno.“ Posadila jsem se mu tedy na klín a podívala jsem se na ostatní. Nemohla jsem se nevyhnout nasupenému pohledu, který patřil Kristen. „Nevěděla jsem, že tolik krásných holek se nachází tady v L. A., vždy jsem si myslela, že modelky vyrůstají v NY, ale jak vás vidím, dosti o tom pochybuji.“ Holky se na mě usmály, to bylo přesně to, co jsem potřebovala, jejich náklonnost. V tu samou chvíli do místnosti vstoupila Lourdes.

„Kde se schováváš, královno East Side?“ Usmála jsem se.

„Najdi si mě, Brooklynská!“ zavolala jsem na ni nazpět. Jakmile mě spatřila, zahvízdala.

„První den a už sedíš klukovi v klíně, East Sideská.“ Usmála jsem se a vstala jsem. Objala jsem ji s políbením na obě dvě tváře. „Co chceš dělat?“ Usmála jsem se.

„Hlavně vypadnout, nemáš doma volno?“ Usmála se na mě.

„To je moje Artemis, kterou znám.“ Poté se podívala na osazenstvo u stolu, které zůstalo paf. „Vezmeš svého kluka s sebou?“ Usmála jsem se.

„Sice to není můj kluk, ale jestli bude chtít, sebou ho vzít můžeme.“ Usmála se.

„Tolik jsi mi chyběla, jestli ještě někdy tvůj brácha bude potřebovat stěhováky, tak ho pošlu o jeden barák dále a ne na jih Francie, East Sideská.“ Vzala jsem ji za ruku.

„Jdeš s námi?“ otázala jsem se toho kluka.

„Bohužel, zůstanu tady s Kristen. Mimochodem jsem Daniel.“ Usmála jsem se.

„Škoda, že zůstáváte, no, když tak vás všechny odpoledne zvu na party ke mně domů.“ Kontrolně jsem střelila pohledem k Jasperovi, jen lehce kývnul. „Je to na pláži, takže táborák, co byste tomu řekli?" Všem se to zamlouvalo.

„Bohužel, my dnes nemůžeme, jdeme nakupovat,“ otočila Kristen.

„Škoda, doopravdy, můj šatník je jako celý Bendels.“ Otočila jsem se k odchodu.

„Počkej,“ ozvalo se za mnou, tak jsem se otočila nazpátek. „Velmi rády přijdeme, nakupovat můžeme někdy jindy. Jsem Melánie, pro tebe Em.“ Usmála jsem se.

„Chytrá holka, Em,“ pochválila jsem ji a rozloučila jsem se s ní polibky na obě tváře, přitom jsem jí dala adresu našeho domu. S vítězoslavným úsměvem jsem vyšla z jídelny.

„Jsi ďábel,“ slyšela jsem od schodů, jakmile jsem po odpolední škole přišla domů.

„Jsem, a co má být?“ usmála jsem se na něj.

„Nehodláš jim říct, že na tom údajném táboráku, budou všichni z červeného koberce? I fotografové?“ Zasmála jsem se, jako by řekl něco vtipného.

„Samozřejmě, že ne. Jako bys mě neznal.“ Usmál se.

„Mám tě rád a budu tě podporovat.“ Usmála jsem se a pevně jsem ho objala.

„Jdu to nachystat,“ řekla a vydala jsem se po schodech nahoru, nakonec jsem se přeci jenom otočila. „Taky tě mám ráda.“ Poté jsem odběhla nahoru.

Lourdes vše již zařídila, na mně bylo udělat pláž, pomocí svých schopností jsem z pláže udělala soukromý, venkovní VIP klub pro smetánku. Nechybělo pódium, karaoke přístroj, suschi, Čína, Indie, všechny možné další kuchyně a samozřejmě velký táborák, který vypadal jako olympijský oheň.

Vypadalo to překrásně. Doopravdy jsem se vyznamenala, cesta, kterou jsem vyznačila pochodněmi, byla pokryta červeným sametovým kobercem táhnoucím se od domovních dveří přes zahradu až na pláž.

Ochranka tu byla velmi rychle, hned jak jsem zavolala do bezpečnostní kanceláře, vše jsem jim vysvětlila a mohla jsem se jít připravovat.

„Jsi šikovná,“ poznamenal Jasper mezi čtením knihy a sledováním toho všeho okolo.

„Děkuji,“ usmála jsem se. „Ty se taky pojď připravit, nebudeš si tu jen tak číst.“ Usmál se, ale nic nenamítal. Dobrovolně šel se mnou. Hodila jsem po něm přesně to, co si na sebe měli všichni obléci, a povím vám, že mu to moc slušelo, já se taky oblékla velmi podobně.

Tvořili jsme perfektní pár hostitelů.

O dvě hodiny později byl dům už plný lidí. Celebrity hýřily domem, zahradou, pláží, zkrátka všude možně.

Najednou se ve dveřích zjevili spolužáci, celá parta. Vypadali jinak - jako na táborák.

„Božínku! Pojďte se mnou." Vytáhla jsem je k sobě do pokoje, všechny, kluky i holky, a otevřela a zavedla jsem je rovnou do šatny.

„Co to je? Nějaký sklad oblečení?“ Usmála jsem se.

„Ne, Kristen, tohle je letní část mého šatníku,“ usmála jsem se, jí však klesla čelist. „Něco vám na vás najdu. Můžete si to potom vzít i domů, jestli chcete, mám tu toho spoustu, ze všech přehlídek.“ Holky byly v sedmém nebi. Přistoupila jsem ke stěně s megafonem.

„Lancie, můžeš mi, prosím tě, přijít pomoct do mojí letní šatny?“ Megafon zachraptěl.

„Samozřejmě, slečno.“ Za nemalou chvíli Lancie prošla dveřmi. „Přejete si?“

„Postarej se o dámy, dej jim, co si budou přát,“ řekla jsem a otočila jsem se na holky. „Jen tahle skříň ne, jsou v ní jen samé originální modely, koukat, ale nesahat, nepotřebujeme, aby se zde spustil alarm, že?“ Přikývly. „Pánové, následujte mne, prosím. Přemístíme se do šatny mého bratra.“ Dala jsem jim každému něco na výběr a odešla jsem, seděla jsem v salónku a čekala, až se objeví, první vyšli chlapci, jak jinak. „Sluší,“ pochválila jsem jim oblečení.

„Jsme hotové.“ Holky vyšly za necelých pět minut, všechny na sobě měly skvěle padnoucí modely, jen Kristen vypadala jako tanečnice u tyče, myslím si, že chtěla nějak zapůsobit, možná si myslela, že to tady bude mít na sobě každý.

„Vypadáte skvěle,“ usmála jsem se na ně. „Tak pojďme, ať vás můžu ukázat přátelům.“

Jakmile jsme sešli schody, všichni začali tleskat.

„Děkuji, utište se, prosím. Ráda bych vám představila několik mých spolužáků, je to pro ně, jak vidno, první pořádná párty, tak mi je, prosím, moc nekažte!“ Bouchlo šampaňské. „Tak šup, běžte,“ povzbudila jsem je.

Zůstala jsem stát na schodech a pozorovala jsem všechny mé spolužáky. Najednou z ničeho nic a odnikud se z davu vynořila vysoká, štíhlá dívka, které bylo ani ne dvacet, její havraní hříva byla podobná té mé až na barvu a její laní oči zelené barvy se shodovaly s barvou očí mých. Ta žena byla Laura, má matka.

Překvapeni?

Prosím o komentáře

Minulá kapitolka pro mně byla velkým zklamáním, protože jsem pod ní našla jen dvacet komentářů, tentokrát jsem slevila a přidala další kapitolu, ale pro příště se tak už nestane.

Nejsem vyděrač ale chci minimálně dvacet pět komentářů...

Kimberly

Další

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Týraná 9. kapitola: