Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří panství - 23. kapitola - Plán

04.03.2010 (10:15) • Horqusa211 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1965×

23. kapitola – Plán

P*Í*S*E*Ň

„V jakém nebezpečí?" vyhrkla jsem již trochu vystrašená.

Edward mě nečekaně vysadil do sedla a pohladil neklidnou Bree po vyčesané hřívě.

„Vrátil se…”

Sám vyskočil na Barabase a zahleděl se na blízký les. Ten byl od vesničky vzdálený asi necelou čtvrt míli a tvořily ho převážně husté  a nevlídně vyhlížející jehličnany.

Vrátil se – prolétlo mi myslí. Gabriel se už vrátil??? To se mi nezdá. Než odjel, tak si byl až moc jistý svým dokonalým plánem, který podle něho nemůže nic a hlavně nikdo ohrozit. Proč by najednou začal zabíjet tolik lidí?  A tak okatě? Nesedělo mi to k němu. Tolik jsem sice Gabriela neznala, ale takhle nepromyšleně by se nechoval. Zaprvé by se hned objevil u tety Elizabeth na Blackstonu. Říkal přeci, že bude pryč až několik týdnů. Proč by se tak náhle vracel?

„Bello,“ oslovil mě náhle Edward, a vyrušil mě tak z mých úvah, „musíme se co nejrychleji vrátit na panství. Snad bude Alice vědět víc.“

Z Edwarda úplně dýchala touha dostat mě pryč z blízkosti lesa a zamknout mě na Coldcreed. Ach jo. Jen už ne další vězení. I když tentokrát by to jistě bylo čistě pro mé dobro.

Pobídla jsem tedy kobylku ke klusu a pozorovala sníh, který se nejprve lepil a pak v hroudičkách odlítával od jejích kopyt. Edward ze mě samozřejmě nespustil svůj starostlivý zrak. Jako by se zpoza rohu měl každou chvilku vyřítit Gabriel a vyřídit si to se mnou. Při představě rozzuřeného Gabriela, jeho ostrých zubů a nemilosrdného úsměvu se mi udělalo hned špatně od žaludku.

Edward vycítil mé rozpoložení. Přitáhl Barabasovi uzdu a srovnal tempo s méně atletickou Bree.

Celkem brzy jsme se octli na příjezdové cestě Cullenovic sídla. Edwardův kůň sotva zastavil a Edward již sesedal a natahoval ruce ke mně. Tentokrát jsem si nechala ráda pomoci. Jeho silné paže mě uchopily v pase a přivynuly k němu. Trochu se odtáhl, aby mě krátce políbil a pohladil po tváři. Edwardovy oči se zaklesnuly do mých.

„Nedovolím, aby ti někdo ublížil, Lásko,“ ujistil mě tiše a zastrčil mi uvolněný pramen vlasů za ucho.

* * * * * *

Během chvíle se sešla rodinná rada. Všichni jsme se usadili kolem velkého a prastare vyhlížejícího stolu v jídelně. Tu jsem využívala pouze já a pak případní hosté při nějaké té oslavě. Pro Cullenovi byl jídelní stůl pouhá dekorace.

„Jen ať si něco zkusí. Už se těším na pořádný boj!“

Lady Esme se zatvářila přísně, když napomínala svého syna. Kdyby nebyla situace tak vážná, jistě bych se neubránila pousmání.

„Emmette? Jak tohle můžeš vůbec vyslovit?“

Dotyčný se ušklíbl a s výrazem úplného svatouška pokrčil rameny:

„No co? Medvědi mě už omrzeli.“

Nato Rose protočila panenky a znovu nasadila kamennou masku ledové královny. Pozorovala své nehty. Pro ni jistě musela být otázka ochrany obyčejného člověka jako jsem já, úplná nuda.

Carlisle se tvářil velmi vážně. Jakoby o něčem usilovně přemýšlel. Zatím ani nepromluvil.

Edward znovu vypověděl, co jsme společně zaslechli v krčmě. Poté přidal také výtah z myšlenek debatujících mužů. Alice s Jasperem ho pozorně poslouchala. Tvářila se však dost nespokojeně. Roztěkaně hleděla z jednoho člena rodiny na druhého. Pak se její pohled zaměřil na mne.

„Bello, je mi líto. Ale vidím jen drobné útržky budoucnosti… Jakoby mě něco blokovalo. Nevím… nevím co se stane. Přesto si jsem celkem jistá, že Gabriel v této záležitosti nefiguruje. Alespoň ne osobně.“

Sama se sebou nebyla spokojená. Znala jsem Alici už natolik, abych věděla, že dělá ráda vše naplno. Chtěla jsem ji ubezpečit, že vím, že dělá, co může.

„Jsi moc hodná Alice. Také se domnívám, že Gabriel to není. Nepasuje mi k němu taková neuváženost.“

Edward, momentálně probírající situaci s Jasperem, se na mě překvapeně otočil.

„Není? Znáš ještě nějakého jiného upíra, který by na tebe mohl mít spadeno?“

Pohledy všech se upíraly pouze na mne. Nervózně jsem se ošila a řekla jsem pevným hlasem:

„Nevím kdo. Ale Gabriel to nebude.“

Edwardovo čelo se zkrabatilo.

„Dobrá. Musíme zvážit i tuhle variantu.“

„Bella má pravdu,“ ozval se Carlisle. Bylo to poprvé od započetí porady, co se ozval. Pozornost se tak přesunula na něho.

„Znám Gabriela dost dlouho. Tohle není jeho styl. Má rád pozornost a široké obecenstvo. Je to muž velkých a přehnaných gest,“ prohlédl si naše nechápavé pohledy a s mírným úsměvem vysvětlil: „Prostě se rád předvádí.“

„Skvělé. Neznámý soupeř…,“ vyhrkl rozradostněně Emmett.

„Sakra Emmette, to není hra na slepou bábu!“ vykřikl nesmlouvavě Edward.

Carlisle se rozhodl schůzku ukončit. Než se všichni postupně z jídelny vytratili, naplánoval hlídky kolem panství Coldcreed a občasné na Blackstonu. Alice se měla nadále zaměřovat na neznámého potencionálního útočníka.

Edward mě chytil za ruku a pomohl mi ze židle. Z bojové nálady Emmetta jsem byla stále ještě na rozpacích.

Edwardovy krásné zlaté oči mě ujišťovaly, že se bude snažit postarat o mé bezpečí. Políbil mě na čelo a pevně mě objal. O něco víc silněji, ale já si nestěžovala a sama se k němu tiskla.

* * * * * *

Od návštěvy vesnické krčmy už uplynuly téměř dva týdny. V okolí panovala ponurá nálada. Obvyklý klid před bouří. Dalo by se říct.

Znepokojovaly mě však zprávy z vesnice a nejbližšího města. Lidé se nadále beze stopy ztráceli. Ať to byl kovář nebo tajemník od hraběte Stevensona. Jeho zmizení přisuzovaly poblouznění jednou operní divou. Přesto si však hrabě nedokázal vysvětlit, že jeho věrný a dlouholetý zaměstnanec po sobě nezanechal ani řádku.

Objevil se i svědek, který tvrdil, že viděl dvě zkrvavevá znetvořená těla obětí, nad kterými se zkláněla jakási postava. Ale jakmile se dostavili strážníci na místo činu, nebyla po domělé osobě ani stopa. Pouze roztrhaná lidská těla. Případ nakonec uzavřely jako napadení zvířetem. Očitý svědek nebyl bohužel dost důvěryhodný.

Podle všeho ale řádil v okolí nový upír. Nenasytný a nezasvěcený.

* * * * * *

Jedna dobrá zpráva se však objevila. Obrateň začal zabírat. Elizabeth se po mě dokonce poptávala.  Sam mi po svém účni poslal pár vzkazů. Prý už lady Elizabeth nevykládá v jednom kuse o svém snoubenci. Není tak náladová a ráda by se se mnou setkala.

Edward byl stejně rád jako já, neboť věděl, jak mi na Betty záleží. Ale panu Blackovi nevěřil. Jednou mi dokonce řekl, že vůči tomu starci cítí instinktivní nepřátelství.

Hlavním faktem však bylo, že zázračná bylina fungovala. Elizabeth se tak konečně dokázala alespoň trochu od Volturiho oprostit.

Lady Esmeralda zrovna vyšívala nové kapesníčky pro dámský dobročinný spolek. Když se dozvěděla o chystaném usmíření mezi mou tetou a mnou, vyskočila z taburetky a ihned se jala plánovat malou sešlost na dnešní večer. Ani si nevšimla, že zlomila vyšívací jehlu. Její nápad, nalézt tetě nového nápadníka, se mi celkem zamlouval. Elizabeth alespoň přijde na jiné myšlenky a možná pozná, co je opravdová láska. Žádná vynucená a zmanipulovaná parodie na tento vyjímečný cit.

Má hostitelka se úkolu zhostila s velkým nadšením. Rozeslala spěšné pozvánky několika váženým mužům. Většinou se jednalo o „obchodníky ze země za velkou louží“, jak s oblibou tituloval můj otec podnikatele z Nového světa.

Samozřejmě že posel s pozvánkou vyrazil také na paství strýce Briana.

* * * * * *

Přípravy na večer se rozběhly a já se těšila až zase spatřím Betty. Náš poslední rozhovor nedopadl zrovna nejlépe.

S Edwardem jsme si krátili dlouhou chvíli hrou šachů. S otcem jsem sváděla „boj o krále“ téměř každý večer. Do hry mě zasvětil už když mi bylo šest let. Letmo jsem si uvědomila, že je to dnes už podruhé, kdy mé myšlenky směřují k Charliemu.

Skóre bylo vyrovnané. Tajně jsem Edwarda podezřívala, že mě nechává vyhrát. I když dokázat jsem to nemohla. Usmála jsem se a zasadila mu tedy další šach-mat.

V tu chvíli do salónku zrovna vcházela Esme s Beth. Vesele švitořili. Když mě teta zpozorovala, rozběhla se a pevně mě obejmula.

„Ach Bellinko, je mi to moc líto, že jsem na tebe byla tak protivná. Asi to bylo nervy z nadcházející svatby. Slibuji, že ty budeš u mě vždy na prvním místě,“ to vše na mne vychrlila snad jedním dechem.

Usmívala se jako sluníčko. Povšimla jsem si, jak se jí ve výstřihu zhoupnul zlatý medailonek.

* * * * * *

Po večeři, které se mimo Betty,Lucy a Briana, zúčastnili také čtyři neznámí hosté, se podávala káva na zasklené terase. Potěšilo mě, že při večeři nepadlo ani slovo o Gabrielovi. Elizabeth se po celou dobu věnovala poutavému vyprávění pana Thobiase Finmorea, solidního podnikatele ze Spojených státu amerických.

Do Británie prý připlul již před více než dvěma měsíci. Vyrozuměla jsem, že pan Finmore je vlastníkem několika továren na výrobu mýdla.

Zábava byla v plném proudu. Alice vymýšlela nejrůznější společenské hry. Akorát vysvětlovala pravidla k nové hře, když tu se zapotácela. Edward jí pohotově zachytil a vrhl po mě ustaraný pohled. Alice byla jako v tranzu. Určitě má nějakou vizi. Vyskočila jsem proto z křesílka a vykoktala výmluvu:

„Ehm, slečně Alici se udělalo nevolno… doprovodíme jí s Edwardem na čistý vzduch. Zatím nás prosím omluvte.“

Oba jsme popadli Alici, každý za jedno rámě a vyšli jsme do haly.

„Alice, Alice, co se děje?!“ vykřikl Edward. Viděla jsem, kolik ho stojí přemáhání nezatřást se svou sestrou. Ale při vizích nebylo rozumné ji vyrušovat. Proto jsme Alici jen bezmocně podpírali a čekali až se probere.

Po nekonečně dlouhé době zamrkala a začala zrychleně dýchat. S vytřeštěným zrakem vypověděla: „Je to… je to… viděla jsem toho Jamese McLeroye, chce se pomstít… tvoří si armádu z Novorozených… už brzy…“

 PŘEDCHOZÍ KAPITOLA - - - - - DALŠÍ KAPITOLA

Autor: Horqusa211 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří panství - 23. kapitola - Plán: