Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří panství - 10.kapitola - Nezapomenu!

28.11.2009 (07:00) • Horqusa211 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2531×

10.kapitola - Nezapomenu!

Za dveřmi se ozval smích a Alicin hlas, ztlumený masivními dveřmi: „Je čas, oslavenkyně nástup. A ty Edwarde, se moc nečerti.” Znovu se zvonivým hláskem zachechtala a odcházela…

... Edward si trpitelsky povzdychl a políbil mě na špičku nosu.

„Miláčku, asi bysme měli jít, nebo nám Alice nedá pokoj. Někdy je ta potvůrka až protivně vytrvalá," pousmál se a pomáhal mi dolů na zem. Nechal mě sklouznout po celé délce jeho těla a měkce mě políbil.

„Ještě si... tady," ukázal na rozvázanou šňůrku od korzetu. Zčervenala jsem jak rajče a roztřesenými prsty zauzlovala tu proklatou stuhu. Ani jsem si předtím nevšimla, že by se mi povolila.

Ruku v ruce jsme došli do tanečního sálu. Proběhly oficiální gratulace a hudebníci zahrály famfáru speciálně na mou počest. Narozeninový dort nakonec rozkrojil doktor Cullen a Alice mi hned vrazila do ruky talířek s dortíkem. Edwardovi nenabídla.

„A nyní si naše oslavenkyně rozbalí dárečky. Tadááá...," a s úsměvem od ucha k uchu ukázala na poměrně velkou hromadu dárků.

„Ach ne," zamumlala jsem potichu, že to snad nemohl ani nikdo slyšet. Ale Edward to zaslechl a povzbudivě mi stiskl dlaň. Nahodila jsem proto statečný úsměv. Dárky ukrývaly šest čajových servisů, čtyři olejomalby krajinek a tři kýčovité sošky jednorožců. Od Cullenových jsem dostala krásný obraz zpodobňující Shakespearův Sen noci Svatojanské a od Alice sbírku sonetů. Tyto dary mě tedy opravdu mile překvapily. Všem jsem poděkovala, hudba začala znovu hrát a Emmett vyhlásil pánskou volenku.

Edward znovu uchopil mou ruku a...

„Edwarde,  já ale opravdu netancuji.  Já...," snažila jsem se vymluvit.

„Neboj,  jen pro tebe mám ještě malý dáreček."

„Nechci aby sis myslel, že mi musíš něco dávat.  Nemám ráda narozeninové oslavy. Tu Aliciinu tedy ano. Vím, že jsem hrozná, ale...," drmolila jsem v rozpacích.

„Ale já chci Bello a byl bych moc rád, abys můj dárek přijala," pověděl vlídným tónem a odváděl mne do rohu místnosti. Z kapsy vytáhl malý sametový sáček.

„Nastav ruku."

Na dlaň mi vypadl slabounký stříbrný řetízek s přívěškem drobného čirého krystalu. Byl to nádherný kousek. Nemohla jsem dojetím nalézt řeč. Edward  mi urychleně řetízek připnul, asi z obavy abych si to ještě nerozmyslela. Krystal se zhoupl a usídlil se v prohlubni mého výstřihu. Pohlédla jsem na Edwarda a přistihla ho,  jak se dívá na kámen, jako by mu záviděl.  

Najednou se ozval zvuk tříštícího skla. Většina hostů se ohlédla po Alici. Ta stála jako přimražená a zírala nevidomě do dálky. Rychle se vzpamatovala,  ale všimla jsem si jejího znepokojeného pohledu,  který vyslala k Edwardovi. Ten se zamračil a  pevně stiskl rty k sobě. Odnikud se vynořilo to  “pravé překvápko” v podobě Gabriela Volturiho. Přistoupil k nám a pohrdavě se ušklíbl.

„Jak dojemné. Edík se nám zamiloval. Pch. Láska."

Obrátil pozornost na mě a zhluboka se mi posměšně uklonil:

„Těší mě,  že mohu opět spočinout zrakem na vaší krásné panenské tváři, drahá slečno Swannová."

„Mě tedy netěší. Nebyl jste pozván, pane Volturi," odvětila jsem tvrdě.

„Rád lidi překvapuji, slečno Swannová.  A tenhle večírek vážně potřebuje rozpohybovat. Hahaha."

Všichni členové Cullenovic rodiny podmračeně pozorovali Gabriela, jak si to namířil ke skupinkám chichotajicích hraběnek a jejich vdavkuchtivých dcerušek. Začal jednu po druhé vytáčet na tanečním parketu. Všimla jsem si posmutnělé tety Beth, která po něm ublíženě pokukovala. Gabriel ale jako by její pohled vycítil a zamířil k ní a jal se ji obveselovat, že za minutku na něm už zase oddaně vysela. Ten má drzost! Já to opravdu nechápu.

„Edwarde, udělej něco,  prosím,” požádala jsem ho se zrakem stále upřeným na té zamilované dvojici.

„Tady to nejde, Bello. Před všemi těmi lidmi,” zašeptal naštvaně.

Vzdychla jsem si a dál pozorovala Gabriela. Kdybych měla místo očí dýky, tak by byl už na místě mrtvý. Při té myšlence jsem se škodolibě pousmála. Vím, že bych neměla někomu přát smrt, ale nemohu si prostě pomoci.

Ples probíhal dál jako by se žádné malé vyrušení nekonalo. Lidé kolem se smáli, tančili a rozdováděně laškovali. Jen já a Cullenovi jsme byli napjatí jak struny. Ach jo, ale přeci se nenechám kazit večer. Edward vycítil změnu mé nálady a já svolila, že si s ním jednou zatančím.

„Ale varuji tě,  možná ti pošlapu střevíčky,” zavtipkovala jsem a nechala se od něho odvést do víru tance.

Tančit s ním bylo prostě jiné, celou dobu mě vedl a já se znovu přesvědčila, že se k sobě prostě hodíme. Nechala jsem se ukolébat příjemnou hudbou a Edwardovou blízkostí, když tu příšlo nevítané vyrušení:

„Edwarde, budeš tak laskav a dovolíš mi jeden tanec s tvou Láskou? Slibuji, že budu hodný,”  požádal Gabriel pokorně.

Edwardova tvář zkameněla a ostře ho odbyl: „Na to zapomeň!”

Vzal mě za ruku a chtěl odvést pryč, ale já ho zarazila.

„Ráda si s Vámi zatančím.” V tu chvíli mě napadlo, že se mi tak naskýtá příležitost vytáhnout z Gabriela, co s mou tetou hraje za divadýlko. Přijala jsem nabídnuté rámě a ohlédla se po Edwardovi,  který mě vyprovázel zamračeným a obezřetným pohledem.

Skladba již byla skoro v půlce a proto jsem začala s vyptáváním. Moc času jsem neměla.

„Pane Volturi, půjdu rovnou k věci. Co zamýšlíte s mou tetou???”

„Ale ale, drahá Bello, copak vy nevíte? Láska, ta je mocná čarodějka,” pronesl sarkasticky sametovým hlasem.

„Pane Volturi, byl byste tak laskav, a já Vás o to v tuto chvíli usilovně žádám, a vynechal Bethy ze svých plánů?” snažila jsem se o smířlivý tón.

„Rád bych, Bello, rád bych, ani nevíte jak. Ale nejde to. Neberte to osobně. Zeptejte se pana doktora Carlisla. Mám dlouhou paměť a on sám ví jak dlouhou. Edward Vám nic nevyprávěl? Nepochlubil se Vám, co jsme za rodinu? Hahaha. To je celý on. Tajnůstkář. Hahaha.”

Rodinné vztahy Gabriela Volturiho a Cullenových jsou opravdu podezřelé. Pojí je určitě víc než stejná krev. V hlavě mi začal hlodat malý červíček pochybností. Gabriel se mnou vykouzlil ohromnou otočku a pokračoval v rýpání:

„Divím se, že k tak krásné dívce není upřímný. Tahle rodina není taková, jak se může na první pohled zdát, milá slečno Swannová. Vyprávěli Vám už o Caroline? Určitě ne. Je to celkem zajímavá historka a dokazuje,  že láska je jen mýtus. Celé to začalo Léta páně…,” nestačil dokončit,  protože se u nás objevil Edward a rázně ho upozornil, že skladba skončila.

A tím skončil i náš rozhovor a já byla víc zmatená než předtím.

„Jsi v pořádku, Bello? Nebyl na Tebe hrubý? Nebo dotěrný?” ptal se Edward nervózně.

Poprvé mě napadlo, že Edward něco skrývá. Nelíbilo se mi to a svraštila jsem čelo, že mi musela naskočit moje vráska. Edward si mě také váhavě prohlížel.

Po půlnoci proběhlo slibované odmaskování a maškarní ples se tak pomalu chýlil ke konci. Nedokázala jsem se už ale dostat do lepší nálady a proto jsem byla ráda, že oslava brzo skončí.

Hosté spolu vesele švitořili a ozývali se výbuchy smíchu, když se pod odstraněnou škrabouškou nebo maskou objevil někdo nečekaný.

Neušlo mi, že doktor Cullen a Lady Esme, celou dobu pozorovali každý krok Gabriela Volturiho. Ten k nim jako na zavolanou přistoupil a vypadalo to, že se o něčem dohadují.  Nenápadně jsem se vydala se sklenkou šampaňského směrem k jejich skupince. Měla jsem štěstí, že Edwarda zrovna zaměstnával Emmett. Nešla mu totiž sundat medvědí hlava. Docela ráda bych tu situaci pozorovala a měla tak důvod pobavit se. Ale teď mě zajímalo něco jiného.

Dělilo mě od nich už asi pouhých pět metrů, když jsem konečně něco zaslechla.

„Gabrieli, uklidni se prosím. Vždyť jsme byli přátelé. Nedělej problémy…,” to mluvil Carlisle. Gabriel se neudržel a zuřivě na něho vyštěkl:

 „Nezapomenu!!! Budeš toho litovat!” odcházel a začal se proplétat mezi tančícími páry. 

Zase jen další otázky. Žádné odpovědi. Ach jo.

Konečně byl ples slavnostně zakončen, hosté nastupovali to svých kočárů a chystali se na cestu domů. Stále zazníval veselý smích a dámy a pánové si nejspíš svěřovaly své dojmy.

S Cullenovými jsme se loučili na schodech. Náš kočár byl připravený a znovu drobně krápalo. Edward mě chytl za ruku, políbil mě do dlaně a v jeho očích se skrývala láska, potlačovaná touha, ale také… tajemství.

Akorát jsme scházeli kamenné schody,  když na vydlážděnou cestu před námi něco s tupou ozvěnou dopadlo. 

To něco bylo… tělo. Poznala jsem v něm slečnu Apllegateovou. Byla očividně mrtvá a samá krev. Musela spadnout ze střechy. Všude kolem se ozývaly výkřiky a ženy omdlévaly a muži strnule přihlíželi.

Carlisle se vrhnul dopředu a svým pláštěm tělo rychle zakryl. Alice vypadala nešťastně.

Carlisle se otočil na nás a já v tu chvíli přestala vnímat naříkání a hysterický řev kolem.

Podíval se na Edwarda a vyměnil si s ním pohled  “věděli jsme, že to jednou přijde”…

PŘEDCHOZÍ KAPITOLA - - - - -DALŠÍ KAPITOLA

                             *SHRNUTÍ*

Autor: Horqusa211 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří panství - 10.kapitola - Nezapomenu!: