Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří panství - 14.kapitola - Navěky?

10.12.2009 (21:30) • Horqusa211 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2274×

14.kapitola - Navěky?

„A kam ještě?" optal se nedočkavě.

„No... pravé koleno mám celé odřené, ale..."

Sundal ze mě  deku a pomaloučku mi vyhrnoval košilku nahoru až narazil na to mé koleno a věnoval mu také něžný polibek. Ale namísto toho, aby mě zase zakryl dekou, tak Edward svými rty lehounce přejel od kolene k vnitřní straně mého stehna a...

… a z jeho rozrušujícího polibku mi až vyskočila husí kůže. Ani jsem nedutala a čekala, co přijde dál.

„Zase nedýcháš.” Obvinil mě Edward s úsměvem a povzdychl si. Shrnul mi noční košilku zase až ke kotníkům.

„Měla jsi tam také bolístku,” vysvětlil šibalsky a přesunul se nade mě a přitom dával pozor na poraněnou levačku.

„Asi mě začínají pobolívat rty,” řekla jsem rychle a Edward mi hned vyhověl. Líbal mě, jednou rukou si mě za zátylek přidržoval a druhou hladil po těle přes bavlněnou košilku. Začala jsem přerývaně dýchat a chtěla, aby tento okamžik jen tak neskončil. Edward se ale lehce odtáhnul: „Bolí Tě něco? Asi jsem Tě víc zmáčknul…“

„Nenene.“

„Už by jsi měla jít spát. Musíš být unavená.”

Vyhledala jsem jeho zlatohnědé oči a pokusila se o svůdný pohled: „Ještě mě chvilku rozmazluj.”

Uchichtl se a znovu mě začal laskat. Bylo to až neskutečné. Jsem s mužem v posteli… Tedy s upírem. Usmála jsem se nad tou myšlenkou a vracela Edwardovi polibky s větší intenzitou. Rty zasypával můj krk a pomalu sjížděl do mého výstřihu. Košili jsem měla stále napůl rozhalenou. Srdce mi div nevyskočilo z hrudi, když Edward uchopil jedno mé ňadro a jazykem něžně obkroužil bradavku.

Ochraptěle zašeptal:„Jsi tak kouzelná, Lásko.” Ale místo, aby mě jeho prsty dál hladily, tak mi počaly zašněrovávat stužku ve výstřihu. Nesouhlasně jsem zakňourala, ale Edward mi přiložil ukazováček na rty a usmál se:„Teď už ale vážně musíš spát.”

Přikryl mě peřinou skoro až po bradu. Myslela jsem, že odejde, ale Edward zůstal ležet vedle mě, přitáhl si mě napůl na svoji hruď a schoval mě ve svém objetí. Tak krásně jsem se necítila už dlouho a když mi začal broukat nějakou ukolébavku, bylo to dokonalé jako on sám.

* * * * * *

Ráno mě Edward probudil polibkem a slíbil, že odpoledne přijede na Blackstone.

Už zase bylo téměř poledne. Poslední dobou jsem pěkně zlenivěla. Ale stačilo si vzpomenout na včerejší noc a ve slabinách mi příjemně zatrnulo. Vyhrabala jsem se z postele a neobratně se nasoukala do šatů. S jednou rukou to šlo dost špatně, ale nechtěla jsem nikoho volat. Vybrala jsem si světle modré, které neměly zapínání na zádech a proto jsem si je snáze navlékla.

Sešla jsem dolů do žlutého pokoje a zde jsem nalezla strýce, Lucy i Bethy. Brian si procházel nějaké papíry. Asi se týkaly jeho obchodní činnosti. V posledních měsících se prý zajímal o investování do stavby železnice. Lucy si četla knihu. Nejspíš  román od nějaké modré punčochy. I když se velmi ráda vdala za Briana, tak stále zůstávala v jádru srdce oddanou sufražetkou. Usmála jsem se a přenesla pozornost na tetu Bethy. Brnkala na harfu a s nepřítomným úsměvem se dívala z okna.

„Dobré poledne." Slušně jsem pozdravila a přihodila nevinný úsměv.

„Jéé, Bello, už se cítíš lépe? Co ruka?" Ptala se Lucy, rychle odložila knihu na stolek a spěchala ke mně.

„Da Vinci se včera sám vrátil a Samuel už se o něho postaral. Pan doktor Cullen slíbil, že se i se synem odpoledne staví, aby ti zkontroloval ránu a vyměnil obvaz. Bolí tě to ještě moc? Je mi to tak líto, Belli. Neměla jsem tě...," Lucy se začala znovu omlouvat a proto jsem ji rychle vstoupila do řeči:„Lucy, nic moc se přeci nestalo. A co vlastně čteš? Mě už nějak došlo dobré čtivo."

Toho se teta chytla a ihned mi začala líčit děj všech deseti kapitol, které zatím z nové knihy přečetla.

* * * * * *

Odpoledne k nám přijela návštěva. Doktor Carlisle mi prohlídl ruku a znovu ji převázal. Dorazil s ním i Edward a Alice. Zavřeli jsme se všichni v hudebním salónku, Edward hrál na klavír a Alice mi vyprávěla různé veselé historky. Edward vždy před každou novou předsunul komentář, protože četl Aliciiny myšlenky a věděl o čem zrovinka začne povídat.

„Edwarde Cullene, ty mi někdy tak lezeš na nervy. Kazíš mi celé vyprávění," řekla na oko rozlobeně.

„Ty si necháš někdy něco zkazit?" Zeptal se Edward potměšile a protočil oči. Začal hrát novou skladbu.

Pokojem se rozezněla nádherná hudba a já se zaposlouchala do líbezných tonů této skladby. Než píseň skončila, tak Alice záhadně zmizela. Edward vstal od piana a přesel rovnou ke mně.

„Je to sice potvůrka, ale alespoň ví, kdy má odejít."

Objal mě a láskyplně políbil. Pak ale zvážněl a než promluvil, tak si smutně povzdychl.

„Bello, pár dní tu nebudu. Moc mě to mrzí. Musíme jet navštívit naše příbuzné. Je to rodina podobná té naší. Také jsou upíři a živí se zvířecí krví. Mají nějaké problémy. Dost závažné. Ale zůstane tu Carlisle, Emmett a Rose. Budou Tě hlídat."

Tak toto jsem nečekala. Nedokázala jsem si představit, že ho zase několik dní neuvidím. Zamlkle jsem stála a Edward mě objal. Položila jsem si hlavu na jeho hruď. Hladil mě krouživými pohyby po zádech a po pár minutách znovu promluvil:

„Bello, dávej na sebe prosím velký pozor a vyhýbej se neuváženostem a... prosím nejezdi na koni a..."

„Nejsem malá, Edwarde. Vím, co mám dělat" -  pověděla jsem trochu nazlobeně, ale hned jsem přidala- „ Budeš mi chybět a kdo mi bude zpívat ukolébavku?"posteskla jsem si a nechala se od Edwarda ještě chvíli objímat.

* * * * * *

Už dva dny jsem byla bez Edwarda. Nic mě nebavilo. Od toho dne,  kdy jsem se dozvěděla,  kdo doopravdy je,  jsem se mu cítila stále blíž a blíž.

U oběda teta Elizabeth oznámila, že se dnes bude konat slavnostní večeře, protože pro nás všechny má prý velkou novinku. Víc neprozradila, protože pospíchala do svého pokoje, aby si vybrala vhodné šaty. Lámala jsem si chvilku hlavu, co by to mohlo být, ale mé myšlenky se znovu přesunuly k mému Edwardovi. Copak asi dělá? Zasněně jsem se dívala skrz prosklenou terasu do zahrady a nevšímala si ani ošklivého počasí.

Odpoledne jsem strávila hrou šachů se strýčkem. Dobře jsem se bavila, neboť jsem měla před Brianem náskok a na dosah další vítězství. Vyrušila nás až Beth a hnala nás i s Brianem do svých pokojů, abychom se připravili na tu slavnostní večeři.

Ve věži jsem si ze šatníků vybrala večerní toaletu z krémového hedvábí. „Proč bych tetě neudělala také někdy radost, že?” Zavolala jsem si služebnou Beatrice. Byla to taková křehká milá dívka. Původem nejspíš francouzka, neboť v její mluvě stále zazníval silnější francouzský akcent. Vesele mi rozprávěla o novém kuchaři, který po ní prý “pohazuje” očkem a přitom mě strojila do těch luxusních šatů. Ještě zaběhla do šatníku a přinesla mi dlouhé světlé rukavičky, abych mohla skrýt obvaz na jedné ruce.

Do jídelny jsem bohužel vstupovala o něco později. S Beatrice jsme se trochu zapovídali. Byla velmi potěšena, že jí prý dáma jako jsem já poslouchá. Rozhlédla jsem se po přítomných a ztuhla, že by se ve mně krve nedořezal. Zároveň jsem se málem ušklíbla nad tím, že našemu hostu by jistě v pravou chvíli nešlo o řezání, ale spíše o pohár teplé krve. Vedle Elizabeth se totiž v křesle rozvaloval rozesmátý Gabriel Volturi.

Teprve teď mi došlo, co myslel tou rodinou. Sakra! Jak jsem mohla být takhle zabedněná?! Všechny jsem s úsměvem pozdravila a Gabrielovi věnovala kyselý úšklebek, který mi, jak jsem si ještě stihla všimnout, s radostí vrátil. Musela jsem přetrpět pět chodů,  které se na slavnostní večeři podávaly. Dále Bethyino chichotání, zamilované třepotání řasami a pohledy,  jež vrhala na Gabriela, když si myslela, že na ni nikdo nekouká. On se pouze vítězně usmíval od ucha k uchu. Každého okouzlil. S Brianem probíral obchody. Lucy omámil plány, které má se zděděným panstvím Seehope. Seděla jsem na židli naproti němu jako pěna a propalovala ho pohledem. Bohužel jsem už tušila k čemu se tu vlastně schyluje.

Konečně Elizabeth povstala a zacinkala lžičkou na sklenku, aby si vyžádala pozornost.

„Mí drazí, ráda bych vám oznámila, že mne tady Gabriel požádal o... mou ruku a já... přijala," zavýskala jako dítě, když ochutná svůj první kornoutek sladkostí a vlepila svému nastávajícímu polibek na tvář. Gabriel Volturi také povstal a promluvil k Bethy:

„Nejdražší Elizabeth, nemohu se dočkat,  až s tebou spojím svůj život. Navěky Tvůj."

Pouze já již věděla, co myslí tím navěky. Jak jsem mohla dopustit, aby to došlo tak daleko?!

„... a budeme všichni jedna velká šťastná rodinka." To mě vytrhlo z mých úvah. Stačila jsem proto zachytit jeho cynický úsměv, který byl určený speciálně pro mě, když dokončil svůj proslov.

Brian i Lucy byli nadšeni a zahrnuli Beth gratulacemi. Vesele se bavili a strýček nás vyzval, abychom se přemístili do salónku, kde si společně vypijeme ještě kávu. Tam na mě poprvé Gabriel přímo promluvil:

„Mohu si s tebou promluvit, drahá neteřinko?"

Spolkla jsem kousavou poznámku, abych v tetách nevzbudila nějaké podezření a následovala nového "strýčka" do vedlejší místnosti. Se směsicí hněvu i strachu jsem očekávala s čím Gabriel přijde...

PŘEDCHOZÍ KAPITOLA - - - - - DALŠÍ KAPITOLA

Autor: Horqusa211 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří panství - 14.kapitola - Navěky?: