5. kapitolka mé povídky s názvem Umřeme tady. je to celkem nuda, ale doufám že se vám to bude stejně aspoň trochu líbit. PS:Jaká si myslíte, že bude Arova reakce v Alicině vizi? Tipujte;-)
14.03.2009 (16:05) • Misala007 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2710×
Ať jsem počítala, jak jsem chtěla, stále mi vycházelo 24 hodin poklidného života. No... teď jsem to asi přehnala... Řekla bych, že nikdo v tomhle domě a dosahu deseti kilometrů byl všechno jen ne klidný.
Rose s Emmetem seděli na pohovce a dívali se skrz televizi, ve které právě běžel baseball.
Carlisle a Esme seděli v kuchyni, kde si tlumeně vykládali. Tak potichu, že na to nestačily ani mé upírské smysly. Né, že bych je chtěla odposlouchávat...
Renesmee byla s námi v obýváku a četla si. Jenže po půl hodině jejího „čtení" si uvědomila, že má knížku vzhůru nohama. Emmet si toho sice všiml, ale nic na tohle téma už neprohodil. To bylo nejdivnější.
Edward seděl vedle mě a objímal mě kolem boků. Každou chvilku mě při tom políbil na tvář.
Nejnervóznější byla bezpochyby Alice. Samou nervozitou si kousala nehty. Měla štěstí, že je má tvrdé jako diamant, jinak by je měla ohlodané až do masa. To že Jasper odešel někam ven jí moc nepřidávalo.
Já jsem Jaspera chápala. Z atmosféry, která tady panovala, by se zbláznil i normální člověk natož upír s jeho schopnostmi.
Přemýšlela jsem o tom, jestli by se tohle stalo, i kdyby Charlotte a John nepřišli. Mimochodem nebyli tu teď, protože se krátce po Alicině vizi vydali na lov. Divila jsem se, že Emmet nechtěl jít na gryzlíky s nimi.
Charlotte mi za tu dobu co jsem ji znala docela přirostla k srdci. Sice za tohle všechno asi nesla jistou míru zodpovědnosti, ale co... Co se má stát, stane se.
Najednou Emmet rychle vstal a upířím krokem někam odešel. Asi do svého pokoje protože šel po schodech nahoru. Všichni se za ním jen nechápavě podívali a Rose zakroutila hlavou.
Emmet byl v mžiku zpátky a nesl jeho obrovské stereo.
„No tak lidi!!! Přece tady neumřeme nudou!!! Uděláme si večírek!!!" všechny nás oblažil širokým úsměvem a zapojil stereo do elektřiny.
„Umřít nudou bychom mohli jen za předpokladu, že bychom lidmi opravdu byli. A jelikož výrok A je nepravdivý, tak výrok B musí být zákonitě taky naprostá blblost." pronesl pateticky Edward čím si vysloužil salvu smíchu.
A to byl bod zlomu. Najednou se napjatá atmosféra v místnosti protrhala a mi se mezi sebou začali konečně normálně bavit.
„Ále tady si někdo hraje na chytrýho!!! Tak nám ty pane Inteligentní řekni..."chtěla jsem si do něj rýpnout, ale mě bez řečí políbil, aby mě umlčel.
„Tak já ti něco řeknu jo?" usmál se na mě svým pokřiveným úsměvem.
„No to jsem zvědavá." Zvedla jsem obočí a čekala, co z něj vypadne.
„Miluju tě." řekl prostě, ale ty slova pro mě byla jako rajská hudba.
„Já tebe víc." řekla jsem a políbila ho. Natáhl se na sedačku a hlavu si položil na můj klín a díval se mi do očí. Pousmála jsem se a opřela si hlavu o opěradlo.
Autor: Misala007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Úplněk 5.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!