Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírovo květinářství 1. kapitola + prolog

19.05.2013 (16:30) • Johnna • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3687×

Prolog
Město bylo ponořené do kousavé tmy londýnského večera. Slyšet bylo jen neustálé kapání vody, odtékající z okapu jednoho ze zapadlých domů, které byly v této ulici tak časté jako slunce na letní obloze. Ale ani slunce se sem neopováží vstoupit, do téhle nechutné uličky, jak v noci, tak za jasného dne. Rozumní lidé se tomuto místu vyhýbají hlavně v těchto hodinách, ale každý den, okolo dvanácté odpoledne,  je tu nohou více nežli dost. Je to totiž nejkratší cesta k místnímu tržišti. Všude je tma, jenom okraj silnice je osvětlený pouliční lampou, okraj silnice, která vede přímo do samého srdce Londýna. Ale tento příběh není o špinavých ulicích tohoto města, tento příběh je o lidech, kteří bohužel najdou tu odvahu jít tudy večer. Tohle je Bud Street, nejzatuchlejší místo v Británii.

1. kapitola
     Gisabelle byla dcera bohatého obchodníka s drahými kameny. Ale jednou se mu  jeho obchodování vymstilo, obchodník zmizel a mlaďoučká Gisabelle musela do dětského domova. Matka jí zemřela již v útlém věku a ona neměla nikoho, kdo by se o ni postaral. Jednou přišla do domova dáma v našněrovaných šatech a chtěla nějaké dívky, které mají alespoň třináct let a více. Gisabell nevěděla, kdo je ta záhadná žena, ale stejně neměla na vybranou, její neproniknutelné zrzavé vlasy nikdo nepřehlédnul, kinderbuenově hnědé oči byly plné smutku, zároveň i vzrušení, dokonalá pleť a plné šťavnaté rty přímo vyzívaly ke kráse. Žena ji odvedla do jednoho květinářství s názvem: Kytičky naší matičky. Jediné, co Gisabelle nastrojená žena řekla, bylo to, aby jí říkala „matičko". Gisabelle nebyla moc přívětivá, raději všechno sledovala z povzdálí, nikdy se nezapojovala do společenských akcí, které matička pořádala, mnohem raději pracovala v květinářství. Nebylo tam mnoho druhů květin, ale přesto to byl ten nejlepší obchod s květinami ve městě. Každý den přišlo alespoň pět mužů, koupili si nějakou kytku a vydali se do zadní místnosti, kde Gisabelle ještě nikdy nebyla, ani neměla potřebu tam jít, věčně smutná se spokojila s tím, co má - se vším a ničím.

    Uběhly dva roky a Gisabelle bylo patnáct let, krása se jí držela ještě víc než kdy předtím. Za ty dva roky se stalo opravdu hodně, Gisabelle už nemohla tak často prodávat květiny a místo toho, navštěvovala onu zadní místnost, kde mizeli všichni zákazníci. Jakmile však měla tu čest chodit tam dozadu, matička se úplně změnila. Abyste rozuměli, krámek s kytičkami by se tu moc neujal, kdyby nebyl hned za zdí nevěstinec. Kytky byly jen zástěrkou a teď už větší Gisabell, musela pracovat jako kurtizána pro matičku. Někdy byla jen v květinářství, jindy musela dělat prostitutku na ulici, nebo dokonce chodit k někomu domů. Gisabell to všechno nesnášela - oplzlé muže a jejich nechutné choutky, jenomže neměla na vybranou a alespoň měla peníze, se kterými by mohla někdy i uprchnout. Byla matiččina oblíbená zaměstnankyně, protože měla velkou klientelu a svérázný přístup k řemeslu. Gisabelle nikdy neodmlouvala, zvláště když šlo o práci a přes všechny zápory této profese si dokázala zachovat chladný a zároveň vášnivý přístup k jednání se zákazníky květinářství či pouhými muži na Bud Street.

22:00 - Bud Street

  „Poslyš Gisabell, jak to děláš, že ti muži platí tolik? Zatímco mně dávají jen průměrnou odměnu?! Máš nějaký triky? Nebo jsi čarodějnice? Nebo…"

„Je to povinnost, ne zábava, Rosemary," přerušila ji chladně Gisabell.

„Jen povinnost? Tss…“ vyjekla Rosemary. „Já ti dám povinnost! Cha! Žádná povinnost, jen požitek! Jen se mi nesnaž napovídat, že se ti to nelíbí! Vždyť je to taková… oboustranná výpomoc. Ty pomůžeš jemu a on zase tobě."  

„Nevím, jak pomáhají tobě, mně dávají peníze a to mi stačí," klidně a ledabyle jí odvětila.

„Tomu neuvěřím! Je to přece potěšení! Jen tak si užívat a mít prachy! To se ti snad musí líbit!"  

„Nelíbí. Myslíš, že se mi líbí prodávat se na ulici před naším domácím květinářstvím? Myslíš, že jsem nechala svou počestnost na starým prohnilým gauči jen tak? Z legrace? Já se tak nenarodila!"  Tentokrát Rose překvapila, většinou odpovídala chladně a bezvýznamně, ale dnes se v ní něco zlomilo.

Neurvale se dostala přes Rose a vydala se rychle po světle pouliční lampy, až už byla skoro u druhé svítící lampy, jen pár metrů od té první, když najednou uslyšela opět Rose. „Počkej! Gisabell! Přece mě tu nenech… Aargh!" Rose pronikavě zaječela, dusot jejích podpatků byl sotva slyšitelný. Gisabell se rychle otočila, vykasala si sukni a běžela k ní. Ale Rose už nebyla sama, držel ji nějaký černě oděný muž za ramena. Měl černě lesklý cylindr a hlavu měl tak sklopenou nad Rosemary, že jsem mu neviděla do obličeje. Jakmile jsem přišla až k Rosemary tak, že jsem byla asi metr od ní, vzhlédl a svůj pohled položil na mne. Byl to vysoký muž s rozcuchanými vlasy zbarvenými do bronzova a se šibalským, dychtivým výrazem ve tváři. Jeho oči byly zlatavě hnědé, jako by zářily. U tenkých rtů se mu nesla malá kapička rudé barvy. Rosemary už teď ležela nehybně na zemi, vypadala nějak seschle, vysušeně a nafoukle - byla mrtvá! Gisabell vyděšeně, ale přes všechny její vzdory vzrušeně, pohlédla znovu na tajemného muže, ten už neměl ten dychtivý výraz jako před chvílí, najednou vypadal ztrápený, nozdry napínal a zase stahoval, vypadal jako mimino, co nemá lahev.

„Kdo jsi?!" vykřikl na ni.

„Já… Už bych měla jít domů přesadit kytku. Příjemnou procházku, pane," nuceně se usmála a rychle se obrátila a vydala se opačným směrem.  Fajn, mám ho z krku, už neslyším žádné kroky. Pomyslela si, když se vzduch kolem ní uklidnil. Ohlédla se ještě naposled na Rose a vydala se vpřed. Najednou se objevil přímo před Gisabell, jen pár centimetrů od její sněžné kůže.

„Ptal jsem se, co - jsi - zač. Jsem Edward, pověz mi své jméno! Kde ses vzala zde, na okraji silnice na Bud Street?" naléhal.

Gisabell poodstoupila o krok dopředu a vyhnula se muži těsně kolem jeho levého ramena, zároveň mu špitla do ucha: „Jsem místní květinářka, pane," řekla a začala utíkat do květinářství.

Autor: Johnna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírovo květinářství 1. kapitola + prolog: