Další kapitola, ať se vám líbí, je jenom taková oddechová, nic moc se v ní neděje :-) Kdyby měl někdo nějaký nápad, co bych tam měla ještě dát, tak se s ním o něj se mnou prosím podělte :-) Tuhle kapitolku věnuju kika147, za vytrvalost :-) Prosím o komentáře. Colenovka.
18.11.2009 (18:15) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1419×
6. kapitola
Od půlnoci jsem se snažila usnout, ale jelikož jsem měla zlomenou nohu a ruku šlo to dost těžko, nakonec jsem spala asi hodinu a půl.
Takže když jsem šla dolů za ostatními, nevypadala jsem jenom jako mrzák, ale měla jsem navíc velké kruhy pod očima, které jsem se ani nesnažila skrýt make-upem.
Emmett si samozřejmě neodpustil poznámku, no poznámka bych tomu neříkala, ale ten prostě jak mě viděl rovnou vyprskl smíchy, i ostatním cukali koutky, ale byli natolik tolerantní, aby se k němu nepřidali.
„Volali ti holky, každá asi desetkrát.“ Řekl mi táta.
Na nic jsem nečekala a vytočila jejich čísla, někdy jsme si na čtyř lince takhle povídali.
Ale jakmile to každá zvedla, začaly se mi omlouvat, kdyby potichu, tak prosím, ale ona se každá snažila překřičet tu druhou. Musela jsem dát telefon od ucha a čekat až se vypovídají.
Čekala jsem asi deset minut, než mě konečně pustily ke slovu. Všechny jsem je ujistila že, jsem šla dobrovolně, tudíž to není jejich vina. Ale oni to ne a ne pochopit, takže se z toho strhla hodinová diskuze.
Po hodině jsem tedy s povzdechnutím konečně položila telefon. Chtěla jsem jít do kuchyně, ale setkala jsem se s Aliciným pobaveným pohledem.
„Děje se něco?“ Zeptala jsem se jí.
„Ne, mělo by?“ Zeptala se mě a hned na to se zvonivě rozesmála.
Chtěla jsem ji obejít, ale chytila mě za paži. „Bello počkej, rozhodly jsme se s Rosalii, že si uděláme pyžamový večírek. Přidáš se viď?“ Podívala se na mě psíma očima a já nemohla odmítnout.
„Jupí.“ Vypískla Alice. Jako malé dítě, zavrtěla jsem pobaveně hlavou.
Moji paži nepustila, jen mě teď táhla ke schodišti.
„Večírek začíná už teď?“ Zeptala jsem se jí.
„Ne samozřejmě že ne.“ Zavrtěla nade mnou hlavou. A pokračovala. „Ale musím tě nachystat a podat průběžné informace.“
Připadala jsem si jako ve škole nebo na nějakém školení. Alice mě posadila na židli, zavolala Rosalii a daly se do práce.
Napřed mi udělaly make-up, ale jen lehce. Daly mi modré stíny a lesk na rty. Vlasy mi nechaly volně rozpuštěné a daly mi do nich tenkou, černou čelenku.
Mezitím mi Alice vysvětlovala: „Rodiče tu nebudou, ale budou tu kluci. Lucy nemohla šla někam s Thomasem. A máme se chovat slušně.“ To bylo celé, co mi za tu dobu řekly jinak se obě plně věnovaly tomu, abych vypadala alespoň trochu k světu.
Potom ukázaly na postel a odešli z pokoje. Šla jsem k posteli a vzala do ruky nějaké modré šaty.
Od hrudi do pasu byly uplé a od pasu dolů, byli do takového balónu, přes pas byla ještě černá ztuha. Ty šaty byly nádherné, oblékla jsem si je a když jsem se podívala do zrcadla, tak jsem nemohla uvěřit svým očím. Kdybych byla malá a viděla bych se, tak bych se označila jako princezna z pohádky. Ale já už malá nejsem, takže myslím, že myslet si, že mi to sluší, bude úplně stačit.
Holky vešly do pokoje a už byly taky nachystané. Alice měla stříbrné šaty a Rose černé s červeným pruhem.
Než začne večírek šla jsem ještě dolů za mámou a tátou. Cestou jsem přemýšlela, co asi tak upíři dělají na pyžamových večírkách, že by jsme si navzájem lakovaly nehty? Povídaly si jaká hvězda je nejlepší? Nebo jak zhubnout? Musela jsem se rozesmát.
Smála jsem se a chtěla jít do obýváku, kde by pravděpodobně- aaaahhhh.
Do někoho jsem narazila a kdyby mě ten někdo nechytil, už bych ležela na zemi. Ten někdo byl Edward.
„Ehm…Díky.“ Pípla jsem a asi zrudla protože jsem si uvědomila co mám na sobě.
Edward si mě prohlídl a asi si ani neuvědomil že se na něj dívám, abych upoutala jeho pozornost, musela jsem si odkašlat.
Edward se vzpamatoval a trochu provinile se na mě usmál. „Sluší ti to.“ Pochválil mě.
„Díky.“ Tentokrát jsem odpověď nezapípala, ale řekla jsem ji jasně a zřetelně.
„No já půjdu.“ Rozloučila jsem se s ním, tuhle větu mu říkám nějak často.
Usmál se a kývl na souhlas.
Došla jsem do obýváku, kde jsem našla mámu a tátu v obětí, jak se zrovna dívají na televizi, někdo by byl asi otrávený že tohle vidí, ale já byla ráda že to mým rodičům klape.
„Bello, no sluší ti to, asi budu muset Alici zakázat tě oblékat.“ Zvážněl táta. Nechápavě jsem zvedla obočí.
„No jestli ti to bude pořád takhle slušet, brzo mi tě někdo odvede.“ Řekl táta a my se zasmáli.
„Myslím že o to nemusíš mít strach.“ Řekla jsem mu popravdě.
Chvilku jsem si s nimi povídala a samozřejmě dostala řadu poučení, ale potom přišli Carlisle a Esme, všichni museli jít aby stihli nějakou výstavu.
Hned jak se za nimi zavřeli dveře, se do obýváku vřítila Alice a já věděla že tohle je můj konec
Alice měla plnou ruku, časopisů, cédéček a ještě nějakých věcí a já opravdu pomalu ale jistě dostávala strach.
Všechno roztáhla, pustila nějakou taneční hudbu a s jejím výkřikem: „Večírek začíná.“ Se všichni objevili v obýváku.
Všichni kluci nebo spíš upíři mužského pohlaví, nevím jak bych to řekla- byli oblečení v kvádru.
Alice hodila časopisy na stůl a já jsem si pomyslela: „Tohle nepřežiju.“
Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Upíří rodina je plus- 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!