Tady je 14. díl mojí povídky. Už se vysvětlí některé věci, ale úplně se to rozsekne až později... Tak čtěte a přidávejte komentíky;-) PS: tohle je celkem dlouhý díl na mě.. takže si toho važte...:-D
16.04.2009 (19:23) • Misala007 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2663×
14. kapitola- Probuzení
Probudil jsem se v nějakém sklepě. Rozhlédl jsem se okolo a zjistil jsem, že je to sklep z Aliciny vize.
Vedle mě sebou někdo prudce škubl. V tomhle sklepě ještě někdo byl? Nasál jsem vzduch. Kromě vší té zatuchliny, plísně a jiného smradu jsem ucítil nejkrásnější vůni ze všech.
Hrklo ve mně. Bella je tady? Proboha co dělá tady???
Znovu sebou cukla…
„Edwarde!!!“ zanaříkala. Proboha co se jí stalo? Jestli jí ta blbka Charlotte něco udělala, tak ji roztrhnu… No… Roztrhnu ji stejně. V nejlepším případě. Ale co když se to vymkne? Nad tím jsem teď nechtěl přemýšlet.
Bella sebou vedle mě znova trhla.
„Nééé, Edwarde uteč!!!“ tohle nebylo dobrý… Chtěl jsem Bellu pohladit po vlasech a uklidnit ji, ale nešlo to. Nemohl jsem se pohnout! Chtělo se mi řvát. Ale nešlo ani to…
Tak jestli se z tohohle dostanu…
Teď se vedle mě Bella stočila do klubíčka a začala vzlykat.
„Ne… Prosím nech ho… Vem si mě…“ Její vzlyky mi trhaly srdce. Bylo to pro mě mučení.
Dveře sklepa se najednou rozletěly a do místnosti se vsomroval tenký plamínek světla. Ten mě ale zasáhl rovnou do očí, takže jsem musel několikrát zamrkat. I přes mé upíří vidění se mi zrak zaostřil do normálu až po chvilce. Teprve teď jsem si všiml, že mezi dveřmi stála opravdu Charlotte a na tváři má opovrhavý úsměv.
„Bude to horší.“ usmála se na mě. Teď jsem se jí opravdu bál. Doufám, že nechce ublížit Belle.
„Ne to nechci… Ale pokud to bude nutné…“ zase se zle usmála. Kdybych jí alespoň mohl prosit, ať nic neudělá Belle. Se mnou ať si klidně dělá, co chce, ale Bellu musí nechat na pokoji!
„Ooo, jak romantické.“ řekla zhnuseně „Ale pokud budeš spolupracovat, tak se jí nic nestane. A řeč ti nevrátím… Nechci, abys něco provedl, nebo zbudil naši malou kamarádku… Prozatím zůstaneme u komunikace myšlenkami.
Tak teď mi vrtalo hlavou jak je tohle možné. Ona umí číst i myšlenky? Zajímalo by mě spíš, co neumí… odfrkl jsem si v duchu.
„No… Já umím mnohem víc věcí… A opravdu rychle se učím… No třeba by nebylo na škodu tě trochu zasvětit už teď.“
Tak tohle už jsem úplně nechápal… Do čeho mě chce zasvěcovat?
„Ježíši, Edwarde… Ty jsi tak nechápavý. Bez své schopnosti jsi jen malý červ… Ale jsem zvědavá, co z tebe bude, až budeš lovec…“ podívala se zasněně do dáli. Nebo spíš tam, kde ta dále měla být. V tomhle hnusném sklepě šlo vidět tak na deset centimetrů.
Bella vedle mě se teď ještě víc stáhla do klubíčka a začala zase skuhrala.
„Prosím, nech ho… Vezmi si mě… Nech ho odejít…“
„Tvá malá kamarádka mě začíná otravovat. Takhle vyvádí od té doby, co jsem si s ní trochu pohrála a řekla jí, co mám v úmyslu…“ podívala se na mě, jako by čekala, jak budu reagovat. Byl jsem rozzuřený na nejvyšší míru. Jestli se jí jen dotkla tak ji zabiju!!!
„Ne, to si nemyslím…“ řekla Charlotte sebejistě.
Jak si může být tak jistá?
„Vím jak máš mou malou kamarádku rád a nemyslím si, že bys chtěl, abych si s ní pohrála.“ naklonila hlavu v očekávání na stranu.
Jestli se jí jen dotkne, tak ji zabiju!!! Sliboval jsem si v duchu.
„Ani to si nemyslím. Ale pokud to chceš vyzkoušet…“ pokrčila lhostejně rameny a vydala se k Belle.
Neee, nech ji!!! Udělám, co budeš chtít…
„To uděláš stejně.“ zašklebila se sebevědomě, ale zastavila se.
„Dobrá, já ti objasním můj plán. Jak jistě víš, tak můj druh zemřel. A ty ho nahradíš. Jak jednoduché. A když nebudeš dělat potíže a budeš se mnou pěkně lovit vlkodlaky, tak ti vrátím tvou schopnost a neublížím jí.“ podívala se pohrdavě na Bellu.
Tak ji pusť, ji přece nepotřebuješ.
„Ale ano, potřebuju… jakou mám záruku, že nebudeš dělat hlouposti?“
Jestli jí ublížíš…
„…tak nic neuděláš.“ nenechala mě mou myšlenku dokončit. „ Nechceš přece, abych si s ní troch pohrála.“ podívala se na ni zlomyslně.
Ne!!!
„Tak mi přestaň v myšlenkách vyhrožovat.“ sykla na mě.
Dobře… rezignoval jsem.
„Tak a teď ti to vysvětlím. Jak jsem řekla, jsem lovkyně vlkodlaků. Ale lovci vlkodlaků pracují po dvojicích. Mého původního společníka jsem roztrhala hned, co jsem zjistila, jak se věci mají. A potom jsem si proměnila Johna. Vlkodlaků jsme spolu ulovili několik… a teď když zemřel, tak já jako lovkyně potřebuju nového partnera. A budeš to ty. Po dobrém nebo po zlém…“
Tak to je skvělý… pomyslel jsem si. Já budu lovec vlkodlaků, když s nimi máme příměří…
„Ber to tak… Nejsou vlkodlaci, nemusí být příměří… a vy si budete moct konečně lovit, co budete chtít…“
My lovíme to, co chceme!!!
„O tom teď nebudeme diskutovat. Teď ti řeknu něco o lovcích. My se měníme z lidí, ale i z upírů. Pokud jsi ale upír, tak tvoje přeměna bude tisíckrát bolestivější než přeměna v upíra. Ale zato ten život… Samozřejmě přestaneš lovit zvířata…“
Tak to tedy ne… Za žádnou cenu… Lidi lovit prostě nebudu.
„Nééé? Tak já tě donutím.“
Autor: Misala007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Úplněk 14. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!