Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří rodina je plus-9. Kapitola

,.

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

23.12.2009 (08:30) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1686×

9. kapitola

Tohle si pořád pouštějte

Už to byl týden, týden co odjeli a já jsem skoro nevycházela z pokoje. Bylo mi smutno, hrozně smutno, ale nejvíc po Edwardovi, netuším proč, ale bylo to tak.

Pořád jsem to přebírala, ale ono to nakonec nebylo tak těžké, jen jsem si to nechtěla přiznat. Vyčítala jsem si, že odjeli, kdybych nebyla člověk, tak by tu zůstali.

Ale když jsem se o tom, že by mě mohli přeměnit zmínila u mámy, strhla se s toho hádka, ke které se připojil i táta s Lucy. Thomas se do toho radši nepletl.

 

Před jedním dnem

 

Sešla jsem dolů ze schodů, s rozhodnutím si o tom všem promluvit s mámou.

Sotva jsem se o tom ale zmínila, už máma spustila.

„O tom jsme už mluvili, prostě ne!“ Řekla mi hlasitěji.

„Proč?“ Stála jsem si na svém, i když jsem věděla, že nemám šanci.

„Protože jsem to řekla!“ Zvýšila ještě hlas, potom přišel táta s Lucy a pustili se do mě všichni.

Každým slovem se mi do očí víc a víc draly slzy. Už jsem to nevydržela, tak jsem vyletěla.

„A co mám říkat já? Moje rodina bude žít věčně a já umřu, každým dnem jsem tomu blíž a nebudu poslouchat, že to není pravda, už nejsem malá. Moje rodina mě nechce a to dost zabolí.“ Zakřičela jsem na ně. Vyběhla jsem schody, práskla dveřmi od svého pokoje a zamkla se, v domě upírů mi to moc platné nabylo, ale doufám, že mě budou respektovat.

 

Současnost

 

Od té hádky jsem s nikým nepromluvila, bylo to těžké, bylo mi líto co jsem jim řekla, ale měla jsem pravdu a oni to věděli.

Myslela jsem, že se to časem zlepší, ale ono se to nelepšilo, od doby co odešli to byl týden a den co den to bylo horší.

Nevěděla jsem co mi tak chybí, už hodně krát u nás byli nějací rodiní přátelé, ale po jejich odchodu mi nikdy nebylo takhle hrozně. Bylo to jako by  si s sebou vzali kousek mě.

 

ČERVENEC                                     SRPEN                                                ZÁŘÍ

 

Prázdniny utekli jako voda a byl tu zase školní rok.

Nevrátili se. Cullenovi. Myslela jsem že třeba časem… Ale ne.

V naší rodině se mluvilo minimálně, nebo spíš já jsem mluvila minimálně, nechtěla jsem s nikým mluvit, chtěla jsem být sama.

Asi týden po tom co odešli, mi konečně došlo proč se mi tak stýská.

To kvůli Edwardovi, věděla jsem, že to co k němu cítím není jen kamarádství. Jenže to bylo těžké on mě rád neměl, možná ze začátku, nebo se ke mně choval hezky jen ze slušnosti a potom ho to přestalo bavit?

Místo srdce jsem cítila díru, díru která bolela při vzpomínce na ně.

Zrovna byl přírodopis. Seděla jsem v lavici s Angelou.

Moc jsem nedávala pozor. Vzpomněla jsem si na sedmou třídu: Paní učitelka nám řekla ať si sáhneme na srdce, položila jsem ruku na levou stranu, pár lidí na pravou, tomu jsem se tenkrát rozesmála.

Kdyby nám to ale řekla dnes, kam bych sáhla? Moje srdce nebylo na levé straně, moje srdce bylo s ním.

 

Dny se měnili v týdny a týdny v měsíce. Byli tu vánoce.

Ale já jsem byla smutná kvůli jejich odjezdu a moje rodina byla smutná kvůli mně.

Seděla jsem v pokoji na křesle a dívala se na krásnou, zasněženou krajinu.

Každou chvíli jsem myslela na něco jiného. Vůbec jsem se nechápala, že by druhá puberta? Nebo doznívající účinky té první?

Zašeptala jsem svoje vánoční přání, ale nikdo mi nemůže zaručit, že se mi splní.

Vlastně jsem si byla na sto procent jistá, že se nesplní, ale kdo by v něco tak krásného nedoufal?

Naše vánoce vypadaly takto: Když jsem se ráno probudila, šly jsme se všichni projít, potom jsme si sedli a dívali na televizi asi do pěti hodin. Potom máma nachystala sváteční večeři. Kterou jsem samozřejmě jedla jen já. Potom jsme si dlouho do noci povídali.

Tohle byli naše vánoce, těšila jsem se na ně celý rok. Teď ale ne, vlastně mi bylo jedno jestli jsou vánoce nebo ne. Bylo mi jedno vše. Letos jsme nešli ani na procházku, ani jsme se nedívali na filmy.

Sešla jsem dolů po schodech. Sedla jsem si na pohovku vedle nich. Když už já mám zkažené vánoce, tak proč bych je kazila ještě ostatním.

Povídali jsme si. Ale já jsem pořád na svoje přání nezapomněla.

 

Podívala jsem se z okna a viděla jsem nějakou postavu, protože sněžilo, tak jsem nepoznala o koho jde.

Něco mě ale přimělo jít se podívat, moje rodina si mě nevšímala, byli zabraní do hovoru.

Otevřela jsem dveře a viděla jsem toho koho se týkalo moje vánoční přání.

Byl to on, nezměnil se, což jsem taky nečekala, byl pořád stejně krásný, po té době odloučení možná ještě krásnější, jestli to bylo možné.

Nepřemýšlela jsem, tak jak jsem byla- jen v tílku a teplákách, bez bot- jsem vyběhla za ním. Na nohy mi byla zima, jelikož jsem byla bosa, ale bylo mi to jedno, jediné na čem mi záleželo, bylo abych už byla s ním.

Zpomalila jsem protože zaprvé, tohle nebyla telenovela a protože on určitě nepřijel kvůli mně a já jsem ho nechtěla nějak vyděsit.

Šla jsem k němu pomalým krokem. Uviděl mě a usmál se, byla jsem zmatená, nevěděla jsem co dělat.

Zastavila jsem se těsně před ním. Dívali jsme si z očí do očí.

„Ahoj.“ Řekla jsem nakonec.

„Ahoj.“ Odpověděl mi. Uhnula jsem očima.

„Děje se něco?“ Zeptala jsem se ho.

Zavrtěl hlavou.

„Víš Bello, uvědomil jsem si něco, co jsem si měl uvědomit už dávno. Porušuji pravidla tím, že jsem tu, tím, že jsem se rozhodnul ti říct co cítím.“

Odmlčel se, vyčkávavě jsem se na něj podívala.

„Když jsem tě poprvé uviděl, cítil jsem něco, co jsem ještě necítil, neuměl jsem to pojmenovat. Potom mi to došlo, došlo mi, že jsi pro mě něco víc, než jen kamarádka. Proto jsem musel odejít, nechtěl jsem ti zkazit tvůj život.

Když jsme odešli, bylo to doma k nevydržení, všem se moc stýskalo a všichni na tebe mysleli, odešel jsem od rodiny, protože mě litovali. A to jsem nechtěl.

Chvíli jsem se toulal po světe, jenomže jsem tě měl pořád před sebou. Nedalo se to vydržet, znal jsem tě jen chvíli ale měl jsem pocit, že tě znám lépe než sebe.

Nemohl jsem vydržet život bez tebe, tak jsem se vrátil.

Vím, že mi teď řekneš, že to nejde, ale musel jsem to zkusit. Vyčítal bych si to celý život, vlastně ne, když nejsi semnou, je to jen přežívání.“ Domluvil a já jsem měla pocit, že jsem si snad tohle vsugerovala. Ale on tu byl a byl tu semnou, nebude to lehké ale co je? Myslím, že v téhle době už nic.

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upíří rodina je plus-9. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře