Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírů se nezbavíš - 5. kapitola

04.06.2013 (19:30) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3229×

5. kapitola

Další den byl pátek a já měla večerní. V pátek tu obvykle bývá plno a dnešek nebyl výjimkou. Byli jsme tu v pěti, a i tak jsme se nezastavili. Na baru jsem byla já a jedna má kolegyně jménem Nicole. Pak tu byly dvě servírky a kluk, co sbíral nádobí. Většinu práce na baru jsem musela oddřít sama, protože Nicole nebyla zrovna nejrychlejší a navíc měla ve zvyku moc se se zákazníky vybavovat. Každá jsme byla na jedné straně barového pultu a já ji najednou až odtamtud uslyšela, jak hlasitě zalapala po dechu. Podívala jsem se na ni, jestli se jí náhodou něco nestalo, ale ona měla pohled upřený mezi lidi, a pak si toužebně vzdychla. Podívala jsem se, kam se to vlastně kouká, a pak uviděla Damona, jak míří k baru. Nad tím jsem musela jen protočit oči. Nicole ke mně přiběhla a šťouchla do mě.

„Bože, to je tak sexy chlap. Je tak nádherný,“ rozplývala se nad ním.

„Když myslíš,“ reagovala jsem na to lhostejně.

„Tobě se nelíbí?“ zhrozila se, a pak jsem viděla, jak se zaradovala. Často se totiž stávalo, že jsem odcházela s někým, koho ona okukovala.

„Myslíš, že se mu budu líbit? Myslíš, že mě bude chtít? A myslíš, že by se mnou chtěl chodit?“ chrlila na mě jednu otázku za druhou.

Jen jsem si nad ní povzdechla. Byla to typická husička z maloměsta. Stavěla si vzdušné zámky, že jednoho dne se tu zjeví princ na bílém koni a odveze si ji pryč z téhle díry.

Sni dál, holka.

„Co kdybys ho šla obsloužit?“ navrhla jsem jí. „Mám tady teď moc práce,“ dodala jsem ještě.

Bylo mi jasné, že u něj nemá šanci. Maximálně by si ji dal místo bourbonu a šel by domů. Mohla jsem ji ale klidně nechat to zkusit. Alespoň mi nebude vyčítat, že jsem jí zase něco zkazila.

Nicole si trochu stáhla výstřih, aby toho bylo víc vidět a s úsměvem nakráčela před něj.

„Ahoj, co to bude?“ slyšela jsem, jak mu říká.

„Co bys odhadovala, že si dám?“ odpověděl jí.

Pak kolem mě začal být moc velký hluk, takže jsem další jejich slova neslyšela a pokračovala v nalévání drinků. Po očku jsem si ale všimla, že mu odpovídá a on s její odpovědí očividně, dle jeho výrazu, nebyl spokojen. Naznačil prstem, aby se přiblížila k němu, ale zbytek jejich scénky už jsem nemohla vidět, protože si zákazníci žádali moji pozornost. Pak se ale zničehonic objevila Nicole vedle mě. Překvapeně jsem se na ni podívala a pozvedla obočí.

„Ten fešák si žádá tebe,“ řekla trochu uraženě a zamračila se.

„Řekni mu, že mám tady teď hodně práce. Bude si muset vystačit s tebou,“ řekla jsem a při tom se dívala na Damona. Bylo mi jasné, že slyší každé mé slovo, ale musela jsem to zahrát. Nicole je přece jen člověk.

Pak jsem se vrátila zase zpátky k nalévání a přijímání plateb. Než jsem se však nadála, Nicole už stála zase vedle mě a okouzleně na mě promluvila.

„Prý jestli hned nepřijdeš, tak si mě dá k večeři, a pak si přimíchá dalšího člověka do pití,“ řekla mi s úsměvem. „Jdi za ním, já to tady za tebe vezmu,“ navrhla mi. S povzdechem a otráveným pohledem jsem se pak vydala k Damonovi.

„Nemusels ji ovlivňovat,“ pokárala jsem ho.

„Jinak bys nepřišla,“ odporoval mi.

Rovnou jsem mu nalila bourbon a dál už se s ním nebavila. Neměla jsem na to čas. On z toho ale očividně neměl moc velkou radost, a tak jsem na něj po chvíli zase promluvila:

„Nemusíš tady ztrácet čas. Dneska nejspíš nebudu mít čas se s tebou vybavovat,“ vysvětlila jsem mu.

„To je dobrý, stejně nemám nic lepšího na práci.“ Zavrtěl hlavou a napil se.

Dál tam seděl s tím, že jsem mu akorát občas dolila a jinak si ho nevšímala. Byla jsem ale z něho trochu nervózní, jako by něco chystal. Byl nějak moc v klidu, i když možná po tom našem včerejším rozhovoru se trochu uklidnil. Snad nic nevyvede. Mluvil s nějakou holkou, ale ta ho po chvíli přestala bavit, a tak tam zase osaměl. Asi za hodinu se situace v baru nezvykle uklidnila, a já tak měla čas na chvíli se u něj zastavit a možná si i trochu popovídat.

„Vážně nechápu, proč se sem stále vracíš a ztrácíš tu čas,“ pověděla jsem mu.

„Možná si myslím, že to za to stojí. Navíc Rick, můj kamarád, má nějakou práci a chybí mi parťák. No a ty jsi lepší než nic.“

„Tak dík, no,“ pronesla jsem s notnou dávkou sarkasmu.

„Promiň, myslel jsem to v dobrém. Zkrátka mi nevadíš jako společnost,“ vysvětlil mi.

„Ještě lepší.“

„Vyznělo to blbě, ale měl to být kompliment. Víš, spousta lidí má ten dar začít mě po chvíli nudit. Ty zatím statečně odoláváš.“ Konečně, konečně to od něj vyznělo alespoň trochu normálně.

„Vidíš, že to umíš říct i jinak,“ uzavřela jsem to.

Tentokrát jsme toho sice už moc nenapovídali, ale zase tu vydržel sedět až do zavíračky.

„Zítra se nemusíš obtěžovat. Večer tu nebudu, končím totiž už odpoledne,“ řekla jsem mu, když odcházel.

„Fajn,“ zněla jen jeho odpověď.

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírů se nezbavíš - 5. kapitola: