Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří rodina je plus - 5. Kapitola

09.11.2009 (20:30) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1455×

5. kapitola

Když jsem se ráno probudila umyla, oblékla a učesala, šla jsem se dolů nasnídat.

Otevřela jsem lednici a vzala  si banán, neměla jsem totiž hlad.

Sedla jsem si k televizi a jedla, když za mnou přišla Alice.

„Ahoj Bello, dnes ti zavolají kamarádky a půjdete ven.“ Oznámila mi.

„Jak to…?“ Chtěla jsem se zeptat, ale brzo mi to došlo, Alice je přece naše vědma.

„Díky.“ Řekla jsem.

Chvíli jsme si povídaly, potom přišel Thomas s Lucy, hned jak jsem je uviděla jsem si vzpomněla na včerejšek, no co, hlavně že je šťastná.

„Ahoj.“ Pozdravili jsme se zároveň všichni a taky se společně zasmáli.

„Telefon.“ Řekla Alice. A opravdu do dvou vteřin zazvonil. Zavrtěla jsem hlavou, ta Alice má ale štěstí.

Došla jsem k telefonu.

„Swanovi.“ Ohlásila jsem se.

„Bello, ahoj, no ty se nikdy neozveš.“ Pozdravila mě a zároveň obvinila Angela.

„Ahoj Ang.“ Pozdravila jsem ji.

„Co kdybychom dnes šli ven.“ Navrhla a já nemohla jinak než souhlasit.

Rozloučily jsme se a domluvily že pro mě holky zajdou za hodinu.

Šla jsem se nachystat. Oblékla jsem si světle modré rifle, modré triko, hodně upnutý svetr který mi koupila Alice když byla nakupovat, je to jediná ucházející věc kterou vybrala.

Lehce jsem se namalovala a byla jsem hotová.

Šla jsem to říct tátovi a mámě, našla jsem je v tátově pracovně, kde s nimi byl i Carlisle.

Usmála jsem se na ně místo pozdravu.

„Za chvíli pro mě zajdou holky, takže půjdu ven, do pěti jsem doma, ano?“

„Dávej na sebe pozor.“ Řekla mi máma, ale táta se ve stejnou chvíli zeptal: „Budou tam nějací kluci?“

Vyvalila jsem na něj oči. „Proč kluci?“ Zeptala jsem se zmateně.

„No přece proto že ti to tak sluší.“ Pochválil mě.

Usmála jsem se ještě zářivěji.

„ No tak já půjdu, ahoj.“

Vyšla jsem z pracovny, pořád s úsměvem na rtech.

„Ahoj Bello.“ Pozdravil mě sametový hlas.

Otočila jsem se po něm. A jestli to bylo ještě možný tak jsem se ještě víc usmála.

„Ahoj.“ Chvíli jsme stáli v tichu.

Někdo zazvonil.

„Asi bych měla jít otevřít“ řekla jsem. Přikývl.

Otevřela jsem dveře a tam stála Vanda, Angela a Jessica.

„Ahoj.“ Pozdravila jsem je vesele a otevřela dveře aby vešli dovnitř, nebyli tu poprvé, takže byli zvyklé na trochu větší přepych.

„Kdo to je?“ Zeptala se mě Jessica. Otočila jsem se zjistila že se divá na Edwarda, který se k nám blíží.

„To je Edward.“ „A tohle je Vanda, Jessica a Angela.“ Představila jsem je když už stál u nás.

„Těší mě.“ Usmál se na ně a já se ani nedivila když jim z úst utekl povzdech.

První se vzpamatovala Jessica.

„Bello, ani ses nepochlubila že máš nového kořena.“

Nečekala jsem že se rozhovor vyvine tímhle směrem.

„To není můj kořen, tede kluk, je to syn přátel mích rodičů.“ Vysvětlovala jsem.

„Takže je volnej.“ Pošeptala mi Angela. Edward to slyšel, to ale Angela nemohla vědět, protože to slyšel díky svému upířímu sluchu.

„Zeptej se ho.“ Poradila jsem jí.

„Jdeme?“ Zeptala jsem se. Holky kývli, chtěla jsem se zeptat i Edwarda, ale venku svítilo slunce, takže by si musel vymýšlet výmluvu.

„Tak ahoj.“ Rozloučila jsem se s ním a přidala úsměv.

„Snad se někdy uvidíme.“ Zavolala na něj Vanda.

S holkama jsme se procházely lesem a povídali jsme si, no spíš oni básnily o Edwardovi. Nebylo to pořád,l to bych lhala, ale moc často jsme se bavily na tohle téma.

„Hele, pojďme tam.“ Lákala nás Jessica na nějaký dům, který zřejmě nedávno hořel, kolem něj byla natáhlá páska, takže mohl každou chvíli spadnout, proto jsem si myslela že si dělá legraci. Ale mýlila jsem se.

Holky jenom čekaly na mě až se k nim přidám.

„Jste normální? Může to spadnout.“ Snažila jsem se je odradit.

„Bello, co by byl život bez akce?“ Řekla Vanda.

Zazvonil mi mobil.

„Bello, nesmíte tam jít, viděla jsem jak to spadne.“ Křičela Alice do telefonu, ale hned zavěsila.

„Hej holky počkejte, co takhle jít si někam sednout, dáme si čaj, něco ale tam ne, spadne to.“

Holky se společně zasmály a Vanda řekla. „Ukážeme Belle že to nespadne.“

Oni vážně šli, rozmyslela jsem se na poslední chvíli a rozběhla se za nimi.

„Holky, počkejte, půjdu já a dokážu vám že to spadne.“ Řekla jsem. Holky se zase rozesmály a kývly na souhlas.

Zhluboka jsem se nadechla a vyšla jsem.

Tohle nemůže být konec, pomyslela jsem si. Ale asi bude.

Vešla jsem dovnitř a jenom čekala. Nemusela jsem ani dlouho, začalo to praskat.

„Bello!“ Ozvaly se vyděšené hlasy holek, byli ale daleko a za to jsem byla ráda.

Začalo se to sesouvat. Říká se, že na konci se někomu promítne celý život, mě ne.

Bylo to kousek ode mě, když mě něco srazilo na zem a přikrylo svým tělem. Slyšela jsem jak se to sesouvá a padá kolem nás, měla jsem silně zavřené oči, něco my spadlo na nohu a já vykřikla bolestí.

Najednou to přestalo padat, otevřela jsem oči a zjistila že můj zachránce je Edward.

„Díky.“ Zašeptala jsem, nemohla jsem mluvit nahlas protože jsem se nadýchala prachu.

„Bello!“ Křičely holky a jejich hlasy se přibližovaly. Podívala jsem se na Edwarda, holky by asi trochu vyděsilo, že Edward leží na mě, když tu s námi nebyl, musel běžet upírskou rychlostí, jinak by to asi nestihl. A navíc nemá ani škrábnutí, navíc když se to sesunulo přímo na nás.

Edward začal odhazovat kousky domu. Když už to bylo, pomohl mi vstát a položil mě na místo kde nespadlo vůbec nic. Holky už byli skoro u nás, takže rychle odběhl pryč.

„Bello.“ Vykřikla Vanda, protože mě uviděla jako první, asi jsem nevypadala nejlíp.

„Já to říkala.“ Usmála jsem se vítězně, ale stálo mě to hodně přemáhání.

„Bello.“ Vydechla Angela s Jessikou úlevně.

Chtěli mě obejmout, ale Angela mi omylem šlápla na nohu. Dnes jsem po druhé vykřikla bolestí.

Zavolala jsem domů a za chvíli pro mě přijel táta.

„Bello, sakra co tě to napadlo?“ Spustil na mě hned jak mi pomohl nastoupit.

„Tati, ale oni tam chtěli jít, musela jsem jim to nějak překazit, měl bys být pyšný.“ Snažila jsem se to převést do starých kolejí, my s tátou vždycky vtipkujeme.

„Bello, mohla ses zabít, kdyby tam nepřišel Edward.“ Povzdechl si, ale pohladil mě po vlasech a já věděla e to bude dobrý.

Nohu jsem měla zlomenou, takže mi ji dal táta do sádry. Nikdo nebyl doma jen Edward, Alice a táta. Ostatní byli na lovu a máma v práci.

Edward měl pokoj hned vedle mě, chtěla jsem mu jít poděkovat.

Zaklepala jsem

„Dále.“

Nakoukla jsem do dveří, jak Edward vyděl že to jsem já, stoupl si, protože předtím ležel na pohovce a četl nějakou knihu.

„Chtěla jsem ti poděkovat, kdybys tam nepřišel, byla bych mrtvá.“

„To je dobrý, naštěstí jsem to stihl, neměla jsi tam chodit Bello. Bál jsem se o tebe.“

Usmála jsem se na něj.

„Co čteš?“ Zeptala jsem se ho.

Dole bouchly dveře.

„Bello!“ Zavolala rozčíleně máma.

„Joj.“ Řekla jsem svoje oblíbené slovo, které jsem říkala vždy když jsem nevěděla co mám dělat.

Edward se rozesmál.

„No já radši půjdu.“ Řekla jsem.

Hodně pomalu sem sešla ze schodů.

„Bello, volal mi táta.“ Povzdechla si máma.

Máma se neuměla moc neštvávat takže mě rovnou objala.

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří rodina je plus - 5. Kapitola: