Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří panství - 17. kapitola - Osudem - 2.část

18.01.2010 (16:15) • Horqusa211 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1928×

17.kapitola – Osudem – 2.část

Ve skrytu duše jsem doufala, že se Edward vrátí dřív. Ale zároveň jsem potřebovala čas, abych se mohla pokusit domluvit tetě Elizabeth.

U stolu v jídelně však seděl pouze strýček. Tety se ještě nevrátily a nejspíš se podle Brianovo soudu naobědvají ve městě.

„Přijedou až k večeru. Vždyť jsem ti říkal, že se určitě zdrží. "

Mlčky jsem se najedla a sklesle se odebrala do knihovny počkat na Elizabeth. Tenhle den se neskutečně vleče...

Sáhla jsem po nejbližší knize a snažila se začíst do románu nějakého začínajícího nadějného spisovatele.  Měla pojednávat o těžkém životě rybářů v Severním moři.

Asi za hodinu jsem ale raději knihu odložila, neboť jsem zjistila, že si vůbec nepamatuji, o čem jsem četla. Poté jsem strýčkovi přerovnala jeho oblíbenou sbírku encyklopedií. Zrovna jsem balancovala na stupátku, když do knihovny vstoupila služebná Susan.

„Slečno Swannová, mohu vám nabídnout šálek čaje a sušenky?" Zeptala se a položila tác na vyřezávaný stolek.

Poděkovala jsem jí a napadlo mě zeptat se, zda už tety dorazily z nákupů domů.

„Susan, nevíte prosím, jestli už jsou Lady Elizabeth a Lady Lucy zpátky?"

„Ó ano, Sam je přivezl před maličkou chviličkou. Jsou ve svých pokojích. Mají plné krabice."

Zahihňala se a uklonila se než odešla. Čaj i sušenky jsem nechala bez povšimnutí a vyrazila z knihovny přes halu ke schodišti a ignorovala přitom Brianův nechápavý pohled. V prvním patře jsem zahnula doprava a rázně zaklepala na tetiny dveře.

Ozvalo se strohé "Dále" a tak jsem vešla a zastihla Betty při vybalování klobouků.

„Á, Bellinko... jak si se dnes měla? My měli s Lucy nádherný den. Krásná projížďka, celkem ucházející počasí, chutný oběd a nákupy. To víš, holčičko, musela jsem obnovit garderóbu. Kvůli mému miláčkovi... Chtěla si prý se mnou o něčem mluvit, tak povídej," vyzvala mne Elizabeth, usadila se na pohodlný divan umístěný pod oknem a prohlížela si zdobený klobouček.

Letmo jsem zaznamenala, že se kvapem stmívá.

„Vlastně bych s tebou chtěla mluvit o tvém... ehm miláčkovi...," začala jsem váhavě a slovo 'miláček' jsem vyslovila dost kysele.

„A o co se ti jedná? Myslela jsem, že si rozumíte? Gabriel je úžasný a každý ho musí jednoduše zbožňovat. Je tak neuvěřitelně pozorný, mužný a také velmi moudrý, on je prostě...,"

„No právě teto," zarazila jsem rychle Bettyin výčet Gabrielovo předností a přešla rovnou k věci -„nelíbí se mi,  není takový jak vypadá a prostě není ten, za koho se vydává... není pro tebe ten pravý!"

Teta rozhořčeně vstala z divanu až pérka zakvílela a její tvář se zkroutila do zlostné masky, jakou jsem u ní jakživa neviděla. Její rysy v obličeji byly najednou mnohem ostřejší.

„Nepotřebuji tvé svolení, Bello,” odpověděla úsečně.

Povzdychla jsem si a udělala pár bezděčných kroků směrem k Elizabeth.

„Nejde o svolení, ale o to, že by sis Gabriela neměla brát. Prosím, teto, poslechni mě,” žadonila jsem.

Chtěla jsem ji obejmout, ale Elizabeth rázně odstrčila mé napřažené ruce a zakřičela:

„Závidíš mi! Normálně mi závidíš! Chceš mého Gabriela pro sebe! Ani si nám nepoblahopřála k zasnoubení. Jsi sobecká! Gabriel mi to říkal. Gabriel má vždycky pravdu!!! Kliď se mi z očí!!!”

Zůstala jsem stát na místě jako opařená. Co se to s ní stalo? Tohle není má mírumilovná teta. Volturi jí už plně ovládá. Ale co mám proboha dělat???

„Neslyšela si mě?!!” zařvala na mě Elizabeth a hodila po mě svůj nový klobouk.

Jen tak tak jsem se mu vyhnula a raději jsem vyklidila pole.  Zamířila jsem do svého pokoje a ztěžka usedla na měkkoučký přehoz. Betty mi ho pomáhala vyšívat. Ach jo.

Nejsem tu už vítána, jak se zdá. A Brian s Lucy jsou jistě na Bethyině straně. Úplně je zhypnotizoval.

Ve vteřince jsem vyskočila z postele. Vždyť mi Carlisle nabízel, abych na Coldcreed počkala na Edwarda a ostatní.

Ani jsem se nepřevlékala, jen jsem v šatníku popadla teplý plášť a vyrazila do stájí. Sam měl bohužel dnes večer volno, tak jsem přemluvila jeho účně, aby mi alespoň zapřáhl koně do lehké drožky. Mladému Johnovi bylo sotva čtrnáct let. Nejistě se mě snažil od mého nápadu odradit. Byla už úplná tma a docela mrzlo.

Já jsem přesto musela na Coldcreed. Vtiskla jsem mu do dlaně minci a bezstarostně jsem se na něho usmála.

* * * * * * * * *

Cesta mi utekla poměrně rychle, i když jsem měla ruce celé zkřehlé od držení opratí. Zapomněla jsem si v tom spěchu vzít rukavičky.

Zastavila jsem s drožkou u Cullenových stájí a poprosila jejich podkoního, aby koně vypřáhl a postaral se o něho.

Carlisle mě vřele přivítal a hned na úvod mne ujistil, že u nich mohu zůstat. Než se to s Gabrielem vyřídí. Pověděla jsem mu i o posledním rozhovoru s Elizabeth. Velmi ho mrzelo, že Gabriel tak nevybíravě zasáhl do našeho vztahu.

Nějakou dobu jsme si povídali a když mi zakručelo v břiše, tak mi nechal Calisle připravit pozdní večeři. Pak mě chvíli bavil Emmett svými historkami. Docela mě to rozptýlilo, ale i tak se ozvala celodenní únava.

Carlisle zaregistroval mé zývnutí a řekl:

„Jestli by ti to nevadilo, Bello, můžeš na Edwarda počkat v jeho pokoji a trochu si alespoň zdřímnout.”

Hned se do toho vložil Emmett: „V pohodě Bello, pro nás je postel spíš jako dekorace, využíváme jí jen na m...,” nedořekl, protože ho Carlisle taktně zarazil:

„Emmette, nech si to raději pro sebe a pro… Rose, ano?”

Emmett se zase vesele zakřenil a omluvil se, že má ještě nějaké neodkladné povinnosti. Docela bych se i vsadila, že vím, jaké to jsou asi povinnosti.

* * * * * * * * *

V Edwardově pokoji jsem už jednou ocitla. Při našem seznamovacím plese. Omylem jsem do jeho pokoje tenkrát vpadla jako velká voda. Pocítila jsem při vzpomínce na Edwarda na své tváři lehký úsměv. První za dnešní den.

Opláchla jsem se a převlékla do noční košile, kterou mi s nevelkou ochotou zapůjčila Rosalie. Kysele pak prohodila, že si ji mohu nechat, protože jí barva stejně nevyhovuje. Košilka byla z bílého hedvábí, měla užší splétaná ramínka. Krásná, ale na můj vkus docela odvážná. Pokrčila jsem rameny a vklouzla do ní, protože v šatech se mi spát nechtělo.

Myslela jsem, že mi bude trvat déle než usnu, ale za chviličku už jsem se ponořila do hlubokého spánku.

Měla jsem opravdu nádherný sen. Edward mě v něm hladil po tvářích, jemně mě líbal a pohrával si s mým spodním rtem. Šeptal mi do ouška něžná slůvka a zasypával polibky mé hrdlo. Jeho ústa mě studila a já se rázem vzbudila.

Nebyl to sen. Pocítila jsem neskutečně štěstí. Edward se nade mnou skláněl a z vlasů mu padaly sněhové vločky. Zasmál se a políbil mě rychle na špičku nosu.

„Ahoj Lásko, moc se mi po tobě stýskalo. Ani nevíš jak moc,” řekl a hned mě zase políbil.

„Mě se také moc stýskalo,” odpověděla jsem mu upřímně a pozorovala, jak se převléká z mokrého oblečení, na kterém se pomalu rozpouštěl sníh. Oblékl si čisté kalhoty a bílou košili. Ani se nenemáhal se zapínáním a hned vlezl za mnou do postele.

„Jsem rád, že ti moje postel vyhovuje,” řekl vesele.

„Hm, vyhovuje. Emmett mi říkal, že je to pro vás taková dekorace, protože doopravdy nespíte. Jen v ní…,” zarazila jsem se a musela jsem se určitě červenat jako rak.

„Má to své výhody, když najdu ve své posteli tak krásnou vílu, jako jsi ty. Asi toho budu muset využít… mmm,” řekl ochraptěle.

Přesunul se nade mne, opatrně, aby mě víc nezmáčknul a začal mě znovu líbat. Úplně se mi z toho zatočila hlava. Jeho vzrušující polibky mě přiváděly k šílenství. Začala jsem přerývaně dýchat a snažila se Edwardovi vracet stejnou měrou. I když on na tom nebyl jinak. Přes tenkou hedvábnou košilku jsem cítila jeho vzrušení a…

PŘEDCHOZÍ KAPITOLA - - - - - DALŠÍ KAPITOLA

Autor: Horqusa211 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří panství - 17. kapitola - Osudem - 2.část: