Ahoj, zase se omlouvám že to tak dlouho trvalo, ale teď je toho učení dost a já nemám moc času, takže promiňte a doufám že vás neomrzí si to číst, prosím o komentíky. Colenovka
27.10.2009 (20:00) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1680×
4. kapitola
Když jsme dojeli domů, byli doma jenom Alice a Emmett. Emmett si ze mě pořád dělal srandu, že prý jestli to půjdeme dohrát, já se smála, ale Edwardovi to dost vadilo. Nakonec jsme si zahráli člověče nezlob se, byla to sranda, protože Emmett podváděl, já ho u toho sice neviděla, protože to dělal upíří rychlostí, ale ostatní ano. Rodina se pořád nevracela, začala jsem mít strach.
„Kdy se mají vrátit?“ Zeptala jsem se Alice.
„Budou tu asi za dvě hodiny, nemusíš mít strach.“ Usmála se na mě Alice.
Hráli jsme opravdu dlouho, ale já jsem dostala hlad, omluvila jsem se a šla do kuchyně. Otevřela jsem lednici, máma mi nechala oběd, asi ho uvařila než odešli. Nandala jsem si na talíř a pustila se do jídla.
Slyšela jsem jak někdo otevřel dveře a slyšela jsem hlasy, byli to oni, ale slyšela jsem tam jeden hlas navíc. Šla jsem se podívat a opravdu byli to oni ale vedle Lucy stál nějaký upír, byl hodně hezký, ale ne zas moc, jako každý upír, díval se zamilovaně, na Lucy.
„Ahoj.“ Pozdravila jsem je, protože si mě zatím nikdo nevšimnul.
„Bello, co se ti stalo a co je s Edwardovým autem?“ Zeptala se mě vyděšeně.
Edward si vzal slovo, protože já jsem vážně netušila co říct. „Bella upadla, no a já jsem si hodil do auta míč.“ Řekl to jako by nic, byla jsem mu vděčná, protože já lhát moc neuměla, takže jsem jenom přikývla.
„Bello.“ Povzdechla si máma, asi nad tím jaký jsem nemehlo, musela jsem se usmát.
„Tohle je Thomas, Thomasi moje sestra Bella.“ Představila nás Lucy.
Podali jsme si ruce, nijak ho nepřekvapilo že jsem člověk, asi mu řekli že s nimi člověk bydlí.
„Pojďte do obývacího pokoje.“ Řekla máma.
Posadili jsme se na pohovku a Lucy začala vyprávět.
„Potkali jsme Thomase na lovu, chodí sám už dlouho, nikdy se k nikomu nepřidal, ale živí se krví zvířat, navrhli jsme mu že může zůstat s námi, teda jestli vám to nevadí.“ Říkala Lucy a při tom se dívala na nás.
Samozřejmě že nám to nevadilo, Lucy si možná našla někoho s kým by mohla strávit zbytek věčnosti.
Povídali jsme si ještě docela dlouho, dozvěděla jsem se že Thomase přeměnil nějaký upír, protože si myslel že bude mít nějaké schopnosti, ale on žádnou schopnost nemá, tak ho nechal být.
O půlnoci jsme náš debatní kroužek rozpustily, já jsem si šla lehnout a co oni to mi nebylo známo.
Osprchovala jsem se a lehla jsem si, hned jsem usnula, ale hned jsem se taky probudila. Dostala jsem žízeň a chtěla se jít napít.
Vyšla jsem ze dveří, a potichu jsem vyjekla, u dveří mích dveří stál Emmett.
„ Čau Bello.“Pozdravil mě a zářivě se usmál.
„Emmette, co tu děláš?“
„Procházím se, Rosalie si čte a já nemůžu spát.“ Řekl a já vybuchla smíchy.
„ššš“ Zasičela jsem protože se smál moc nahlas a mě se zdálo že jsem něco zaslechla.
Okamžitě se zaposlouchal, a oba jsme vyprskli smíchy znovu.
Předtím jsem doufala že si Lucy najde někoho, teď už ho má a snad se mají i rádi.
Podle zvuků co vycházejí z její ložnice to vypadá že ano.
Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Upíří rodina je plus - 4. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!