Ahojky. Děkuji za komentáře. Edward se zabydluje a seznamuje se spolubydlícími. Od příštího dílku bude šikana. Omlouvám se adminům a děkuji, že se mnou mají trpělivost. Hezké čtení a zanechejte nějaké komentáře. Děkuji
21.02.2011 (16:30) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 6426×
„Tady máš věci,“ řekl mi Emmett a podal dvě tašky s oblečením.
„Děkuji,“ poděkoval jsem a přívětivě se usmál. Vím, že mě teď celá rodina zrovna moc nemusí, ale budu jim chybět. Tedy, alespoň doufám že ano.
Ozvala se obrovská rána a z obrovských dveří vyšel mohutný upír. Byl velmi vysoký a silný. Z jeho myšlenek jsem si přečetl, že nemá žádný dar, ale nemá rád drzé upíry.
„To bude teror,“ pomyslel jsem si.
Vysoký upír, který vyšel z těch mohutných dveří, kráčel po rozlehlém prostoru mezi ostnatými dráty – plotem a táborem. Nebyl to však tábor jako pro lidi. Nebyly tady žádné stany, ani chatky. Byla to jedna obrovská budova.
„Ten muž si ale dává na čas,“ pomyslel si Emmett, a já jsem se musel ušklíbnout.
„Vítejte,“ pozdravil nás, když k nám došel.
„Děkujeme,“ řekl Carlisle a přívětivě se usmál.
„Jsem rád, že tu můžeme přivítat nového člena tábora. Kdepak je?“ zeptal se ten mohutný muž a rozhlédl se kolem dokola.
„To jsem já,“ přihlásil jsem se a čekal na jeho reakce.
„Takže pán nám zlobí. To se na to podíváme. Jsem Jack,“ řekl mi ten muž a natáhl ke mně ruku.
„Jsem Edward.“
„Těší mě. Víš, tady se ptáme každého nového upíra, jestli nemá nějaký dar. Máš nějaký?“
„Ano, mám. Umím číst myšlenky.“
„To je výborný dar,“ řekl a zazubil se.
„Ano, to je.“
„Tak pojď,“ řekl a mávl na mě.
„Vy se ani nezeptáte, kdo za mě ručí?“
„Všechno je už zařízené. S Carlislem jsme všechno vyřešili po telefonu. Jestli budou s tebou nějaké problémy, tak tady zůstaneš o půl roku více, než máš. Rozumíš?“
„Ano, pane,“ řekl jsem a ze srandy zasalutoval.
„Nedělej si ze mě srandu.“
„Omlouvám se.“
„Dobrá a teď pojď. Musím ti přiřadit pokoj.“
„Dobře. Tak ahoj. Budete mi možná chybět,“ řekl jsem rodině a zvedl kufry.
„Ty nám budeš taky chybět, zlatíčko,“ řekla mi maminkovsky Esme a objala mě.
„Ahoj,“ rozloučil jsem se a ocházel za Jackem.
„Měj se,“ zavolala rodina najednou a nastupovala do aut.
Šel jsem za Jackem až k budově. Stáli u ní dva upíři. Oba vysocí a silní. To bude ochranka. Kdyby někdo se pokusil o útěk, tak za ním tyhle dva poběží.
„Dobrý den, pane,“ řekli ti dva naráz.
„Dobrý,“ odpověděl jim Jack a zastavil před obrovskými, železnými dveřmi.
Ty se otevřely a my vstoupili do obrovské místnosti. Na rohu byl stůl a u něj seděla blonďatá upírka.
„Dobrý den,“ řekla Jackovi a usmála se.
„Dobrý den, Katherin. Máte už ty informace o těch dvou, co utekli minulý týden?“
„Omlouvám se, pane, ale ještě ne.“
„To nevadí, ale do konce měsíce ať to je.“
„Jistě.“
Šli jsme dlouhou chodbou. Na každých deseti krocích byly dveře s čísly. Na ty kroky se neptejte to jsem jenom odhadl. Procházeli jsme kolem padesáti pokojů, než zastavil u čísla 64.
„Toto je tvůj pokoj. Dovážejí k nám krev jednou týdně a to v neděli. Každou neděli si budeš chodit pro krev. Pokoje jsou po pěti. Jsi s Jerrym, Nickem, Badem a Koudim. O tobě už vědí.“
„Dobře, a z čeho je ta krev?“
„Je z opic. Není to sice nic moc, ale po čase si zvykneš. Když se budeš chovat slušně, tak dostaneš z pumy.“
„Výborně.“
„A teď běž, už tě čekají,“ řekl mi, otevřel dveře a strčil dovnitř.
„Čau, zrzoune,“ pozdravil mě tmavovlasý, vysoký asi třiadvacetiletý upír. „Jsem Koudy a ty jsi?“
„Jsem Edward.“
„To je pěkný jméno. Tamhle to jsou s Jerry, Nick a Bad,“ řekl mi a postupně ukazoval.
Jejich myšlenky byly v pohodě. Vypadalo to, že se spřátelíme.
„Máš nějaký dar?“ zeptal se Nick.
„Umím číst myšlenky. A vy?“
„Já a Nick nemáme žádný, ale Bad umí ovládat živel Země,“ řekl mi Jerry.
„To je skvělé, Bade.“
„Ano, to je,“ řekl mi Bad.
„Edwarde, musíme tě varovat,“ řekl Nick.
„Před čím?“
„Před Jorgem a Flowem. Jsou to idioti, kteří zabíjej. Patřej k nejobávanějším tady. Těm se obloukem vyhýbej,“ poradil mi Nick, a já začal přemýšlet o těch dvou.
Ahojky, děkuji za komentáře, moc mě potěšili. A moc mě mrzí, že vás někdo někdy šikanoval. Já si tím neprošla, ale moje kamarádka ano. Moc mě to mrzí.
Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Upíří tábor - 1. kapitola:
je to skvělé ,jsi fakt talent ,ten děj mě totalne zaujal a pohltil
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!