Takže další kapitolka je konečně tady. Vím, vím, nestíhám, ale nějak podléhám pocitu, že jsem od začátku nového roku nějak prokletá:/ Je to tak nevyhnutelnééé a "Nevyhnutelné" je i název tohoto dílku:) Co viděla Alice? Co se ve skutečnosti chystá? Jak to vůbec může dopadnout???
Všem moc děkuji za komentáře, moc ráda si je čtu a tak budu ráda i za komentíky a nápady k tomuto dílku... Doufám, že se bude líbit a že mi odpustíte krapet otevřený konec kapitolky.
*Horqusa*
13.03.2010 (09:45) • Horqusa211 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2070×
24. kapitola - Nevyhnutelné
„Alice, Alice, co se děje?!“ vykřikl Edward. Viděla jsem, kolik ho stojí přemáhání nezatřást se svou sestrou. Ale při vizích nebylo rozumné ji vyrušovat. Proto jsme Alici jen bezmocně podpírali a čekali až se probere.
Po nekonečně dlouhé době zamrkala a začala zrychleně dýchat. S vytřeštěným zrakem vypověděla: „Je to… je to… viděla jsem toho Jamese McLeroye, chce se pomstít… tvoří si armádu z Novorozených… už brzy…“
„Alice? Alice?! Co se stane?!!" doléhal Edward na Alici, která se právě vzpamatovávala ze setkání s blízkou budoucností. Několikrát zamrkala a zaměřila svůj zmatený, a nutno dodat, že velmi nešťastný pohled, někam za nás.
V ústrety jí totiž pospíchal Jasper. Pohyboval se lidskou rychlostí, neboť se zde vyskytovalo příliš mnoho lidí. Ihned naší jasnovidku obejmul a začal hladit po vlasech. A v tu chvíli jsem to také pocítila. Jakoby mě náhle zaplavila vlna příjemného a utěšujícího klidu. Cítila jsem se bezstarostně a oproštěná od starostí. Nevím, zda jsem chtěla být takto omámená. Jako laudánem.
Edward nejspíš tento pocit také sdílel. Pouze jeho oči vyjadřovaly nesouhlas a poněkud naštvaně shlížel na Jaspera. Uvědomila jsem si, že Jasper přede mnou poprvé použil svou neobvyklou schopnost. Alice mi jednou vyprávěla, že její milý má dar ovládat emoce lidí. Může vzbouřit dav a vzápětí všechny zklidnit a udělat z nich úplné beránky.
No, jako beránek jsem si sice nepřipadala, ale něco mi bránilo přemýšlet o Aliciině vidění.
Edward mě chytil za ruku a odváděl rychle do jiné místnosti. Tím pokojem byl hrací salónek. Jak jsme se s Edwardem vzdalovali z hlavní haly, dál od Jaspera a jeho usměrňovače emocí, začal ve mě narůstat strach. V hlavě mi zaznívala poslední Aliciina slova - ´už brzy´ - to přece nemůže být možné. Gabrielovo pobočník se vrátil pro pomstu? A jaká armáda Novorozených? Kdo jsou ti Novorození? A kdy přesně...?
„Miláčku? Slyšíš mě?"
Mírně jsem zatřásla hlavou, abych se zbavila nepříjemných myšlenek, které mě na pár minut zcela opanovaly.
„Neboj se, promluvím si s Alicí a... zjistím, co se chystá. Dokážeme tě ochránit."
Edward mě opět uklidňoval. Neměl sice Jasperovu moc, ale jeho slova mi alespoň dodávala naději.
Začala jsem se proto Edwarda vyptávat na Novorozené. Znechuceně si odfrknul, ale odvyprávěl mi ve zkratce pravidla, kterými se musí každý "čerstvě proměněný" upír řídit.
Novorozený - tedy velmi mladý upír - je jím do jednoho roka. Ze začátku špatně zvládají svou novou existenci a hlavně - a to je opravdu nejhlavnější - touhu po lidské krvi. I když žízeň prý nikdy neuhasí. Každý Novorozený se musí podřídit, a stvořitel - tedy upír, který se zasloužil o jeho přeměnu - za něho přebírá plnou odpovědnost a musí mladému upírovi velmi rázně vštípit základní pravidla. Nejdůležitější pravidlo je neprozradit existenci Studených. James tak činí na vlastní pěst a čistě z pomsty.
„Ale stále nesmíme ze hry vyloučit Gabriela," přemýšlel Edward nahlas.
Mlčela jsem a snažila se vstřebat nové informace. Hlavně jsem se ale snažila nepodlehnout panice a plíživému strachu, který se jako přízrak v podobě Jamesa vznášel všude kolem. Ještě teď jsem si dokázala vybavit jeho nepříjemný žabí úsměv.
Nějakou dobu jsme pak jen seděli v naprostém tichu. Poté mě Edward pevně objal a šeptal mi nežná slůvka.
„Moc tě miluji, Bello. Vymyslíme plán… Věř mi… Nyní si však musím jít promluvit s Alicí."
* * * * * *
Asi za hodinu se vrátil. Tvářil se ale mnohem ponureji než jak odcházel.
Edward dlouho nic neříkal, pouze svěsil ramena a posadil se do křesla. Tvář skryl do dlaní.
„Kdy?" pípla jsem nešťastně.
„Prý... no... za tři nebo možná čtyři dny, asi deset až patnáct Novorozených," zamumlal Edward do dlaní.
Ani jsem nedýchala, když Edward vyřknul hrozící ortel. Svraštila jsem čelo a přistoupila k Edwardovi.
Má třesoucí se ruka se zabořila do Edwardovo hustých vlasů. Vzhlédl a v jeho očích jsem četla strach. Strach o mne. Nechtěla jsem, aby se o mne musel stále bát. Sama jsem se bála. Kdybych nebyla obyčejný a lehce zranitelný smrtelník, mohla bych se sama bránit a Edward by se nestrachoval o můj lidský život. Škoda, že si to s tou přeměnou ještě nerozmyslel.
Klekla jsem si před něho na kolena a odtáhla jeho ruce z tváře. Sice mě to stálo velké usilí, ale chtěla jsem mu vidět do tváře. Dlouze jsem ho políbila.
„Musíme... musíme s Jasperem a Carlislem promyslet... strategii," vysvětlil zkroušeně.
„Dobrá, půjdu si odpočinout."
Takto jsme se zatím rozloučili. Ve skutečnosti jsem neměla v úmyslu jít spát. Vypravila jsem se k Alici. V duchu jsem děkovala prozřetelnosti, že mi Edward nemůže číst myšlenky.
* * * * * *
Alice byla ve svém pokoji a choulila se v obrovském ušáku. Možná se mi zdál tak velký, protože ona byla tak malá. Nyní se mi zdála ještě drobnější. Nohy měla složené pod sebou a široká elegantní sukně jí spadala téměř až na zem. Přes ramena měla přehozený barevný šál. Vždycky jsem se domnívala, že Studenému nemůže být zima.
Uvědomovala jsem si, že se Alice také obává střetu s Jamesovou armádou. Avšak vypadalo, že jí tíží ještě něco horšího.
„Alice?” šeptla jsem slabě.
Prohlížela si mne a vypadala jako by plakala, přestože upír toho nemá být schopen.
Přistoupila jsem k ušáku a lehce Alici houpala. Alice ani nedutala. Po chvilce, nevím už jak dlouhé, jsem to nevydržela.
„Alice, proboha, řekni mi, co tě trápí? Co se stane? Ty jsi Edwardovi neřekla… všechno?”
Natočila hlavu mým směrem a utrápeným hlasem zašeptala: „Edward… Edward… zemře… on… on… vlastně už nemůže zemřít… ale při boji… zemře…,” ke konci se už hystericky rozvlykala.
Stála jsem jak solný sloup a připadalo mi, že bych takto mohla stát navěky. Edward. Nemohu o Edwarda přijít. To se nesmí stát. Sotva jsme se našli, tak…? To se nesmí stát. Nesmí!
Alice vyskočila z křesla až se mohutně rozhoupalo. Objímaly jsme se navzájem a nechtěly uvěřit, že by Edward za pár dní už neexistoval.
* * * * * *
Za pouhé dva dny napadlo přes deset palců nového sněhu. Tyto dny se nesly v ponuré a zároveň bojové náladě. Domýšlely se poslední detaily osudného střetu. A rovněž místo mé skrýše.
Každý den se počet upířích nepřátel měnil. Jasper mi vysvětlil, že je tomu proto, že Novorození upíří jsou nezvladatelní a vybíjí se mezi sebou.
Od Bethy jsem se dozvěděla, že madame Learová, dámská krejčová z blízkého městečka, je pohřešovaná. Vypadalo to prý na násilný únos. Zůstalo po ní v Salónu jen pár kapek krve. Já však tušila, že se tato milá paní nejspíš stala obětí krvežíznivého Jamese. Bože, kdy to jen skončí???
* * * * * *
V podvečer mi lokaj doručil dopis. Nejdříve jsem se domnívala, že je to zpráva z Blackstonu. Chvatně jsem roztrhla křídově bílou obálku a vyděšeně zírala na neznámé, avšak úhledné písmo. V dopise stálo:
Nejdražší slečno Swannová,
půjdu rovnou k věci. Váš vyvolený, Edward Cullen, mne zostudil. Nezbývá mi než se pomstít. Neboť každý gentleman by měl hájit svou čest. Jestliže Vám na něm záleží, a nechcete zavinit jeho smrt, tak přijďte dnes před půlnocí na stejné místo, kde jsme byli naposledy tak nepříjemně vyrušeni. Jistě jste natolik vynalézavá, abyste dokázala uniknout všetečné pozornosti Vašich směšných ochránců. Je to ve Vašich rukách.
J. McLeroy III.
Třásla jsem se po celém těle a strach se do mě zakousával jako divoká nenasytná bestie. Opět jsem v duchu děkovala prozřetelnosti, že jsem byla v místnosti sama. Sesunula jsem se po dřevem obložené stěně dolů na zem. Smetanová sukně se kolem mě rozprostřela a já začala dopisní papír cupovat na miniaturní kousíčky.
Není jiná možnost. Musím se pokusit zachránit Edwarda. O půlnoci mě čeká schůzka s netvorem…
PŘEDCHOZÍ KAPITOLA - - - - - DALŠÍ KAPITOLA
Autor: Horqusa211 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Upíří panství - 24. kapitola - Nevyhnutelné:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!