Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří panství - 27. kapitola - Hodný Volturi?

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Upíří panství - 27. kapitola - Hodný Volturi?Tadááá, další kapča je tady:) Už název dílu prozrazuje poměrně dost. Že by se Gabriel polepšil? Že by byl už hodný? V této kapitole se dozvíte, co myslel Gabriel svou otázkou. Bellu a Edwarda čeká daleká cesta a slavnostní večeře bude mít nepříjemné zakončení. Takže přeji pěkné počteníčko a budu ráda za nějaké ty komentáře:) *Horqusa*

03.06.2010 (16:45) • Horqusa211 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2345×

27. kapitola – Hodný Volturi?

P*Í*S*E*Ň

Gabriel se uchechtl a řekl: „S tou netrpělivostí byste měla něco dělat. Dobrá. Půjdeme k jádru věci. Řekněte, měla jste raději matku nebo otce?”

Po jeho otázce jsem na něj zůstala zmateně zírat. Matku nebo otce???

 

„Co… co je to za nesmyslnou otázku?” zeptala jsem se nechápavě.

Pobaveně zakroutil hlavou a zatvářil se blahoskloně jako bych byla malomyslná: „Matka nebo otec? Mě se ta otázka nezdá tak nesmyslná, spíše je konkrétní.”

Téměř jsem nedýchala a snažila si v hlavě vydedukovat důvod, proč se mě Gabriel ptá na mé rodiče.

Ano, zachránil mi život.

Ano, nechal tetu Elizabeth na pokoji a nepůsobí jí další potíže.

Ano, chová se sice dál arogantně, avšak zatím slušně.

Ale že bych měla důvěřovat prohnanému čtyřistaletému upírovi s Gabrielovou minulostí?

„Volturi! Tohle na ní nezkoušej!!!” zařval rozhněvaně Edward.

Srdce se mi leknutím málem zastavilo, když Edward neurvale vtrhl do ztemělé knihovny a rozkřikl se na stále úplně klidného Gabriela. Stál před ním jako “bůh pomsty” a zlověstně si ho měřil. Poté, co jsem viděla Edwarda na vlastní oči bojovat s jiným upírem a trhat mu končetiny jednu po druhé, by mě tato scéna už neměla překvapit. Avšak vztek usazený v jeho krásných očích mne v tu chvíli vyděsil.  Byl bledý ve tváři a na čelisti se mu rýsovaly pevně zaťaté svaly.

Edward vypadal, že by Volturiho nejraději zaškrtil, samozřejmě myšleno v člověčí hantýrce.

„Edwarde, proč se u nás neposadíš? Mám poslat pro čaj a nějaké sušenky? No, ty by jsi si asi dal raději nějaké zvířátko, co?” promluvil Gabriel Volturi pohrdavým tónem.

Stále shazoval vegetariánskou stravu, kterou si rodina Cullenových dobrovolně vyvolila. Jeho sarkasmus mi znovu otevřel oči. Ne, nemohu mu věřit, jistě něco chystá, ale zachránil mě před posedlým Jamesem, musím ho tedy alespoň vyslechnout, Edward jeho myšlenky již slyšel.

Natáhla jsem k Edwardovi rozechvělou ruku a přitáhla ho na sofa vedle sebe. Nejdříve se nechtěl pohnout, stál jako skála, ale za okamžik se podvolil a posadil se ke mně. Vzala jsem jeho ruku do svých dlaní a pokusila se ho zklidnit.

„Edwarde, musím si to poslechnout. Prosím. Třeba je to pro nás důležité.” Zašeptala jsem prosbu co nejtišeji, i když jsem si nechtěla dělat iluze, že by mě pan velkolepý rytíř, momentálně se rozvalující v křesle u krbu, neslyšel.

Edwardovy rysy ve tváři poněkud změkly, ale stejně jsem cítila napětí, které ho tížilo.  Palcem mi na dlani něžně obtáčel jemné kroužky. Najednou jsem byla moc ráda, že se tu Edward objevil.  Šeptla jsem mu do ucha: „Miluju tě.”

„Necháte už laskavě toho přeslazenýho vrkání a přejdem konečně k mojí otázce??!”

Vyslovil to naštvaně a poměrně uraženým tónem. Přišel o pozornost, kterou bezpodmínečně vyžadoval. A poprvé jsem ho slyšela nemluvit zcela spisovně. Co ho tak vyvedlo z míry?

I když Edwardovy oči nesly známky znepokojení, tak mi povzbudivě stiknul ruku. Samozřejmě jen jemně, aby mi neublížil. Jeho oči říkaly “jen do toho”.

Narovnala jsem se a pohlédla Volturimu přímo do chladných očí.

„Žádné hry. Na otázku vám nebudu odpovídat. Řekněte, co víte.” Byla jsem v tu chvíli na sebe docela hrdá. Mluvila jsem rázně a nesmlouvavě.

„Nu, dobrá. Tak doufám, že jste měla raději otce. Víte, na své předsvatební soukromé cestě jsem získal mnoho obohacujících informací. A jednou z nich je, že váš otec žije. Tedy ne v pravém slova smyslu. Ale je… mezi námi…”

Svraštila jsem čelo a zatnula zuby, tím mezi námi myslí, že je tatínek také… upír???  To není možné. Zemřel spolu s maminkou po tragické nehodě jejich kočáru na Bridgewellském mostě. To prostě není možné! Viděla jsem jejich rakve, položila jsem na ně květiny. Byla jsem u toho, když hrobník zasypával rakve v rodinné hrobce. Sice jsem přes závoj slz skoro nic neviděla, ale před téměř sedmi lety jsem matku i otce pochovala.

Znovu jsem si v duchu zopakovala, že tohle prostě nemůže být možné. Ale co když?

* * * * * * *

„Ale co když je to pravda? Co kdyby byl můj tatínek naživu? Proč by si Gabriel něco takového vymyslel???” Ptala jsem se Edwarda a přistihla jsem se, že zároveň i sama sebe. Zbytek rozhovoru v knihovně pro mne proběhl jako ve snu. Gabriel mě zahrnul spoustou podrobností o Charliem, které by nemohl jinak vědět. Musí to být pravda. Zarazila jsem se. Ano, věřím tomu prohnanému čtyřistaletému upírovi. Sice mi s lehkou výtkou připomněl můj zásah s bylinou Obrateně. Ale prý už se nehněvá. Nepatrně naznačil jiné plány.

Edward byl zabořený do houpacího křesla a vysílal ke mně nesouhlasné pohledy. Cítila jsem z něho, že Volturimu nevěří ani nos mezi ušima. Stále ještě nepromluvil.

„Miláčku, Gabriel povídal, že se otec usadil poblíž Florencie. Vždycky jsem se chtěla podívat do Itálie.  Prosím… pojedeme?” zkoušela jsem Edwarda obměkčit a sedla si mu na klín až se křeslo znovu rozhoupalo.

Musím zjistit, zda je to pravda. Upřela jsem na Edwarda další prosebný pohled. Objala jsem ho kolem krku a snažila se rozptýlit jeho pochyby smyslnými polibky. Ze začátku držel ústa pevně stisknutá, ale po chvilce zasténal a přeci jenom se poddal mému svádění, tedy přemlouvání.

* * * * * * *

Uběhlo už čtrnáct dní a pozítří vyrážíme na cestu do Florencie. Z Edwarda stále cítím tichý nesouhlas, ale jak řekl, chce abych byla šťastná a jestli to znamená přesvědčit se, zda tatínek žije, tak je to i pro něho důležité.

Tetě Betty a ostatním jsme museli trochu zalhat. Vím, že se to nemá, ale jak vysvětlit, že cestujeme s Edwardem až do Florencie za mým zemřelým otcem??? Napovídali jsme jim, že jedeme za příbuznými rodiny Cullenů. Elizabeth stejně příští týden vyplouvá směr Spojené státy americké. Už se moc těší a nadšení z ní přímo srší. Její radost je až nakažlivá. Thobias jí ani nemusel obluzovat podvědomí jako to dělal Gabriel.

Gabriel. Kapitola sama pro sebe. Od střetu s Novorozenými se nejspíš snaží “sekat” dobrotu. Usmířil se s Carlislem. Vetřel se (nevím, jak jinak to popsat) do přízně Emmettovi a Jasperovi. Funguje nyní jako jejich znovunalezený strýček. V celém kraji od té doby nejsou nahlášeny žádné napadení lidí zvířetem. Předchozí zmizelí byli prohlášeni za oběti přerostlého vlka. Zdá se, že Gabriel zatím drží slovo, nebo loví jinde.

Dnes večer se bude konat rodinná večeře. Esme pozvala tetu Elizabeth, Briana s Lucy, a také  Thobiase. Pozvaný je samozřejmě i “strýček” Gabriel.

* * * * * *

„Pane Volturi, opravdu vás obdivuji. Takového člověka, který zcestoval téměř celý svět, jsem ještě nepotkal. Vaše vyprávění o lidojedech na Borneu je fascinující. Člověk s vašimi zkušenostmi by v naší firmě našel skvělé uplatnění. Chceme totiž rozšířit trh.”

Thobias zakončil svůj proslov plný chvály a vrhnul na Gabriela přes slavnostně prostřený stůl obdivný pohled. Dvakrát řekl slovo člověk. Musela jsem se nad tím nepatrně ušklíbnout. Kdyby tak milý pan Finmore věděl, že u stolu v elegantně vyzdobené jídelně z 16. století s ním sedí osm upírů. A ten nejnebezpečnější z nich se na něho oslnivě usmívá. Gabriel hleděl panu Finmorovi přímo do očí a s přívětivým výrazem nyní naslouchal jeho vyprávění o továrnách za oceánem. Choval se slušně a snažil se celou společnost při večeři bavit. Samozřejmě, že upíří část společnosti pouze sem-tam uzobávala z připravených pokrmů. Ale všichni byli tak uchváceni Gabrielem, že si takové věci nevšímali. Musela jsem uznat, že za nějaký čas nejspíš uvěřím, že se Voluri změnil.

Po vynikajícím dezertu s čokoládovou pěnou nás vyrušil komorník. Prý má pan Finmore na terase naléhavou návštěvu. Thobias se omluvil a dámám u stolu se uklonil. Elizabeth políbil ruku a láskyplně jí pohladil po vlasech. Opravdu se musí velmi milovat. Byla jsem v tu chvíli šťastná, že teta konečně nalezla svou osudovou polovičku. Thobias se ještě podíval na Gabriela, který mu znovu upřeně hleděl do očí, a pak odkráčel.

Emmett nás zrovna bavil svou historkou ze studijních let na Oxfordu, když jsem si všimla, že je Thobias už dlouho pryč. Snad šestým smyslem jsem tušila, že je něco v nepořádku. Alice se zvedla zároveň se mnou a její vystrašené oči mě na chvíli přikovaly na místě…

PŘEDCHOZÍ KAPITOLA - - - - - DALŠÍ KAPITOLA

Autor: Horqusa211 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upíří panství - 27. kapitola - Hodný Volturi?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře