Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří rodina je plus - 8. Kapitola

New Moon tričko Edward

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Upíří rodina je plus - 8. KapitolaTak další díl, je trochu kratší, ale už se tam začíná něco dít. Tak hezké čtení. Colenovka.

11.12.2009 (21:00) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1547×

8. kapitola

Seděla jsem zrovna na gauči a jen tak koukala. Byl to teprve první den a já už jsem s tím měla problémy. První den v mé sázce s Emmettem. Vsadili jsme se, že nebudu přes týden mluvit. Chtěla jsem vyhrát, ale měla jsem s tím hodně velké problémy.

„Ahoj Bello, tak co jak se dnes máš?“ Zeptal se mě Emmett, dnes už po několikáté.

Jen jsem se na něj usmála, ale nic jsem neřekla.

Do obýváku přišel Edward, na úsměv mi odpověděl strašně odměřeně. Říkala jsem si, co se děje, ale nechala jsem to nakonec být a s Emmettem jsem se dívala na zápas.

Edward se najednou zvedl a šel do pracovny.

Dívala jsem se za ním, dokud mě něco nepoklepalo na rameno.

„Ahoj Bello.“ Usmála se na mě Alice.

Usmála jsem se na ní.

„Jak je?“ Zeptala se mě. Zamračila jsem se na ní, ví, že nemůžu mluvit.

„Promiň.“ Omluvila se mi. Zdála se mi taková nejistá a rozpačitá.

Dívala se s námi na televizi.

Ten den se nic nestalo, ale kdybych věděla co se stane další den, tak bych si přála ať se zastaví čas.

 

Ráno jsem se probudila, šla jsem do koupelny a nasnídat se. Vedle mě si sedla Lucy. Chvilku si semnou povídala a nakonec z ní vypadlo, že ji Thomas požádal o ruku a ona souhlasila.

Lucy, to je skvělí. Napsala jsem na papír a objala jsem ji. Chvíli jsme si o tom ještě povídaly a ona nakonec odešla zpět za Thomasem. A já jsem zase byla sama.

Procházela jsem se po domě a ze zoufalství jsem se nakonec rozhodla jít si uklidit pokoj. Pustila jsem si k tomu hudbu a šlo to samo. Sice to trvalo jenom dvě hodiny a já jsem zbytek dne neměla nic v plánu, ale alespoň na chvíli jsem se zabavila.

Sedla jsem si na první schod na schodišti a jenom se dívala do prázdna. Už jsem vymýšlela plán jaké úkoly dám Emmettovi až vyhraju sázku.

Někdo si vedle mě odkašlal a tak mě vyrušil.

Podívala jsem se kdo to je. Byl to Edward. Zvedla jsem se a tak jsem mu umožnila projít. Ani se na mě nepodíval. Zamrzelo mě to, zatím se takhle ke mně nechoval. Vždycky byl hodný, milí, laskaví… A takhle bych mohla pokračovat a najednou taková změna, že mu nestojím ani o pohled.

Zase jsem si sedla na schody, ale tentokrát na kraj, ať můžou kolem mě chodit.

Došlo mi, že jsem už dlouho nehrála na klavír. Šla jsem do pokoje a zasedla ke klavíru. Nějak mě ale nenapadlo co hrát, bylo to jako by mi něco chybělo. Neměla jsem už ani náladu na to hrát.

Prostě to nešlo. Lehla jsem si do postele a zase přemýšlela. Tentokrát ne o Emmettovi, ale o Edwardovi, pořád jsem řešila to samé. Proč se tak změnil?

 

Asi jsem usnula, protože když jsem se vzbudila, byli dvě hodiny odpoledne. Neměla jsem ani chuť a ani náladu na oběd.

Šla jsem do koupelny a dala si sprchu, ta mě trochu probrala. Oblékla jsem si černý rifle a červený tričko.

Šla jsem si sednou do obýváku, nikdo tam ale nebyl, zase jsem byla sama.

„Bello!“ Zavolala na mě táta z chodby.

Zvedla jsem se a šla.

„Pojď se rozloučit.“ Zavolal ještě jednou.

Byla jsem zmatená, s kým se mám jít jako rozloučit?

 

 

Byla jsem zmatená, s kým se mám jít jako rozločit?

Došla jsem do chodby a uviděla jsem Cullenovi a vedle nich byli kufry.

„Co?“ Zeptala jsem se zmateně.

Emmett se rozesmál, byl to ale nucený smích. „Prohrála si sázku, Bello.“ Usmál se na mě. Byl taky smutný, jak jsem poznala z jeho obličeje.

Bylo mi jedno, že jsem prohrála sázku, stejně mu teď sloužit nebudu, když odjíždějí. Zmateně jsem se na ně dívala. Prohlížela jsem si každý obličej. Edwardův jsem si nechala nakonec, moc dlouho jsem se u něj ale nezdržela, protože se na mě nedíval.

„Proč?“ Zeptala jsem se znovu, protože mi nikdo předtím neodpověděl.

„Už jsme tu dlouho, Bello. Musíme se vrátit k vlastnímu životu.“ Promluvil Carlisle, ale byl taky smutný.

„No jasně.“ Řekla jsem chápavě, ale nechápala jsem to

Se všemi jsem se objala, se všemi, až na Edwarda. Ten se na mě zase ani nepodíval.

Až když se za nimi zavřeli dveře, uvědomila jsem si, že jsou pryč.

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upíří rodina je plus - 8. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře