Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírů se nezbavíš - 6. kapitola

18.06.2013 (19:45) • Machy • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 5065×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

6. kapitola

Jaké bylo ale mé překvapení, když se tu dalšího dne objevil už hodinu po poledni. Bylo tu sotva pár lidí a o ty se dokázala postarat i servírka, co měla směnu se mnou. Zrovna jsem měla na baru položenou mapu a přejížděla po ní prstem. Krčila jsem nad ní čelo a horečně přemýšlela, kam dál. Byla jsem už docela zoufalá. Asi to nakonec budu muset vyřešit náhodným zabodnutím do mapy.

„Co ten výraz?“ přerušil moje uvažování Damon, který se tu zčistajasna objevil.

„Co tady děláš? Myslela jsem, že se tu dnes neukážeš,“ ignorovala jsem jeho slova a přišla s vlastními.

„Říkala jsi přece, že tu budeš do odpoledne, tak jsem tu teď. Tak co se děje? A k čemu ta mapa?“ zeptal se.

„Přemýšlím kam dál. Tohle město mě už pěknou dobu nudí a uvažuji, kam se přesunu,“ vysvětlila jsem mu.

Dlouze se na mě zadíval. Asi ho to překvapilo.

„Věděl bych o jednom místě,“ řekl pak.

„Sem s tím,“ pobídla jsem ho.

„Mystic Falls,“ navrhl.

„Město podivností?“ Zasmála jsem se.

„Proč ne? Ty jsi divná dost, perfektně bys zapadla. Navíc znenadání zmizel jeden barman, mohla bys získat práci po něm,“ řekl a ironicky se usmál.

„Chyběla bych ti, co?“ Pousmála jsem se.

„Ne, jen je to perfektní příležitost, jak zjistit, co vlastně tajíš. Navíc můžeš poznat další upíry, čarodějku, hybrida a tak dále,“ pověděl mi.

„A proč vlastně ne? Můžu se nad tím alespoň zamyslet. A ten bar… je dobrý?“ zeptala jsem se.

„Lepší než tahle díra.“ Uchechtnul se.

„Hele, už jsem pracovala v lepších. Tenhle byl jen první po cestě,“ naléhavě jsem mu říkala.

„Jasně. Podívej, jestli chceš, můžu tě tam vzít, až skončíš. Uvidíš sama, jak to tam vypadá a můžeš se rozhodnout pak,“ navrhl mi.

„Hm… jet s upírem do jiného státu a úplně sama?“ zeptala jsem se nahlas sama sebe a Damon na to jen protočil oči.

„Jet s upírem, který se zcela jistě živí na lidech? Lákavá nabídka. Fajn, jedu,“ souhlasila jsem.

Damon se smíchem zakroutil hlavou.

„Ale potřebovala bych se ještě stavit u sebe, osprchovat se a převléct, ať ti nedělám ostudu,“ vyložila jsem mu.

„Cokoliv.“

Bob přišel patnáct minut předtím, než mi skončila pracovní doba, a tak jsem ho ukecala, ať to rovnou vezme za mě. Do té doby tam se mnou Damon zůstával. Pak jsem ho vzala s sebou k sobě do bytu. Já vím, opět se potvrzuje, jak velký jsem to cvok, ale copak jsem mu mohla říct, ať počká venku, když už mi tak pomohl? V podstatě mi našel pracovní místo a taky město, kde bych mohla žít. Navíc mě tam teď bere. I kdyby měl nějaké vedlejší úmysly, v duchu jsem mu děkovala za ten návrh. Když jsem odemkla dveře, vpadla jsem dovnitř a pak za Damonem zavřela dveře.

„Klidně si dej něco k pití, ale nic moc tu není. Já budu hned hotová,“ řekla jsem mu a už zapadla do koupelny.

„Nemáš to tu zrovna moc zařízený,“ zavolal na mě.

Otevřela jsem dveře zpátky do pokoje a nakoukla tam.

„Už mě přestalo bavit pokaždé znovu vymalovávat a zařizovat byt. Některé věci ani nevybaluji,“ vysvětlila jsem mu.

„Tak to všechno vysvětluje,“ zamumlal si pro sebe a já jsem zalezla znovu do koupelny.

Rychle jsem se svlékla a zapnula si sprchu. Doufala jsem, že ho nenapadne sem vlézt, když se sprchuji. Pokaždé, když by se na mě pak znovu podíval, viděl by mě nahou, a to se mi vážně nechtělo řešit. Hlavně už ho znám dost dobře na to, abych věděla, že by se to neobešlo bez poznámek a jeho hloupých narážek. Pak bych se zase musela odstěhovat z Mystic Falls, pokud se tam teda nastěhuji, protože bych nesnesla jeho vytáčky. No a při jeho povaze by mi ještě začal dělat neslušné návrhy. Ty by mi tedy zase až tak moc nevadily, jen kdyby nebyly od Damona. Stával se z něj totiž můj přítel a já už tak byla dost nervózní jednak z toho, že ho za kamaráda vůbec začínám brát a jednak z toho, jak na něj občas moje tělo reaguje. Byla jsem dost zmatená z té touhy, jež mě přepadala nepřipravenou, když jsem byla v jeho přítomnosti. Rozhodně jsem nechtěla pokazit naše začínající přátelství tím, že spolu skončíme v posteli a vyspíme se spolu. Už jsem to sice dříve udělala a přátelství vydrželo, ale s ním by to tak nejspíš nefungovalo.

Během mých myšlenek jsem se stihla rychle osprchovat a už jsem se utírala osuškou. Nechtělo se mi před ním producírovat jen v ručníku, a tak jsem si vzala župan, co mi vysel na dveřích. Byl sice dost krátký, takže to oproti ručníku nebyl moc velký rozdíl, ale lepší než nic. Pak jsem vešla do pokoje, protože jsem si s sebou do koupelny nevzala oblečení a aniž bych Damonovi věnovala pohled, začala jsem hrabat v šuplíku spodní prádlo a pak ještě ve skříni nějaké to oblečení. S tím vším jsem pak zaplula zpátky do koupelny a zdůrazňuji, že jsem se opravdu za celou dobu na Damona ani nepodívala. Nechtělo se mi pozorovat, jak mě skenuje těma svýma upíříma rentgenovýma očima. Jediné, co jsem zaregistrovala, bylo, že seděl v křesle. Na sebe jsem si oblékla červené tílko, které mělo ramínka z krajky a tou byl olemovaný i celý výstřih až dozadu. K tomu jsem zvolila tmavé přiléhavé džíny. Do uší jsem si dala jen obyčejné stříbrné pecky a vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné kolem hlavy, takže mi vzadu splývaly až pod lopatky. Na ruku jsem si dala jeden svůj tlustší oblíbený prstýnek, abych ji neměla tak holou. Už jsem pak jen přejela řasenkou řasy a leskem rty a vyšla jsem ze dveří. Obula jsem si černé kozačky na mírném podpatku, které končily skoro až pod koleny. Napila jsem se vody, kterou jsem měla v lednici a otočila se na Damona.

„Můžeme jít,“ zahlásila jsem mu.

Ještě jsem si rychle do jedné ze svých kabelek hodila mobil, peněženku, kapesníčky a nějaké ty věci pro pozdější úpravu a už si oblékala bundu s kožešinovou kapucí. Damon byl mezitím opřený o dveře a neřekl ani slovo. Popadla jsem klíče a už jsem za námi zamykala dveře.

„Sluší ti to,“ pochválil mě Damon, když jsme vycházeli na ulici.

„Děkuju,“ řekla jsem jen.

Pak jsme zamířili zpátky k baru, protože někde tam parkoval. Netušila jsem, jaké má auto, ale byla jsem si jistá, že upír v něm se s ním chce určitě vytáhnout, a tak nebude mít žádné obyčejné vozítko.

„Překvapená?“ zeptal se mě, když jsme došli k jeho autu a já oněměla úžasem.

„Příjemně překvapená,“ opravila jsem ho. „Ti upíři, co jsem v minulosti poznala, si až moc potrpěli na luxusu a chtěli mít jen ten nejrychlejší a nejnovější model, ale tohle je tak perfektní, že nikdy nebude vypadat obyčejně,“ rozplývala jsem se. Bylo to modré auto, tuším camaro.

„Asi ses do něj právě zamilovala ještě víc než já,“ podotknul s ironickým úsměvem.

„Tak promiň, ale to měla být pochvala. Chválím tvůj vytříbený vkus,“ složila jsem mu poklonu s úsměvem.

„To máš jediné štěstí, protože jakmile někdo urazí moje auto, trestem pro něj je jedině smrt,“ pohrozil mi.

„Nic jiného bych ani nečekala. Štěstí, že to není můj případ,“ vysmála jsem ho.

Odemknul auto a otevřel mi dveře na straně spolujezdce. To bych do něj neřekla, že se v něm skrývá gentleman. Opravdu mě čím dál tím víc překvapuje a řekla bych, že s tím ještě není u konce. Nastoupila jsem a Damon za mnou zabouchl dveře. Kolem mě se rozvířila příjemná vůně, Damonova vůně, která byla nasáklá v celém autě, až jsem se z ní zachvěla. Vmžiku se objevil vedle mě a už startoval.

„Tak co mě čeká, pokud se přestěhuji do Mystic Falls?“ zeptala jsem se. „Jaké je to ve městě?“ dodala jsem ještě.

„Je to hodně honosné město. Potrpí si na různé slavnosti, plesy a různá výročí, například ples založení města. Prostě se tam stále něco děje. Je tam střední škola, nemocnice, motel, nějaké ty obchůdky a tak,“ popisoval mi.

„A ten bar?“ zajímalo mě.

„Mystic Grill. Je to vlastně jediné pořádné místo ve městě a chodí tam všechny generace. Někdy tam vystoupí i nějaká kapela a konají se tam párty a taky tam vaří. Je tam kulečník, stolní fotbal a šipky,“ vyložil mi.

Měla jsem na něj ještě spoustu dalších otázek. On mi na všechno vstřícně odpovídal a vůbec nebyl nabroušený, choval se stále divněji. Když mi pak došly, přešli jsme na běžnou konverzaci. Mluvili jsme celou cestu, která rychle ubíhala, až jsme nakonec projížděli kolem cedule, která nás vítala ve městě Mystic Falls. Netrvalo dlouho a Damon už parkoval na náměstí, kde se vyjímal na jednom domě nápis Mystic Grill. Bylo to vážně pěkné městečko. Bylo vidět, že se o něj někdo stará a místní to tu opečovávají. Už jsem věřila Damonovi, že si tu potrpí na ty slavnosti a tak. Opravdu jsem se těšila dovnitř toho baru. Přála jsem si, aby se mi tam zalíbilo, protože město jsem si jen z pohledu stihla celkem zamilovat. Navíc měl pravdu, že bych celkem dobře zapadla. O většině podivností totiž už vím, a tak by mě moc nepřekvapilo, kdyby vyšlo na povrch něco dalšího. No, uvidíme a jde se na to. Hurá dovnitř!

Autor: Machy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírů se nezbavíš - 6. kapitola: