Bella zažívá svůj obvyklý pracovní den, ve kterém nemůže chybět schůzka s Chrisem, ale pak Edward přiletí s šokující zprávou...
Přeji příjemné počtení.
02.11.2010 (20:15) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1101×
Píseň, která mě inspirovala a podle které se i povídka jmenuje.
2. kapitola
Už uběhlo pár dní od setkání s mým novým klientem Chrisem a já ho stále nemohla pustit z hlavy. Je to zvláštní, za svůj až příliš dlouhý život nebo spíše existenci, jak říká Edward, jsem potkala už spoustu lidí či upírů, ale nikdo mě nefascinoval natolik, abych se jím zaobírala i při chvílích, které patřili jen mně a Edwardovi, což k Edwardovi nebylo fér, ale já si nemohla pomoct.
„Trápí tě něco, lásko?“ zeptal se mě už po několikáté Edward, když jsem se od něj jen nepatrně odtáhla, když mě svíral ve svém náručí a laskal ve vlasech.
„Ne nic,“ odpověděla jsem a snažila se, aby to znělo, co nejvíce přesvědčivě. „Co by se mělo dít?“
„Jsi poslední dobou nějaká neklidná a mě to trochu znepokojuje. Stalo se ti něco? Něco v práci?“
„Ne, všechno je v pořádku. Neměj strach,“ uklidňovala jsem ho a na důkaz svých slov jsem mu věnovala vášnivý polibek, ale nakonec nezůstalo jen u toho.
„Už musím do práce,“ přesvědčoval jsem Edwarda jako téměř každé ráno, aby konečně nechal mé tělo a pustil mě dělat mou práci.
„Práce počká,“ řekl nenasytně a téměř nepustil své rty od mého krku.
„Nepočká, mám objednaného klienta,“ vysvětlovala jsem a snažila se mu vytrhnout, „a už za půl hodiny!“ vykřikla jsme zděšením po tomto zjištění a doslova jsem od sebe Edwarda odhodila.
„Promiň, lásko, ale musím jít,“ rychle jsme se omluvila a vyrazila do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu, oblékla se a vyrazila rychle do práce. Ještěže to mám tak blízko. Někam dál bych se v tuto hodinu, kdy je největší dopravní špička, opravdu nikam moc rychle nedostala a na druhou stranu utíkat svou rychlostí během bílého dne by bylo dosti nápadné. Upřímně řečeno ono by bylo i celkem nápadné, kdybych utíkala lidskou rychlostí na těch svých deseti centimetrových jehlách od Alice – mé šílené sestře, která je abnormálně posedlá nákupy, bohužel v jejím případě už to není léčitelné. Ale i přesto ji neskonale miluju, jako celou svou rodinu.
„Dobré ráno, Bello,“ pozdravila mě jako obvykle Julie.
„Dobré ráno, Julie. Jak si se včera měla?“
„Dobře. Hodina karate byla snad ještě lepší než obvykle a i Jimmy byl celý den neobvykle hodný,“ řekla nadšeně.
„Tak to je dobře, ne?“ řekla jsem se smíchem.
„To určitě,“ souhlasila. „Ježiš, Bello, málem jsem zapomněla. Pan Horner na tebe už čeká v kanceláři. Omlouvám se, že jsme ti to neřekla hned, ale úplně mi to vypadlo z hlavy,“ kála se, div se nedala dobrovolně ukamenovat.
„Jully, neplaš. To je v pořádku, pan Horner můj pozdější příchod jistě pochopí,“ uklidňovala jsem ji a už se chystala do své kanceláře a až neobvykle moc jsme se tam těšila.
„Dobré ráno, Chrisi,“ přivítala jsem ho.
„Dobré ráno, paní Cullenová.“
„Prosím, říkejte mi Bello.“
„Jestli si to přejete…, Bello.“
„Jistěže ano. Určitě to pro nás tak bude mnohem příjemnější. Přeci jenom teď spolu budeme trávit nějaký ten čas.“
„To je pravda. Mimochodem podívala jste se na ty dokumenty, co jsem vám dal?“
„Ano, všechny jsem je bedlivě pročetla, ale dost informací mi tam chybí. Například tam vůbec není uvedená jak vaše finanční situace tak ani vaší manželky, což je ale dost důležitý podklad. Nadále tam chybí i spousta věcí ohledně vašeho syna,“ vysvětlovala jsem.
„Za to se omlouvám, vše vám samozřejmě včas dodám.“
„Za to bych vám byla vděčná. Dále bych…“
„Ještě, mohu se zeptat?“ skočil mi do řeči Chris.
„Ale jistěže, od toho jsem tady.“
„Jak přesně bude soud probíhat? Víte, nic o tom nevím, tak bych chtěl mít jistou představu.“
„Samozřejmě. Takže soud bude přezkoumávat, jestli je opravdu váš vztah natolik rozvrácen, že musí být ukončen. Ale tím bych se, být vámi, nikterak nezabývala. Také samozřejmě budou přezkoumávat, u kterého z rodičů, popřípadě jaká výchova, bude zvolena pro vaše dítě. Zde se zohledňují především zájmy dítěte. A tady my musíme zapracovat nejvíce, nejlepší by bylo, kdybyste si našel bydlení někde blízko jeho školy popřípadě kroužkových oddílů. Samozřejmě byste se mu měl dostatečně věnovat a dokázat soudu, že on je pro vás na prvním místě a že se o něj dokážete postarat.“
„Dobře, udělám vše, co mi radíte. Jen abych ho získal do své péče.“
„Udělám, co budu moci.“
„Bello, Bello!“ křičel někdo jak pominutý a až moc se to podobalo hlasu mého manžela. A taky že jsem se nemýlila. Netrvalo to ani půl minutu a on doslova vtrhl do místnosti, div mi neurval dveře.
A za ním se jako na popravu šinula Julie. „Omlouvám se, Bello, nebyl k zastavení.“
„V pořádku.“ Jak bych také mohla obviňovat tuto křehkou ženu z toho, že se dostatečně nepostavila stoletému upírovi?
„Edwarde, co tu děláš?!“ zeptala jsem se ho naštvaně. „Omlouvám se vám, Chrisi, toto je můj manžel Edward Cullen. Edwarde, tohle je pan Christopher Horner, můj nový klient,“ představila jsem je rychle.
„Omlouvám se za vyrušení,“ reagoval pohotově Edward. „Bello, máme problém. Musíme okamžitě domů, něco se stalo,“
„Jak musíme hned domů? Nevidíš, že tu mám jednání? A další klienty mám ještě objednaný?“
„Tohle nepočká,“ řekl razantně a já si tedy povzdychla a rychle vymýšlela, jak se dostatečně omluvit Chrisovi, aniž bych ho neodradila. Nechci, aby si myslel, že jsem nezodpovědná nebo něco podobného, ale když se Edward takhle tváří a především jedná tímto způsobem, musí jít o něco vážného.
„Chrisi, mohl byste nás prosím teď omluvit? Já se vám hrozně omlouvám, ale zřejmě se stalo něco vážného v mé rodině a jistě chápete, že rodina je pro mě velice důležitá.“
„Nedělejte si starosti. Chápu to, domluvit se přeci můžeme na jiném datu.“
„To by bylo výborné. Prosím pojďte se mnou a dojednáme to s mou sekretářkou,“ vybídla jsem ho. „Edwarde, ty tu chviličku počkej, ano?“ Jen přikývl a já se vydala za Chrisem a Julií.
„Jully, prosím zruš všechny mé dnešní schůzky a pro jistotu i ty zítřejší a objednej je někdy na příští týden. Stejně tak jako pana Hornera, ano?“
„Jistě, hned jdu na to.“
„Tak, domluvte se s mou sekretářkou, jak vám to nejlépe bude vyhovovat, a já se s vámi pro dnešek loučím a ještě jednou se omlouvám.“
„Nic se nestalo, opravdu. Nashledanou, Bello.“
„Nashledanou,“ rozloučila jsem se a upalovala zpět za Edwardem, který už mi nervózně popocházel po kanceláři.
„Tak dobře. Řekneš mi už, co se děje?“
„Rose je těhotná.“
předchozí kapitola » následující kapitola
Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Unintended - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!