Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Underworld - 1. kapitola - Zmizení

05.04.2010 (18:45) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3598×

1. kapitola

Zmizení

Pohled Edwarda:

Právě sedím na postely a sleduji svoji snoubenku. Slovo snoubenka ani zdaleka nevystihuje cit, který k ní cítím. Možná bych to mohl vystihnout slovy jako: láska, oddanost, vášeň, touha, štěstí... Ale ani tyto slova nedokáží popsat to, jak se cítím v její blízkosti. Ale právě slovo snoubenka je slovo, které ji vystihuje. Protože to znamená, že zanedlouho bude oficiálně jenom moje. Bude moje manželka... Ach to zní ještě lépe.

„Opravdu musíš odjed?” ptal jsem se asi po padesáté. Přestala balit a podívala se na mě.

„Zlato... O tom už jsme mluvily. Nebude to nic nebezpečného. Jenom pojedu prozkoumat jednu pyramidu.”

„Tu pyramidu zkoumalo snad tisíc archeologů a nic nového nenašli,” namítl jsem mrzutě.

„To ano, ale oni neměli tohle!” řekla vítězně a ukázala na starou mapu. Tu mapu jí poslal jeden známý z Brazílie. Prý je to mapa ke stracenému Aztéckému městu.

„Notak... Už se na mě nemrač.” Sedla si mi na klín. Povzdechl jsem si a pořádně si ji přitáhl do náruče.

„Já vím, že je to pro tebe důležité Mirando... Ale budeme se brát,” zkusil jsem poslední pokus.

„Ede... Tu svatbu stihnu. Nemusíš mít strarost, že bych prošvihla vlastní svatbu. Stejně v Mexiku budu jenom pár týdnů. Nebudu tam ani měsíc,” utěšovala mě.

O dvě hodiny později jsme se loučily na letišti.

„Ede. Uletí mi letadlo!” namítala, ale já jsem ji pořád líbal.

„Tak poletí další,” zamumla jsem mezi polibky.

„Ne Edwarde!” řekla rázným hlasem. S povzdechem jsem ji tedy pustil.

„Vrať se mi brzy!” nařizoval jsem jí.

„Vrátím se co nejdřív,” ujišťovala mě.

„Miluji Tě,” zašeptal jsem a sehnul se k poslednímu polibku.

„A já miluji tebe,” zašeptala těsně před tím, než se naše rty setkaly.

Naposledy jsem jí zamával a pak se mi ztratila z dohledu.

O Tří týdny později:

„Snad se nechystáš volat Mirandě?!” zeptala se mě naštvaně Alice, když vtrhla do mého pokoje.

„Proč se mě ptáš, když si to viděla?!” zavčel jsem na ni.

„Edwarde... Ona se ti vrátí,” uklidňovala mě.

„Ale já to přece vím Alice. Jen ji potřebuji slyšet,” řekl jsem a už vytáčel číslo. Alice jen zakroutila hlavou a zamumlala něco ve smyslu, že takovýho magora ještě neviděla a odešla z pokoje.

„Ede!” ozvalo se radostně z druhého konce.

„Ahoj lásko,” musel jsem se usmát. Naposledy jsem slyšel její hlas včera a už mi to přišlo jako věčnost.

„Nebudeš tomu věřit,ale asi jsme na něco přišly. Objevily jsme nějaký tajný vchod... Není to úžasné?!” ptala se radostně.

„To je skvělé lásko, ale doufám, že se tam nedržíž moc dlouho.”

„Neboj se. Přijedu přesně, jak jsem slíbila,” uklidňovala mě rychle.

Takhle jsme si povídaly asi hodinu, než se omluvila, že musí jít.

Hned druhý den mě Alice vytáhla na nákupy do New Yourku, protože potřebovala zařídit něco ohledně svatby a jelikož tady Miranda není doma, tak prý musím jít já, protože jsem ženich.

Byly jsme zrovna v jednom květinářství, když Alice vyjekla.

„Co se stalo?” ptal jsem se poplašeně.

„Miranda!”

„Co je s Mirandou?” ptal jsem se a v hlavě se mi tvořily ty nejhorší scénáře.

„Já nevidím její budoucnot,” řekla téměř hystericky. Náhledl jsem do jejich myšlenek a zjistil, že místo Mirandiné budoucnosti vidím jen mlhu.

„Ale žije, že?!” ptal jsem se opartně a ani si nechtěl připustit jinou možnost.

„Ano, ale je to jako... jako by její budoucnost něco blokovalo. Já... tohle jsem ještě nezažila,” řekla to téměř plačtivě.

„Zkusím jí zavolat.” Rychle jsem vytočil číslo a čekal.

„Volané číslo neexistuje,” ozvalo se z druhého konce. Zatřepal jsem hlavou. Zkusím to znova. Opět jsem vytočil číslo, ale opět bez úspěchu.

„Jedeme domů,” rozhodl jsem.

Celou cestu v autě jsem se jí zkoušel dovolat a Alice se jí snažila nahlédnout do budoucnosti, ale oba neuspěšně. Pořád jsem se v duchu modlil, aby tohle všechno byl jen hloupý žert a on byla v pořádku.

Domů jsem vtrhl jako hurikán a rychle zavolal ostatní. Alice je seznámila se situací, protože já jsem se snažil dovolat na americkou ambasádu v Mexiku.

„Americká velvyslanectví Mexiko,” ozvalo se ze sluchátka.

„Dobrý den. Tady Edward Cullen. Volám vám, protože potřebuji vědět, jestli máte nějaké zprávy o skupině archeologů, vedených doktorkou Mirandou Gellárovou. Přijeli do Mexika zhruba před třemi týdny,” vychrlil jsem jedním dechem.

„To byla ta Aztécká pyramida, že?!” zeptal se.

„Ano” Doufal jsem, že odpoví, že už odjeli ze země a jsou na cestě do Ameriky.

„Je mi to líto, ale zrovna dnes ráno jsme obdržely zprávu z vesnice, ve které byli ubytovaní, že je od včerejšího večera nikdo neviděl. Poslaly jsme tam pár můžu, aby tu oblast prohlédli, ale nikoho nenašli.” Zhroutil jsem se na sedačku. To není možné. Ona musím být v pořádku! Je přece upír sakra, tak co se jí mohlo stát?!

„Edwarde?” zeptala se potichu Alice.

„Dneska ráno obdrželi na americké ambasádě zprávu o tom, že se její skupina včera večer nevrátila do vesnice. Tak poslaly někoho, aby je našel... Nikoho nenašli,” odpověděl jsem a dal si hlavu do dlaní. Všichni zkameněli.

„Tak ji půjdeme hledat,” navrhl po chvilce ticha Emmet.

„Víš jak je to velká oblast?” zeptal se ho skepticky Jasper.

„Ne Emmet má pravdu! Pojedeme Mirandu hledat a začneme v pyramidě,” přidal se Carlisle. Musel jsem uznat, že mají pravdu. Přece nebudu jen tak sedět. Jsem upír, tak si ji najdu.

Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Underworld - 1. kapitola - Zmizení: