Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří rodina je plus - Prolog + 1. kapitola

09.10.2009 (12:00) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2405×

Prolog + 1. kapitola

Jmenuji se Isabella Swanova, je mi sedmnáct let. Ale můj život je zamotaný, není to jako u ostatních holek, problémy s kluky atd…Moje rodina jsou upíři.

Moje máma Renné, táta Charlie i sestra Lucy.

Stalo se to jednou když já nebyla doma, byl mi asi jeden rok a byla jsem u babičky. Nějací upíři byli na lovu a zřejmě se jim zachtělo někoho přeměnit. Hned potom odešli.

Moje máma navždy 38 letá, táta navždy 39ti letý a moje sestra navždy 18ti letá.

Jen já stárnu! Asi tisíckrát jsme se pohádali, já jsem chtěla být upír, ale oni mě nechtěli přeměnit.

Moje rodina má skvělé sebeovládání, táta chodí do práce, je doktor. Máma pracuje ve firmě kde se pomáhají zařizovat byty.. A sestra, ta chodí to čtvrtáku.

Já chodím do třetáku , musíme se často stěhovat, ale mě to nevadí, jsem zvyklá. Moje rodina si to vyčítá.  Mám je všechny moc ráda, i když se se sestrou dost hádáme.

Sestra tancuje moc ráda a opravdu skvěle.

Já čtu, maluju, a hraju na klavír.

Naše rodina je talentovaná, no spíš sestra Lucy, když se na někoho podívá, dokáže mu tím způsobit bolest, má stejný dar jako Jane Volturi.

Volturiovi jsou něco jako upíří, královská rodina. Aro se s Charliem dobře zná, ale trochu jejich vztah znepříjemňuje to, že naše rodina se živý krví zvířat a jejich lidkou-FUJ jen z té představy se mi dělá nevolno.

Bydlíme na Aljašce, máme krásný velký dům.

I když je tu zima, líbí se mi tu.

Jsou prázdniny, ale je zima jak v Lednu.

Dnes k nám mají přijed hosti, tuším že se jmenují Cullenovi, nebo nějak tak, jsou to upíři.

Zrovna sedím v pokoji na posteli, když se ozve rána jak hrom.

Prudce vstanu. Zvuk se ozývá ode dveří mé šatny, pomalu, opatrně přistpupím ke dveřím a prudce je otevřu.

Vykřiknu úlekem

Lucy sedí v mích věcech a trhá je na kusy.

„Co to děláš?“ Zařvu.

„Bello, byla jsem děsně vytočená a svoje věci ničit nemůžu.“

„ÁÁÁÁÁÁ Lucy.“ Ječím.

Zvedne se a řekne: „ Chyt si mě.“ Zasměje se a zmizí.

Vím že je to ztráta času, že jí nedohoním, ale jsem rozčílená tak moc že je mi to  jedno.

Utíkáme a křičíme po celém domě.

„Isabello, Lucy, okamžitě toho nechte.“ Křičí za námi máma.

„Omlouvám se.“ Promluví už tišeji k jiné osobě.

My to ale přeslechneme a ženeme se ze schodů jako voda.

Lucy zaběhne za roh, já zpomalím a jdu normálním krokem.

Než zajdu za roh zakřičím.

„Lucy Stanová, nikdy opakuju nikdy mi už nešahej na moje věci nebo-.“ Zajdu za roh ani nestihnu doříct a zarazím se.

Už k nám dorazili Cullenovi.“

1.kapitola-seznámení

Máma se na mě dívá vyčítavě a ségra jako malá holka vyplázne jazyk. Táta tu není.

„Prominte, dobrý den jsem Bella.“ Přistoupím k nim a každému podám ruku.

Alice se na mě zářivě usměje.

Emmett taktéž.

Rosalie taky, ale trochu s odstupem.

Esme mě obejme.

Jasper je s nimi krátce, takže se neumí moc ovládat, podá mi jen ruku.

Carlisle mě obejme stejně jako Esme.

Poslední je Edward s ním se držím nejdéle, je moc hezký a jeho oči jsou přímo nádherné, díváme se jeden druhému do očí.

A asi dlouho protože si někdo odkašle.

Rychle ucuknu.

Cullenovi vědí jak to u nás je, takže vědí proč s upíry žije člověk.

„Chovejte se tu jako doma.“ Řekne táta který vyjde z kuchyně.

Emmett to vezme doslova a jde si sednout k televizi kde se natáhne na gauč, ostatní ho po chvíli napodobí.

Povídáme si  hodiny, dozvím se že Jasper a Alice jsou pár, Alice vidí budoucnost a Jasper ovlivňuje emoce. Carlisle je doktor.

A Edward čte myšlenky.

Edward se na mě dívá nějak zmateně a frustrovaně.

„Nemůžeš mi číst myšlenky, co?“ Zeptám se ho.

Zmateně přikývne.

„Svoji mysl mám chráněnou, ani moc Lucy na mě nepůsobí.“

Všichni se začnou tvářit zamyšleně.

„Co se stalo že jste na sebe tak křičely?“ Prolomí ticho máma. Všichni zpozorní.

„Trochu jsem si pohrála s Belliiným oblečením.“ Řekne Lucy.

Nechtěla jsem dělat ostudu tak jsem byla ticho.

„Hádáte se často?“ Zeptala se s úsměvem Esme.

„Ne.“ Řekla máma ale já ve stejnou chvíli řekla, „Ano.“

Podívala jsem se na mámu, dívala se na mě vyčítavě.

„Teda samozřejmě že ne, my se s Lucy milujeme přímo k sežrání.“ Řekla jsem s dávkou ironie.

„Bello!“ Řekla máma varovně, ale ostatní se rozesmáli.

„No nic já jdu spát.“ Oznámila jsem a šla do svého pokoje.

Sedla jsem si ke klavíru a v tu samou chvíli mě přešla únava.

Chtěla jsem hrát dál ale rozmyslela jsem si to, šla jsem radši do vedlejší místnosti, kde jsem  měla svoje obrazy, nebo tu alespoň bývaly, teď tu jsou jen roztrhané papíry. Jeden zvednu a zjistím že tohle jsou nebo spíše byli, MOJE OBRAZY.

„Lucy.“ Zakřičím.

Seběhnu schody, hosti jsou někde v domě, ale Lucy sedí v obýváku s Edwardem.

Edward sedí na opačné straně u počítače, zatímco moje milovaná sestra sedí na gauči a čte si časopis. Edward se na mě ale teď dívá.

„Lucy, překousla jsem dveře, postel, okno, televizi, stůl, mobil, oblečení, dokonce i auto, ale co nepřekousnu jsou moje obrazy, víš vůbec jak dlouho mi trvalo je všechny namalovat? Nemám na to věčnost jako někdo. Máš potřebu ničit věci? Nič si svoje. Ale na moje nesahej.“ Říkala jsem potichu ale s důrazem.

Nezvedla ani hlavu, jen zamumlala. „Stejně za moc nestály.“

Musela jsem se držet abych se na ní nevrhla.

Vzala jsem si bundu a šla ven. Sedla jsem si na houpačku. Za chvíli za mnou někdo přišel.

Byl to Edward.

Dívala jsem se před sebe a tekly mi slzy.

„Bello?“ Zeptal se nejistě.

Rychle jsem si utřela slzy. A obrátila jsem se na něj.

Pokusila jsem se o úsměv a ani to nebylo těžké, v jeho přítomnosti.

„Je ti dobře?“ Pokračoval.

„Jasně, na Lucy si brzo zvykneš, jen mě to mrzí.“

„Je mi to líto, kolik ti jich zničila?“ Ptal se dál.

„Všechny, bylo jich asi jedenáct.“

„Hraješ na klavír?“ Zeptal se.

„Jo už dlouho.“

„Já taky, ale myslím že trochu déle než ty.“

Zasmál se a já s ním. Téma Lucy a obrazy bylo uzavřené, ale naštvaná jsem pořádně.

„Nevadí ti že žiješ s upíří rodinou?“ Zeptal se.

„Vadí, už jsem je asi tisíckrát žádala aby mě přeměnili, ale oni si říct nedali.“ Zasmála jsem se ale on zvážněl.

„Nevíš o co žádáš, žít ve věčném zatracení, nemohla by jsi mít rodinu, zničila by ti t život.“

Odmlčeli jsme se.

Měl pravdu, ale já bych byla šťastná.

Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří rodina je plus - Prolog + 1. kapitola: