Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří panství - 11. kapitola - Upíři

29.11.2009 (21:30) • Horqusa211 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2422×

11. kapitola - Upíři

Carlisle se vrhnul dopředu a svým pláštěm tělo rychle zakryl. Alice vypadala nešťastně.  Carlisle se otočil na nás a já v tu chvíli přestala vnímat naříkání a hysterický řev kolem.  

Podíval se na Edwarda a vyměnil si s ním pohled “věděli jsme, že to přijde”…

Během pár vteřinek mi to došlo. Stačil mi pohled na jejich strnulé tváře. Cullenovi to vědí. Vědí, co se stalo. A je jasné, že tohle nebyla náhoda. Slečna Apllegateová se určitě jen tak nepromenádovala na střeše Coldcreed.  Měla bych cítit strach, možná paniku a nastupující hysterii, ale cítila jsem zvědavost. A míchala se ve mně ještě s pocitem zrady. Edward ke mně není upřímný, vlastně mi lže.  Nejhorší na tom bylo, že Gabriel výjimečně říkal pravdu. Červíček pochybností začal růst a užírat zevnitř mou důvěru ke Cullenovic rodině a hlavně k Edwardovi. Řekl, že mě miluje. Ještě teď by se mi podlamovala kolena. Ale zároveň mi lže! ´Něco shnilého je ve státě Dánském.´ I tak by se to dalo říct.

Vrátila jsem se do přítomnosti a znovu začala vnímat ječící pieroty. Doktor Cullen bez problémů zvedl tělo slečny Apllegateové. A to nebyla žádná křehulka. Kde tu sílu berou? Odnesl ji dovnitř a houkl přes rameno na Jaspera, aby uklidnil hosty. Ti se jako mávnutím kouzelného proutku po chvilce zklidnily a všechno kolem utichlo. Pomalu se začali trousit do kočárů až jsme na schodech zbyly pouze my.

Otočila jsem se na Edwarda a stačila tak zaregistrovat zmučený výraz v jeho očích. Tušil co přijde.

„Edwarde, vysvětli mi prosím, co se tu stalo.“ Řekla jsem to krapet chladněji než jsem původně zamýšlela.

Povzdechl si a spustil:„Miláčku, je to prostě slo-…,“ nestačil doříct, protože jsem mu skočila navztekaně do řeči:

„… složitější. Ano, Edwarde. To už jsem někde slyšela! Chci vědět co se opravdu děje. A vím, že ty znáš pravdu! A neříkej mi teď miláčku!“

Mlčel a stále se pohledem vpíjel do mé tváře.

„Proboha Edwarde, umírají tu lidé!“

„Bello, já Ti to opravdu nemohu říct. Pracujeme na tom. Situaci vyřešíme,“ omlouval se nešťastně.

„Dobrá. Dokud se nedozvím pravdu, tak Ti také nemám co říct. A nevyhledávej mě, prosím.“

Ledová královna byla proti mně břídilka.

Tety i stýc už čekali v kočáře jen na mě. Seběhla jsem pár zbývajících schodů a neodpustila si poslední pohled na Edwarda.

Stál na schodech se svěšenými rameny a zoufalství z něho přímo sršelo.

Rozhovor v kočáře jsem poslouchala tak napůl. Pořád jsem viděla ten Edwardův výraz.

Bethy spekulovala o nešťastné lásce, která dohnala mladou dívku k tragické sebevraždě. Celkově se slovo tragédie skloňovalo ve všech pádech. Brian zase vymyslel, že se přiopila a omylem spadla. Probírali kdejakou možnost a já tak matně tušila, že žádná se ani trochu neblíží pravdě.

* * * * * *

Doma jsem ze sebe pouze strhala kostým Kyané a nasoukala se do bavlněné košile dlouhé až po paty. Pak jsem se mohla konečně schoulit pod peřinou do klubíčka. Marně jsem přivolávala spánek, dokonce jsem počítala ovečky. Stále jsem musela uvažovat o událostech dnešní noci. Takový zmatek v hlavě jsem nikdy neměla. Takový guláš pocitů a pak zklamání. Kéž bych se mohla probudit a zjistit, že ten závěr byl jen špatná noční můra. Zbloudilá slza mi sklouzla po tváři.

Nakonec jsem usnula až za svítání a prospala půl dne.

* * * * * *

Několik dní se nic zvláštního nestalo. Případ slečny A. se uzavřel jako tragická nehoda.

Většinu času jsem trávila zabedněná ve věži a trápila se. Edward se neobjevil a mně se po něm strašně moc stýskalo. Ale za minutku se ozval můj "červíček" a já si zakázala na Edwarda  myslet.

* * * * * *

Stojí vedle mé postele a hypnoptizuje mě svým uhrančivým pohledem. Sklání se nade mnou, vycházím mu vstříc a přisaju se k jeho lačným rtům. Líbám ho a vyzývám k dalšímu kroku. Mezi zuby stiskne můj ušní lalůček a  pak mi Edward roztrhne noční košili až k pasu. Přejíždí rty v pomalém dráždivém rytmu od klíční kosti k vrcholku bradavky a zpět. Vzrušením ani nedýchám. Polibky zasypává mé hrdlo až se prohýbám jako luk, ale... ve vteřině jeho oči zčernají a místo polibků cítím jen strašnou bolest, když se do mne zakousne a...

V ten okamžik se s výkřikem probouzím, držím se za krk a tápu ve tmě po jeho přítomnosti... Opláchnu si obličej a vyjdu na balkónek. Je černočerná tma a zase prší. Ach jo. Tak moc mi Edward chybí, že snad opravdu začínám bláznit. Zalezu zase do postele, ale usnout nemohu a stále se mi v hlavě dokola přehrává můj sen...

* * * * * *

Další ráno jsem se probudila a řekla si, že nebudu zalezlá ve věži. Nabídla jsem Lucy pomoc s obměnou výzdoby domu, také strýci jsem pomohla s učetnictvím a dělala Bethy společnost při její hodince vyšívání. Elizabeth na sobě měla nové šaty ze salónu madam Learové. Takovou růžovou sladkou róbu, která jí šla dobře k pleti. A to mi vnuklo nápad. Sice už bylo pozdní odpoledne a brzy se setmí, ale za pokus to stojí. Paní Learová přeci říkala, že ten starý muž před jejím krejčovským salónem se jmenuje Billy Black. Ve vesnici ho musí někdo znát. Vymluvila jsem se tetě na bolest hlavy a nenápadně se vydala do stájí a přemluvila Sama, aby mi zapůjčil koně s lehkou bryčkou. Trošku jsem mu zalhala, že jsem jezdila z bryčkou dřív pořád. Ale opravdu nutně jsem se potřebovala dostat do vesnice a hlavně sama. Šedivé mraky zase věstily přicházející déšť. Vyhoupla jsem se na kozlík, chytla otěže a mrkla s úsměvem na Sama, že budu v pořádku.

Celkem brzy jsem dorazila do vesnice a v duchu děkovala mému otci, že mě párkrát dovolil řídit.

Přemýšlela jsem, kde by bylo tak nejlepší začít s vyptáváním a v ten moment mi padla do oka Hospůdka u krvavého Boba. Hm, krapet nezvyklý název, ale zato vhodné místo pro získání informací. Přizvedla jsem si fialkovou sukni a druhou rukou si k tělu přitáhla teplou pelerínu. Svým příchodem jsem způsobila menší pozdvižení. Většina štamgastů už seděla u svých stolů a jakmile cinkl zvoneček nad dveřmi, tak se po mě všichni ohlédly. A samozřejmě si neodpustily různé poznámky.

„Slečínko, hej slečínko, poď si sednout k naáám," houkal podnapile  nějaký zarostlý muž a druhý od stolu se hned přidal: „Nebo rovnou ke mně... haha na klín... zahřeju tě kočičko..."

Ignorovala jsem je a přistoupila k holohlavému hospodskému.

„Dobrý večer, mohl byste mi prosím poradit, kde bydlí pan William Black?" požádala jsem ho o radu.

„Hahaha, starej Billy, a proč po něm tak toužíte slečinko? Víte, já znám móře lidiček, a někdy mám už krapánek děravou hlavu," znovu se zachechtal a vycenil na mě dvě řady zčernalých zubů.

„Aha... samozřejmě nechci poradit zadarmo," řekla jsem a postrčila směrem k němu po stole tři mince.

„Chytrá slečinka... hahaha... žije ve shnilým srubu asi míly od konce vesnice... Bláznivej Billy... haha," chechtal se až mezi řečí chrochtal.

Víc jsem se tam nezdržovala a šupem jsem vypálila ven. Oddechla jsem si, že jsem tam ještě našla stát koně. Za vesnicí jsem zpomalila, abych srub pana Blacka neminula. Nebe se zatáhlo a rychle se stmívalo, ale štěstí stalo na mě straně a zahlédla jsem rozdělaný oheň. Zajela jsem na kraj cesty a seskočila z kozlíku. Srub nebyl vůbec shnilý jak říkal ten hospodský, neboť vypadal celkem udržovaně. Ohníček vydával příjemné teplo a já poprvé od začátku výpravy zaváhala. Vždyť nevím, co je to za člověka. Co když je to opravdu nějaký blázen?

Leknutím jsem div nenadskočila metr nad zem, když jsem přímo za sebou zaslechla vrčení. Pomaličku jsem se ohlédla a zjistila, že vychází z chundelatého psa.

„Sedni Paiku!"  Ihned poslechl a další povel asi měl patřit mně:

„Vypadněte odsud!"

„Pane Blacku, chtěla bych dokončit náš rozhovor, který jsme vedli před salónem madam Learové. Vzpomínáte si, že ano?" ptala jsem se opatrně a snažila si dodat trochu odvahy.

„Jsem možná blázen, ale nejsem senilní! Co chcete, slečno Swannová?!" odsekl odměřeně a šoural se do svého příbytku.

„Ehm... Pane Blacku, co je na Cullenových tak zvláštní? Proč jsou... umm... nebezpeční?" vychrlila jsem na jeho záda.

Zarazil se, otočil se na mě a přestože jsem stále stála u ohýnku, tak mě jeho pohled přimrazil. Podíval se mi přímo do očí a zabručel:

„Jsou Studení.”

„Jak studení???" zeptala jsem se poněkud nechápavě.

„Pcha. Vy jste opravdu nic nepoznala slečno Swannová? Jsou to prostě Upíři!!!"

Ten člověk je asi nespíš opravdový pošuk. Upíři přeci neexistují. V tu chvíli jsem si však vzpomněla na svůj sen a zamrazilo mě v zátylku. Stála jsem jak přikovaná a Billy Black si mě sám prohlížel jako blázna.

„Mají nadlidskou sílu a zvláštní barvu očí, jsou bledí a jejich kůže je chladnější, studenější. Chápete už? Držte se od nich co nejdál. Možná... asi byste měla někam odjet,  protože toho mladýho upíra jste dost zaujala..."

„Upír??? To je přeci nemožné!" skoro jsem na něho začala křičet.

„Nechci se do toho plést, ale radím vám dobře. Nepouštějte si je k tělu nebo...," nedořekl a křikl chraplavým hlasem na psa:

„Paiku, pojď dovnitř, dáme si něco dobrýho..."

Dveře od chatky se s vrznutím zavřely a já osaměla a v hlavě jsem měla totální zmatek.

„Auuu", sykla jsem, protože jsem si popálila prsty, když  jsem nedávala pozor. Cestu nazpět na Blackstone jsem ani nevnímala.

Stihla jsem se vrátit akorát na večeři. Nikdo mě naštěstí nepodezíral a tak jsem se po večeři nenápadně zeptala strýce Briana:

„Strýčku,  máš někde něco o ... upírech?"

„Upírech? Od kdy si se dala na pohádky, Bells?" smál se a  kroutil hlavou.

„No,  nemám co číst, tak bych si ráda rozšířila obzory, víš?" Také jsem se usmála.

„Myslím, že tam něco bude. Ale nečti si to před spaním, abys neměla špatné sny."

Brian se za pár minut vrátil a přinesl mi tenkou rozpadající se knížečku.

V pokojíku jsem jen skopla boty na zem a hupsla ještě oblečená na postel a nedočkavě otevřela knížku. Sepsal ji nějaký potulný mnich.

'Studení,  neboli upíři, nás živé provázejí téměř na každém kroku. Ani si to neuvědomujeme. Jsou mezi námi... mnoho obětí jejich řádění je přičítáno násilníkům a vrahům... krev…  vysvětluje se zmizením a únosy... těla bez krve...   Poznáme je podle bledé pokožky,  jejich kůže je o několik stupňů chladnější, neboť jsou neživí. Lákají své oběti... Nepřirozená síla, rychlost a nezranitelnost je jejich výhodou… Tito netvoři jsou mezi námi... jsou to UPÍŘI!´

PŘEDCHOZÍ KAPITOLA - - - - - DALŠÍ KAPITOLA

                             *SHRNUTÍ*

Autor: Horqusa211 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří panství - 11. kapitola - Upíři: