Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Underworld - 15. kapitola - Je konec

21.07.2011 (08:15) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2899×

15. kapitola

Je konec

Pohled Carlislea:

„To není možné,” zašeptala Bella. Ale více toho nestihla říci, protože ji Miranda uhodila do hlavy a Bella upadla k zemi.

„Připoutej je!” zavelel ten muž, co vyšel ze stínu. A v tu chvíli se stala zvláštní věc. Jakoby nás někdo svazoval neviditelnými provazy, protože nikdo z nás nekladl sebemenší odpor.

„Tak. Copak s vámi provedeme?” zeptal se ten muž se smíchem.

„Zabijeme je, miláčku?” zeptala se prosebně Miranda. Edward na ni vypleštil oči, tedy vlastně všichni jsme na ni hleděli jako na zjevení.

„Počkáme, až se vzbudí Bellinka,” řekl smířlivě a pohladil ji po tváři. V tuto chvíli jsem Mirandu nepoznával. Čišelo z ní cosi temného. Už to nebyla ta naše - a hlavně Edwardova - Miranda. Tohle byl úplně cizí tvor.

„Jsem rád, že tě konečně poznávám osobně, Carlisle,” otočil se na mě. „Kdysi mi o vás Aro vyprávěl. Tedy, ještě když jsem byl ve Volteře. Ale to už je velice dávno.”

Díval jsem se na něj a přemýšlel, co bych měl odpovědět.

„Oh. Moje vina. Zapomněl jsem se představit. Mé jméno je Thomas Volturi.”

„Lásko? Myslím, že se ta čubka pohnula,” upozornila jej Miranda.

„Už se pomalu probouzí,” řekl ten muž a pohladil Bellu po tváři. Periferním zrakem jsem viděl, jak Edward zaťal čelist.

„Tak já ji propleskám a uvidíš, že se probere hned,” navrhla Miranda nadšeně a už se napřahovala. Jenže ten muž ji chytil za ruku a zavrčel.

„Dotkni se jí a sáhnu na tebe!” Podíval se na ni výhružně. „Koťátko, vstávej.”

Bella pomalu zvedla hlavu a otevřela oči.

„Ahoj, koťátko,” usmál se na ni sladce. Bella se zatvářila nechápavě.

„Thomasi?” zašeptala nevěřícně. Všichni jsme se na sebe nechápavě podívali. Proč ji ten muž oslovuje koťátko? A proč ji před Mirandou tak bránil? Tyhle otázky se zřejmě honily všem hlavou.

„Ne! To-to není možné! Ne!” Bella se zatvářila hystericky a jakoby chtěla utéct, ale pak si uvědomila, že je spoutaná. Podívala se na nás a v jejím pohledu byl čirý strach.

„Snad sis nemyslela, miláčku, že se mě tak rychle zbavíš?” zeptal se jí naoko nevěřícně.

„Viděla jsem, jak tě to odtáhlo do města. Viděla jsem, jak jsi zemřel.” Tak teď už to nikdo nechápal, ale jediný Jasper měl odvahu se zeptat.

„Říkala jsi, že tak zemřel tvůj bratr,” řekl a zřejmě se snažil z emocí zjistit, jestli lže nebo ne.

„Bratr?!” zasmál se Thomas. „Ne... Já nejsem její bratr. Jsem její manžel,” řekl vítězně. Všichni jsme zalapali po dechu. Tak tohle nikdo nečekal.

Thomas, jak se ten muž jmenoval, začal Bellu hladit po tváři a ramenou, dokud se neozvala Miranda.

„Aby ses z ní nezbláznil. Vždyť je to jenom nějaká štětka,” Jenže to zřejmě neměla dělat, protože se Thomas napřáhl a jednu jí vrazil. Miranda upadla na zem a chytila se za tvář. Nevypadala ale nějak ohromeně, ale spíše naštvaně.

„Tak kde jsme to skončili?” otočil se zpět k Belle. „Víš, Bello, já tě opravdu miloval. Ale nechala jsi mě tady. Ale vlastně bych ti za to měl poděkovat. Teď jsem mnohem silnější a mocnější, než kdokoliv... Tedy kromě tebe. Ale to se taky brzy změní, protože tě teď zabiju.”

„Chci to udělat já,” ozvala se Miranda.

„Počkej! Nejdříve zabijeme její přítele. Ať ví, jaké je to trpět,” řekl pomstychtivě Thomas a otočil se na nás. Ještě předtím, než stihl někomu ublížit, zaútočil na něj ten vlkodlak. Podle všeho Bellin bratr. Ovšem byl to předem prohraný boj.

Thomas se vítězně podíval na Bellu.

„Táhni do pekla,” zasyčela jedovatě.

„Tam už jsem byl. A ty tam za chvíli půjdeš taky,” zasmál se. A v tu chvíli se zavrčením utrhl Edward řetězy a skočil po Thomasovi.

Thomas jej však hravě odhodil a vrhl se na něj.

Pohled Belly:

Sledovala jsem, jak Edward bojuje s Thomasem a jak se na něj chystá zaútočit Miranda. A v tu chvíli jsem se rozhodla. Nemohla jsem dopustit, aby se Edwardovi něco stalo. To bych se raději nechala mučit celou věčnost.

Mohutně jsem zavrčela a proměnila se. Nejdříve jsem musela odstranit Mirandu, protože je slabší soupeř než Thomas.

Skočila jsem na ni v momentě překvapení. Tudíž nebylo moc těžké ji porazit.

Čekala jsem, že její smrt s Thomasem něco udělá, ale on nehnul ani brvou. Sledovala jsem jej a všimla si, že na Mirandino tělo pohlédl pouze koutkem oka a dále se tomu nevěnoval.

Edward bojoval jako šelma, ale i přesto měl Thomas navrch.

„Thomasi,” zašeptala jsem, abych odlákala jeho pozornost. A povedlo se. Edward jeho chvilkové nepozornosti využil a jedním, ale za to rychlým pohybem mu utrhl hlavu.

Najednou bylo po všem. Thomas byl mrtev a já byla volná.

...

Klesla jsem na kolena k jeho tělu. Jen matně jsem vnímala, jak Edward osvobozuje svou rodinu z pout a jak se všichni objímají.

Thomas je mrtvý. Tahle noční můra skončila. Už si nemusím nic vyčítat. Je konec.

„Bello?” Polekaně jsem sebou trhla, když mi na rameno dopadla něčí ruka. „Jsi v pořádku?” zeptala se Rosalie. Zrovna od ní bych nejméně čekala, že si o mě bude dělat starosti.

Podívala jsem se na ni krátce a pak odvrátila pohled zpět na Thomasovo mrtvé tělo.

„Je mrtvý,” zašeptala jsem nevěřícně. Bylo to něco neskutečného.

„Ano, a Miranda taky,” promluvil Carlisle a vstal od jejího těla.

„Byla nakažená. Nikdy by nebyla taková, jaká byla předtím, než se sem dostala.”

„Ale ty jsi byla taky jako ona,” namítla Esme. Smutně jsem se po ní podívala.

„Ale ona chtěla zabít Edwarda,” zašeptala jsem, načež se na mě Edward ohromeně a zároveň potěšeně podíval.

„A navíc,” pokračovala jsem. „Já nemohu zemřít... Jsem totiž Arova dcera.”

Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Underworld - 15. kapitola - Je konec: