Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří panství - 8.kapitola

20.11.2009 (10:30) • Horqusa211 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1985×

8.kapitola

Když uviděl krev, tak se výraz v jeho dokonalém obličeji úplně změnil a vykročil ke...

 mně, v půlce cesty však změnil směr a namířil si to ke krejčovské panně v rohu místnosti. Mračil se jak bouřkový mrak a s velkým zaujetím si prohlížel figurínu, nebo alespoň mě to tak připadalo. Jako by nechtěl ani pohlédnout na tu jedinou kapičku krve. Asi se Edwardovi také dělá špatně z pohledu na krev jako mně. Vypadal totiž jako když vší silou zadržuje  dech.  Kapesníčkem jsem si vysušila místo po píchnutí. Madam Learová se pořád dokola omlouvala, a já jí zase dokola ujišťovala, že se vlastně nic nestalo. Teprve po pár minutách k nám Edward přistoupil a tvářil se už celkem normálně:

 „Bello, mám Vám vyřídit vzkaz od Vaší tety. Ptá se, zda už jste se švadlenou skončili."

 „Ano... jen se převléknu do svých šatů a můžeme vyrazit."

 V kočáře jsem na celou událost zapomněla. Přemlouvala jsem Alici, aby mi prozradila, jaký kostým pro mě přichystaly. Měla jsem ho dostat až těsně před plesem. Docela jsem se obávala toho, co by mohla vymyslet. Všichni své masky dávno znali, jen mě snad chtěla Alice trápit. Seděla jsem vedle ní a probírala v duchu stovky praštěných nápadů, když najednou Alice vybuchla:

 „Edwarde Cullene,  já tě varuju! Opovaž se jí něco prozradit!"

 On se uchychtnul a zašeptal se šibalským úsměvem: „Neboj Alice, to překvapení si chci také vychutnat."

 Co tím sakra myslel? To mě chce Alice převléknout za tříhlavou saň, či co??? Celou cestu se pak ještě sourozenecky pošťuchovali a my s tetou se nemohli nesmát jejich legračním poznámkám na adresu toho druhého.

* * * * * * * *

         Ve čtvrtek měla Elizabeth neohlášenou návštěvu. Pana Volturiho. Doslova mi vyrazilo dech, vidět ho znovu a za denního světla. Setkali jsme se mezi vstupními dveřmi, akorát se chystal zazvonit. Pár desítek vteřin stál naproti mě mlčky a já měla další příležitost k prohlídce. Věkem se blížil ke třicítce a byl ještě pohlednější než jsem si pamatovala, ale jeho krásnou tvář, narozdíl od Edwardovi, kazil arogantní úšklebek a výsměšný pohled v očích.

 „Přejete si, pane Volturi?" zeptala jsem se odměřeně.

 „Óoo, já bych si toho přál. Haha. A prosím, říkejte mi Gabriel, drahá slečno Bello."

 „K tomu nemám důvod, pa-ne Vol-tu-ri, nejste tu vítán," procedila jsem skrz zuby ledově.

 „Ale ale, překvapení se mi nezdařilo, co? Al nebo Edík se vykecávali a určitě Vás přede mnou varovali. Ach jo," posteskl si naoko smutně.

 „Nemuseli mi nic říkat. Vím co jste zač."

 Rozchechtal se a já na něho koukala jak na učiněného blázna.

„Hahaha. Tak Vy... haha, tak Vy víte, co jsem zač... haha, tak to jste mě dostala, Bello!" přestal se smát jako když utne a vrhl na mě tvrdý pohled.

Za deset vteřin ale zase nahodil sebevědomý úsměv: „Chtěl bych mluvit s Elizabeth. Jsem si jistý, že mě chce vidět."

Ta jeho drzost mě dorazila: „Nemyslím, že by se s Vámi chtěla setkat a..."

„Gabrieli, tak ráda Tě znovu vidím. Je prostě skvělé, že si se znovu zastavil."

Prudce jsem se obrátila na tetu scházející schody a nevěřícně sledovala, jak kolem mě bez povšimnutí prošla, jako bych byla vzduch, a nechala se od Gabriela políbit na obě tváře. Ten se na mne přes tetino rameno pouze škodolibě ušklíbl a následoval vysmátou Beth do přijímacího salónku. Než se za nimi zavřely dveře, tak si ještě stačil říct o čaj a sušenky.

To je nebetyčná drzost!!! Co si o sobě vůbec myslí?! Jeho vztah k tetě, jestli by se tomu tak dalo po dvou setkáních říkat, mě vážně znepokojoval. Musím mluvit s Edwardem. Vlastně chci mluvit s Edwardem. Takže by se dalo užitečné spojit s příjemným. Vrátila jsem se jen pro teplejší kabátek, navlékla si ho přes modré lněné šaty a požádala podkoního Sama o odvoz na panství Coldcreed.

Celou cestu jsem přemýšlela o tetině neobvyklém chování. Té noci,  kdy byl Jack zabit, se chovala divně a dnes také. Společnym ukazatelem je... je... No, ano - Gabriel Volturi!  Je to tak jasné. Že mě to nenapadlo hned. Dvakrát se s ním setkala a dvakrát byla najednou jako vyměněná. Jako by ji zhypnotizoval nebo něco podobného. Je to vůbec možné? Edward musí vědět víc.

Sotva jsem vystoupila z kočáru, objevila se Alice a hned přitančila mě obejmout. Zapitvořila se a promluvila vesele svým zvonivým hlasem, který se mi na ní tak líbil:

„Ahoj Bello, tak ráda tě vidím. Hádám, že si nepřijela za mnou. Ale chviličku budeme předstírat,  že ano,  platí? Edward se tu stejně co nevidět objeví. Nenechá si přeci ujít příležitost být s tebou. Pořád hovoří jen o tobě. Bella sem - Bella tam. Hihi. Ale je to u něho opravdu roztomiloučký. Hihi."

„Oh... Edward ... On... já," nemohla jsem se vymáčknout a připadala si jako žačka z pomocné školy.

„Ano,  ano,  Bello. Edward je do tebe zblázněný. Konečně našel svou druhou polovinu. Každý ji v životě hledá a jemu to tedy trvalo dost dlouho. Pamatuji si, jak jsem potkala mého Jaspera. V tu chvíli jsem se konečně cítila úplná. Cvak a skládačka do sebe zapadla. Jsme všichni moc rádi, že Edward potkal tebe,  Bello. Esme je z vás dvou také moc šťastná," nadšeně vyprávěla a objala mě jednou rukou kolem ramen.

Stále jsem se nemohla vzpamatovat z Aliciiny přímočaré řeči. Takže  Edward opravdu cítí to samé co já. Srdce mi bylo na poplach jako splašené a málem vyskočilo z hrudi, když jsem uviděla, jak se k nám rychlým krokem blíží právě ON.

„Jako bych to neříkala. Edwarde,  ty jsi hrozný. Nenecháš mi ani pár minutek s Bellou, aby jsme mohli pořádně probrat holčičí věci. Už už ji chceš mít pro sebe. Nu, dobrá, ale pro příští návštěvu si ji zabírám já a basta!" smála se na celé kolo a odcházela pryč.

„Alice toho napovídá," poznamenal nervózně.

„Co byste řekla na čaj? Dáme si ho třeba v knihovně."

Nabídl mi rámě a mlčky jsme dorazili až do knihovny. Čaj mě příjemně zahřál a abych uvolnila napjatou atmosféru, začala jsem se Edwarda vyptávat na knihy, které zde měly a starodávné obrazy na stěnách.

„Edwarde, vlastně jsem za Vámi přijela z jiného důvodu. Jedná se o...,"

„Vím o koho se jedná," - vpadl mi náhle do řeči a pokračoval - „pracujeme na tom, Bello." 

Doopravdy mluvíme o tomtéž???

„Pan Volturi dnes navštívil mou tetu a ta se začala chovat, no... prostě divně. Nepoznávám ji. Co s ní ten Gabriel provádí???” zeptala jsem se a nemínila se pohnout ani o píď, dokud mi neodpoví.

„Bello, je to opravdu složitější a zamotanější než si myslíte.”

„Ano, to už jsem slyšela. Chci znát pravý důvod!” vedla jsem si neústupně dál svou.

Stiskl si dvěma prsty kořen nosu a povzdychl si. Poté vstal z křesla a udělal pár kroků ke mně.  Rychle jsem vyskočila z křesla a pohlédla Edwardovi do jeho zlatých očí. Napadlo mě, jak se barva jeho očí někdy mění. Hm, další záhada. 

„Gabriel má zvláštní schopnost. Umí lidi přinutit, aby… se chovali podle toho, co chce on. S Carlislem jsme to probírali a budeme se snažit Gabriela přesvědčit, aby nechal tvou tetu na pokoji. Chm, nejlépe, kdyby zase úplně zmizel.”

„Hm, kéžby.”

Pár  minut ani jeden z nás nepromluvil a užívali jsme si mlčky přítomnosti toho druhého. Potom několika kroky zrušil mezeru, která nás ještě oddělovala. Cítila jsem na tváři jeho dech.

„Já...," pípla jsem celá omámená a … netrpělivá.

„Pššt, chtěl bych něco zkusit...," zašeptal.

Skoro jsem zapomněla dýchat a naprázdno polkla. Edward mě zlehounka políbil. Jako by se mých rtů dotkly motýlí křídla. Nepatrně se odtáhnul, ale já tedy rozhodně skončit nechtěla a přitáhla si ho k sobě, co nejblíž. Toužila jsem polibek prodloužit a pořádně si ho vychutnat. Tak dlouho jsem na tuhle chvíli čekala.

Něco zamumlal a tentokrát mě políbil s větší vervou. Objal mě a hladil svými dlaněmi po zádech. Líbal mě jemně na koutky rtů, tváře a když jsem ucítila jeho nedočkavé rty na krku, tak jsem si vážně myslela, že mi srdce samým vzrušením vyskočí z hrudi.

Ale najednou se odtáhl,  pohladil mě po lícní kosti a palcem přejel mé naběhlé rty. Nesouhlasně jsem vzdychla. I na Edwardovi bylo vidět, že by chtěl víc, ale jeden z nás se musel ovládnout.

* * * * * * * *

Dny zbývající do mých narozenin utekly rychleji, než bych si přála. Chvíle prožité s Edwardem byly to nejkrásnější v mém dosavadním životě. Tudíž jsem se docela těšila i na maškarní ples. Pan Volturi se od té doby neukázal a tak mi nic mé štěstí nekazilo. Vlastně něco ano...

Až krabice, která se objevila v den plesu na prahu mého pokoje, mě vážně vyděsila. Tedy vlastně její obsah. Ukrývala totiž můj maškarní kostým.

„Bože můůůj,” zavyla jsem táhle. Já tu Alici snad zaškrtím. Můj kostým se totiž sestával ze stříbrem vyšívaného korzetu a mírně nabírané dlouhé sukně. No… sukně se tomu ani nedalo říkat. Byly to jen takové cáry bílé látky. To už by byla lepší ta tříhlavá saň nebo Emmettovo medvěd.  Alice, cos mi to sakra provedla?

PŘEDCHOZÍ KAPITOLA - - - - - DALŠÍ KAPITOLA

                             *SHRNUTÍ*

Autor: Horqusa211 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří panství - 8.kapitola: