Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří láska - 5.kapitola

esme-card


Upíří láska - 5.kapitolaAhoj, je tu pátá kapitola. Doufám že se bude líbit, komenty prosím. Colenovka.

5.kapitola - Nákupy

 

 

Úterý ráno jsem se probudila s dobrou náladou, šla jsem do koupelny kde jsem se umyla a oblékla jsem si černé rifle, fialové tričko a tlustý pásek, vypadala jsem hezky.

Sešla jsem dolů. Charlie už byl v práci tak jsem se nasnídala a jela do školy. Na parkovišti na mě mávali Cullenovi, ať za nimi jdu, neváhala jsem a vyrazila.

Alice mi běžela naproti.

„Bello.“ Křičela už z dálky. „Dnes jedeme nakupovat, jenom ty, já a Rosalie.“ Řekla když ke mně došla.

„Ne.“ Odpověděla jsem klidně.

„Bello, prosím, bude legrace.“ Říkala a zároveň se na mě prosebně dívala, nešlo jí odolat.

„Fajn.“ Řekla jsem, chtěla jsem dodat jen pro tentokrát, ale ona stejně věděla, že příště mě přemluví zase, poprvé od doby co ji znám, bych chtěla mít její moc vidět budoucnost.

Svěsila jsem ramena a pomalu jsem se loudala ke Cullenům. Všichni měli pusu od ucha k uchu, asi věděli, na co jsem svolila.

Ale jen Emmett poznamenal. „Lituji tě Bello.“ A potom propukl v hrozný smích, jeho smích byl nakažliví, takže jsme se za chvilku smáli všichni a ani jsme nevěděli čemu vlastně, jen lidi okolo nás, na nás divně koukali.

Zazvonilo, já s Alicí jsme se společně rozloučily a vydaly jsme se na angličtinu.

Alice celou hodinu horovala o nákupech, až mě na konci hodiny došla trpělivost.

„Alice, prosím, nemohli by jsme mluvit o něčem jiném?“ Zeptala jsem se prosebně.

Alice pochopila že toho mám dost, přikývla, ale dál si pro sebe něco mumlala, snažila jsem se ji nevnímat, vnímala jsem jen učitele.

Hodiny ubíhali a ubíhali, až byl čas obědu, dnes se hned po něm jelo domů, ale já tomu ráda nebyla, protože já nejedu domů, ale na nákupy.

Alice mě popoháněla ať si pohnu, já sice hlad neměla, ale stejně jsem jedla. Nakonec jsem to ale vzdala a šla s nimi k autu.

Edward Alici půjčil svoje auto a my tři vyjeli do Seatlu.

Zastavily jsme u velkého obchoďáku, vystoupily a šli dovnitř, holky šli ve předu a já v závěsu za nimi.

 

Nakupovaly jsme hodiny a já myslela že víc nezvládnu, sice jsem nebyla člověk, ale tohle bylo hodně i na mě, prošli jsme snad všechny obchody ve městě a já mám už asi deset tašek. Ale kdykoli jsem holkám řekla že tohle mi nesluší, strčily to do košíku. Tak jsem nakonec začala jen krčit rameny ale stejně to mělo stejný účinek.

„Holky co kdybychom šli do knihovny," navrhla jsem jim. Odpovědí mi byli jen nechápavé pohledy.

„No jo, tak já půjdu sama, jo??“

Holky pokrčily rameny, a potutelně se usmívaly. Došlo mi že vědí víc než já.

Vyšla jsem z obchodu a vydala jsem se k knihovny, zrovna jsem přecházela silnici, když mě málem srazilo auto byl to velký Jeep, seděl v něm Edward. Rychle vystoupil z auta, a šel ke mně.

„Bello, jsi v pořádku? Promiň neviděl jsem tě, mrzí mě to.“ Vypadal hrozně, tohle jsem nechtěla, vběhla jsem mu tam já, kdyby neměl upíří reflexy, byla bych už mrtvá.

„Víš stejně dobře jako, že je to moje vina, vběhla jsem ti tam. Promiň, příště budu opatrnější.

Snažil se ještě něco namítat, ale já ho zarazila, věděl že jsem mu tam vběhla.

„Kam jsi měl namířeno?“ Zeptala jsem se ho.

„Jenom jsem se tak projížděl.“

„Aha, no a nemohl by jsi mě hodit domů?“

Usmál se a šel k autu, šla jsem za ním a on mi otevřel dveře. Sedl si na svojí stranu.

„Alice bude naštvaná.“ Řekl pobaveně.

„No, vlastně jsem jim neřekla, že se vrátím.“

Zasmáli jsme se.

„Nemáš hlad?“ Zeptal se mě.

„Vlastně, docela ano.“ Odpověděla jsem po pravdě. Přidal na rychlosti a zastavil u jedné restaurace, nechápavě jsem se na něj podíval.

„Jdeme na večeři.“ Řekl a pokřiveně se usmál.

Otevřel mi dveře i od auta i od restaurace. Když jsme vešli dovnitř, každý se na nás podíval, na tohle si nikdy asi nezvyknu.

Objednala jsem si houbové ravijoli a kolu. S Edwardem jsme si povídali o všem možném, když se dveře rozletěli, a v nich stáli Alice s Rosalii.

Konečně mi došlo, proč se předtím tak usmívali, oni věděli že Edwarda potkám.

Holky zamířily k nám ke stolu a nakonec to dopadlo tak, že jsme si povídali ještě tři hodiny.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upíří láska - 5.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!