Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří panství - 9. kapitola - Maškarní a oslava narozenin

22.11.2009 (18:15) • Horqusa211 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4020×

9. kapitola

Alice, cos mi to sakra provedla???

V tomhle oblečku přeci nemohu jít na ples. I když to bude ples maškarní.

Povzdychla jsem si a dosedla ztěžka na měkkoučkou postel. Krabici s kostýmem jsem hodila vedle sebe. Ze záhybu šatů vypadl nějaký lísteček, kterého jsem si prve nevšimla. Stálo tam:

Nejdražší Bello, doufám, že se Ti překvapení líbí. Kostým  představuje vílu Kyané, která pomáhala Hádesovi  v jeho podzemní říši. Hlavně se  prosím Tě nelekej. Kyané vypadala navenek křehce, ale uvnitř byla velmi silná. Připomíná mi Tebe, Bello. V balíčku máš i  škrabošku. Po půlnoci proběhne odmaskování a můžeš se pak jít převléct, když budeš chtít. Moc se na Tebe těším. S láskou, Alice Cullenová.

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře a ozvalo se tlumeným hlasem strýce Briana:

„Bells, za půl hodinky vyrazíme. Děvčata jsou skoro hotová."

Hm, skvělé. Pomalu jsem se tedy vysvlékla ze svých nudných šatů. Mezi takzvanou sukní jsem ještě objevila tenounkou spodničku. Byla dlouhá do půli stehen. Alespoň něco. Vklouzla jsem do sukně z nadýchaných proužků a vyšívaného korzetu. Naštěstí se šněrování nacházelo na předním díle, a proto jsem si nemusela nikoho volat na pomoc. Ještě stříbrno-černou škrabošku. S obavami jsem přistoupila k vysokému leštěnému zrcadlu. Nevěřícně jsem rozevřela oči a zírala na tu bytost v zrcadle. Vypadala... No, dost zajímavě a asi i hezky. Hnědé vlasy měla rozpuštěné a splývali jí v lesklých pramíncích na holá ramena. Mistrovsky ušitý korzet těsně obepínal její štíhlou postavu a rozstříhaná sukně vytvářela kolem nohou nadýchaný vodopád.

Jakmile se zavrtěla, rafinovaně se odkryl kousek nahé kůže jejího bledého stehna. Prostě vypadala i tak žensky přitažlivě.

A co bylo nejlepší, že díky masce na obličeji jsem se málem ani sama nepoznala. Možná se tak budu méně stydět, když nebude hned každý vědět, kdo je ta polonahá víla. A jsem zvědavá, jak se bude tvářit Edward. Rychle jsem přes sebe přehodila teplý plášť a seběhla schody z mé věžičky, aby se nemusel strýc zase trmácet nahoru.

Během cesty jsem se v kočáře netrpelivě ošívala. Tak moc jsem se těšila na Edwarda a Alici, ale stejně tak jsem se netěšila na ty davy lidí a na tanec.

„Děvčata, proč jste ze mne udělali zrovna krále Šalamouna???" ptal se strýček naoko zatvrzele, ale v očích mu přitom svítily veselé ohníčky.

„Protože si chytrý jako opice a myslíš si, že všechno víš a všechno znáš," vysvětlila mu Lucy už po několikáté a pak ještě s úsměvem dodala, -„no, vlastně každý mužský je ve skutečnosti takový král Šalamoun. Doufám miláčku, že na plese nebude moc Šalomounů, abych si tě náhodou s někým nespletla," dořekla a chichotala se jak malá holka. Přirovnání tety Lucy jsem se musela taky zasmát.

V tomto duchu jsme se bavili až do chvíle než kočár zastavil před panstvím Coldcreed.

Na schodech jsem se zhluboka nadechla a za pár vteřin jsem už stanula tváří tvář hostitelům.

Znovu následovalo vítání s hostiteli jako u prvního plesu, kterého jsme se na Coldcreed zúčastnily. Ale tentokrát nás vítalo víc členů Cullenovic rodiny. Samozřejmě, že mám na mysli Edwarda a Alici. Tu doprovázel i Jasper. Lady Esme se usmívala jak sluníčko a Edward ze mě nemohl spustit oči a já byla jeho pohledem naprosto konsternovaná. Nemohla jsem se odtrhnout. Kdyby do mě Brian nestrčil, abych se pohnula směrem dovnitř, tak bych tam stála celý den a vůbec nevnímala vlezlou zimu a slabý deštík.
Když jsme byli uvnitř, tak jsem si musela chtě-nechtě sundat plášť. Tety a Brian už pospíchaly do hlavního sálu. Služebná mi plášť odebrala a já se prudce otočila a narazila přímo do Edwarda. Ten na chvíli ztuhl a vypadal jak vytesaná socha nějakého Boha. Prohlížel si mě od hlavy až k patě. Zaslechla jsem vzdáleně Aliciino chichotání.

„Moc ti to sluší Bello," to jediné řekl. Já se zase nemohla vynadívat na něho. Jeho kostým byl prostý a jednoduchý. Černá košile s vestou a černé kalhoty. Černá barva ostře kontrastovala s jeho bledou kůží. Bronzové vlasy mu trčely všemi směry. Vypadal prostě...

„Tak už pojďte vy dva, oslava se koná o kousek dál," řekla Alice vesele, poskočila a chytla Jaspera za ruku a vyrazila s ním také do sálu.

Edward zakoulel očima na odcházející Alici, uklonil se mi a jako slušně vychovaný gentleman mi nabídl své rámě.

Po vstupu do tanečního sálu jsem vzbudila větší pozornost, než bych chtěla. Nahrnula se ke mně skupinka dam oblečených do kostýmu Harlequinů a Pierotů všech možných barev, a hned si chtěly poklábosit s oslavenkyní. Doprčič, já na hlavní důvod, proč se ples koná, úplně zapomněla. Možná proto, že jsem měla v hlavě jen Edwardův nádherný polibek a jeho celého také.

„Slečno Swannová, vše nejlepší k Vašim osmnáctinám.”

„Óoo, Váš kostým je prostě úžasný a tak... ,”

„… a tak rafinovaný. To byl výborný nápad, uspořádat tenhle velkolepý ples a ještě k tomu maškarní. Hihi,” zachichotal se padesátiletý Harlequin jako malá školačka.

Dámy se překřikovaly a chrlily na mě své dojmy. Zaraženě jsem stála a snažila se ze slušnosti přikyvovat. Všimla jsem si, jak se snažily upoutat Edwardovu pozornost. Jedna dáma mu div nestrčila svůj výstřih do obličeje,  ale jeho pohled jsem stále cítila na sobě a tak mé sebevědomí trochu stouplo. Usmála jsem se a omluvila se jim, že mě hledá má teta Elizabeth. Uf, byly jak roj nenasytných kobylek. Uchichtla jsem se.

„Co tě tak pobavilo?” zeptal se mě s úsměvem Edward.

„Představila jsem si ctihodné dámy jako hejno kobylek. Ty sis opravdu nevšiml, jak se ti ten modro-bílý Pierot nabízel?”

„Ani ne,” usmál se a věnoval mi svůj pokřivený úsměv a já v ten okamžik zapomněla na plný sál lidí.

„Bello,  budeš chtít  potom osobně rozkrojit dort?” optala se všudypřítomná Alice a nás tak vyrušila.

„Ouu, to raději ne, nechtěla bych, abyste tu pak museli utírat mou krev. Jsem na tohle docela nemohlo,” řekla jsem zvesela a mrkla na Edwarda, ale ten se mračil a skrz zuby procedil: „To my také ne, Bello.”

Co ho tak rozzlobilo? Myslela jsem to přeci jako vtip.

Raději jsem se zaměřila na její kostým. Alice byla na plese za Šeherezádu a Jasper, který se od ní nehnul skoro ani na krok, byl za napoleonského vojáka z bitvy u Waterloo.

„A kde je Emmett a… ehm, Rosalie? Chtěla bych vidět toho medvěda…,”  řekla jsem, abych trochu uvolnila atmosféru a…  my o vlku a vlk…

Houpavou chůzí se k nám blížil medvěd Grizzly, vypadal hrůzostrašně, ale jakmile si medvěd sundal huňatou hlavu, tak se na nás zakřenil Emmett: „No no no lidičky, tohle byl můj životní sen.  Rose měla teda námitky a hádala se se mnou, že jsem jak malej, ale co?”- poté se zaměřil na mě a složil mi něco jako kompliment, - „ááá naše Bella, krásná jako vždy a dnes i zatraceně svůdná. Já nemít svou milovanou Rosalinku, tak nevím nevím a… ,” nestačil doříct, protože k němu vykročil zuřící Edward.  Alice si naštěstí stoupla mezi ně a zvolala: „Dámy a pánové, zábava začíná. Nasaďte si masky na obličej a příjemně se bavte.”

Poté jsem statečně odrážela vyzvání k tanci. Tety a Brian mi popřáli vše nejlepší k mé dospělosti a strýček mi zašeptal do ucha, že má pro mě překvapení. Úúú, další překvapení. Copak jich nebylo za celou dobu dost? Ale i tak jsem se na něho mile usmála a poděkovala.

„Malá nápověda. Překvapení se týká vody. Haha,” prozradil a teta Lucy už svého rozdováděného Šalamouna táhla na taneční parket.

Čas mi docela rychle utíkal. Trávila jsem ho buď v přítomnosti Edwarda nebo někoho z jeho rodiny. Poděkovala jsem Lady Esme za krásné šaty, které mi nechaly ušít u madam Learové.

Zrovna jsem se vracela z toalety, když mě překvapila Lady Stevensonová:

„Á slečno Swannová, přijměte i gratulaci ode mě a od mého manžela hraběte. Skvělý večírek. Bavíte se dobře?”

„Děkuji Lady Stevensonová, “ řekla jsem a chtěla ji obejít.

„Slyšela jste už o těch záhadných zmizeních v Southminsterském kraji? Je to hrůza. Lidé mizí beze stopy. Naštěstí tedy jen chudí lidé. Ale i tak je to neslýchané. Strážníci si neví rady.  Měli by nás chránit, tak od čeho si je platíme, když…,”

Tak tohle mě zaujalo: „Jak mizí?”

„No, vždy po nich zbyde jen pár skvrn od krve a člověk je FUČ!” zdůraznila poslední slovo a bylo na ní vidět, že je ráda, že našla vděčného posluchače.

„Žádní svědci nejsou?”

„Ale ano, jeden se našel, ale nikdo jí nevěří ani slovo. Říkají jí totiž šílená Mary. Povídala, že viděla létajícího anděla. Byl prý tak krásný. Ale pak toho člověka popadl  a zakousl se do něj a i s tělem zmizel. Prý upír! Nikdo jí tu báchorku nevěří a policie spekuluje, že za tím vším stojí ona. Copak existují upíří? Hahaha.”

„Ehm, děkuji za informace a asi na mě mává má teta. Hezky se bavte,” zadrmolila jsem rychle a vykročila mezi skupinky lidí, abych nalezla Edwarda. Nějak jsem cítila potřebu ho vyhledat.

Zoufale jsem se rozhlížela, ale Edward nikde. Všude se jen ozýval mumraj a smích hovořících lidí. Náhle přitančila Alice a šeptla mi do ucha:

„Je v hudebním salónku. Čtvrté dveře nalevo. “

Jak přitančila, tak zase odtančila. Vytratila jsem se do dřevem obložené chodby a odpočítala čtyři dveře. Vlastně bych hudební salónek našla i sama. Někdo hrál na klavír a tóny se nesly až ven.

Potichu jsem vstoupila do místnosti, Edward mě zjevně zaregistroval a zvedl hlavu.

Nesměle jsem se usmála a přisedla si k němu ke klavíru.

„Moje maminka také hrávala na klavír. Moc jí to bavilo. Snažila se mě to naučit, ale pamatuji si jen pár jednoduchých skladeb. Ale ty hraješ nádherně. To se holt nedá srovnávat,” řekla jsem posmutněle.

Natočil se tělem ke mně a něžně se usmál.

„Díky. Ale Bello, copak se sama nevidíš? Nevidíš, jak výjimečná jsi? Bez tebe by můj život byl pořád prázdný. Jsi pro mě dokonalá. Bello, nemůžu si prostě pomoct. ”

Znělo to jako vyznání. Sklopila jsem oči a potichu zašeptala: „Také to tak delší dobu cítím, Edwarde.”

Po očku jsem na něho mrkla a vypadalo to, že ho mé přiznání také moc potěšilo.

Zahrál pár tónů nějaké rozverné písničky a přisunul se ke mně blíž. Jednou rukou mě objal a druhou si přitáhl za zátylek můj obličej ke svému. Chvilku mě měkce líbal a jeho prsty se mi zaplétaly do rozpuštěných vlasů. Začala jsem přerývaně dýchat, Edward se uchichtl a pak vážně pronesl:

„Miluji Tě, Bello Swannová. A nikdy to jinak nebude,” zašeptal v polibku a dál dobýval mé rty.

Stačila jsem jen zamumlat: „Mmm.”

Jeho dotyky mě studily, ale já byla tak rozpálená, že jsem to ani pořádně nevnímala. Najednou mě Edward chytil v pase a lehce, jako bych byla peříčko, mě vysadil na kraj  piána. Objala jsem ho pevněji svými pažemi kolem krku. Dál mě líbal a sjel svými rty do dolíčku na krku. Málem jsem zešílela slastí.

Znovu se uchichtl nad mou reakcí a vychutnával si svou moc. Pomaličku sunul ruku přes má žebra až k pasu, který byl sešněrovaný lehkým korzetem. Objel mé boky, vklínil se mezi nohy a  přitiskl se ke mně ještě blíž. Jazykem mi dráždivě obkresloval tvar rtů a sunul ruku dolů po mém odhaleném stehně až ke kolenu. Srdce mi muselo několikrát vynechat. Cítila jsem jak mě v tu chvíli polila červeň. Ovinul si mé nohy kolem svých boků a začal mě líbat s větší vervou.

Nezůstávala jsem mu nic dlužná a jazykem ho vybízela k dalším žhavým polibkům.

Ťuk. Ťuk. Ťuk.

„Edwarde,  točí se… točí se mi hlava. Asi mám… mám halucinace, slyš-slyším ťukání, “ mumlala jsem mezi polibky přerušovaně.

Náhle se Edward odtáhnul a zaklel: „Sakra Alice, to mi děláš naschvál!”

Za dveřmi se ozval smích a Alicin hlas, ztlumený masivními dveřmi: „Je čas, oslavenkyně nástup. A ty Edwarde, se moc nečerti.” Znovu se zvonivým hláskem zachechtala a odcházela…

PŘEDCHOZÍ KAPITOLA - - - - - DALŠÍ KAPITOLA

                              *SHRNUTÍ*

Autor: Horqusa211 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří panství - 9. kapitola - Maškarní a oslava narozenin: