Tato kapitolovka bude věnována Nessie a Jacobovi a jejich společném životě. Budou mít hodně překážek? A když už, tak jaké? To se dozvíte v této kapitolovce. V této kapitole proběhne žádost o ruku? Kdo požádá koho, si asi domyslíte. ;) Hezké počtení. Vaše KačaRosalie. ♥
01.08.2011 (15:00) • KacaRosalie • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 933×
Předmluva
Stáli jsme na lesní louce. Byla tam celá má rodina včetně mého manžela Jacoba. Kolem nás stáli naši přátelé, ti, kteří už nám tolikrát pomohli, a teď pomáhají znovu. Jako na povel se kolem nás postavila má druhá rodina. Vlci se rozestoupili kolem našeho kroužku, jako když se otevře náruč. Táta, stojící po mém boku, zavrčel a pohled upřel na druhý konec louky. Podívala jsem se tam také. Z druhé strany lesa začaly na louku vcházet postavy v kápích. Všichni, jak vlci, tak upíři, zavrčeli.
V tu chvíli jsem se na tuto scénu dívala z jiné perspektivy. Tohle už jsem přece jednou zažila. Otec vedle mě nepřítomně přikývl. Ano, bylo to asi před dvanácti lety. Byla jsem ještě batole, ale již plně dorostlé. Byla to ta samá scéna. Ležela jsem v matčině náruči, po matčině boku otec a Jacob. Byli tam ti samí svědci. Za námi čtyřmi stála naše upíří rodina spolu s našimi upířími přáteli, kteří byli svědčit. Kolem nás stáli stejně rozestoupení vlci. Podívala jsem se před sebe. Na druhý konec louky začaly vcházet postavy v kápích. Byla to ta samá scéna jako teď. Že by náhoda? Asi těžko…
1. Otázka a odpověď
V tu chvíli jsem se probudila. Byla jsem zmatená. Nebyla jsem si jistá, jestli to byl jen sen. Bylo to takové reálné. Raději jsem se štípla do ruky, abych se přesvědčila, že to byl jen sen. Štíplo to, ale pořád jsem byla ve svém pokoji. Dobře, takže to byl jen sen. Víc jsem se tím nezabývala. Vstala jsem z postele a oblékla si to, co mi teta Alice nachystala jako oblečení na tento den. Teta Alice vždycky používala oblečení jen na jeden den a chtěla, aby to tak dělali i ostatní členové rodiny. Sešla jsem po velkých točitých schodech do kuchyně. Strejda Emmett se díval na fotbalový zápas. Chelsea proti Barceloně. Podle toho, že na sobě měl triko Chelsea a řval vždy, když Barcelona dala gól, jsem uznala, že je to asi moc důležitý zápas. V kuchyni mi Esme připravovala snídani.
„Dobré ráno,“ pozdravila mě.
„Dobrý,“ odpověděla jsem rozespale. „Esme, říkala jsem ti, že mi už snídani dělat nemusíš. Je mi osmnáct let, ne pět.“
„Jo, já vím. Promiň,“ řekla a dala slaninu na talíř. Já jsem to samozřejmě nemyslela zle. Esme byla ráda, když se o mě, nebo někoho jiného, mohla starat. Byla rodinný typ. Bylo mi líto, že jsem na ni tak vyjela.
„Ne, v pořádku, mně to nevadí,“ řekla jsem a usedla ke snídani.
„Néé. Hajzlové jedni,“ zařval Emmett tak hlasitě, že se celý dům otřásl. Aha, Chelsea asi prohrála. To zase bude s ním vydržet. Vždycky, když jeho oblíbený fotbalový klub prohraje, týden trucuje. Například jde do lesa, kde rozmlátí všechny stromy. Potom celý ten týden nadává. Jednou šel dokonce zmlátit i nějaké fanoušky Barcelony. No jo no, kluci. Alice sešla ze schodů a přitančila k nám.
„Dobré ráno,“ řekla. Nebo spíše zazpívala.
„Ale copak, Alice, zase sis doplnila šatník?“ zeptala se Esme.
„Jo, jo. Měli slevy na všechno značkové oblečení,“ řekla zvesela.
Rosalie sešla ze schodů. „A to jsi mě jako nemohla vzít s sebou?“ zeptala se a tvářila se uraženě.
„Promiň,“ omluvila se jí Alice. „Ale něco jsem ti koupila.“
Proletěla jako vítr a už byla zpět s taškou v ruce. Podala ji Rosalie, která jí ji hned vytrhla z ruky. Z tašky vytáhla saténové, a ještě ke všemu růžové, šaty.
„Jéé, díky.“ Rosalie úplně zářila štěstím.
„Není zač,“ odpověděla jí Alice.
No teda, ještě že není mamka stejná jako ty dvě, protože kdyby byla, tak bych tady taky vzdychala, jak se mi líbí ty odporně růžové šaty. Vtom vešel do dveří Jacob. Vždycky, když ho vidím, tak mi je hned lépe.
„Nazdar,“ řekl a políbil mě.
„Áá, bezva,“ řekla Rosalie ironicky a udělala obličej.
„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal se Jacob a dělal, že je Rosalie neviditelná.
„Jasně,“ řekla jsem a vyčkávala. Ostatní napnuli uši.
„O samotě,“ dodal.
„Jo, jasně,“ vyhrkla jsem a postavila se na nohy. Vyšli jsme před dům. Držel mě za ruku a táhl pořád hlouběji do lesa.
„Kam mě jako vedeš?“ zeptala jsem se dotčeně.
„Aby nás neslyšeli,“ řekl a zastavil.
„Tak co je?“ zeptala jsem se a zadívala se do jeho upřímných očí.
„Ehm… no… říkal jsem si, jestli máš dneska večer volno…?“ protáhl větu do otázky.
„Jasně, v kolik a kde?“ zeptala jsem se.
„V osm u mě doma, tam nikdo nebude,“ odpověděl.
„Dobrá,“ odpověděla jsem. „Ale teď už musím jít. Alice mě bere na nákupy – děsná nuda,“ řekla jsem sklesle.
„Jo, jasně, takže večer,“ zasmál se.
***
Seděli jsme uprostřed Jacobova obýváku. Dal pryč pohovku, místo které teď stál stůl s židlemi. Na stole byla zapálená svíčka a na jídlo špagety. Co by taky jiného Jacob uměl uvařit, že?
„Nessie, já… chci se tě na něco zeptat,“ začal Jacob.
„Dobře,“ řekla jsem a přestala jíst.
„Víš, já tě miluji ze všeho nejvíce na světě. Radši bych umřel, než abych tě viděl zraněnou. Prosím, vezmi si mě,“ vychrlil to na mě. Ztuhla jsem. Když jsem zase přišla k sobě, klečel na jedné noze a v ruce měl krabičce s prstýnkem.
„Och,“ vydechla jsem. Nic víc jsem ze sebe vydat nemohla.
„Ano,“ řekla jsem asi po minutě ticha.
Jsem začátečník, tak budu ráda za jakýkoliv komentář. Děkuji. :)
Autor: KacaRosalie, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Úplněk - Předmluva + 1. kapitola:
Super
SummerLili: Já jsem to tak chtěla :). Jacob totiž není jako Edward. Edward by určitě žádost o ruku protahoval a byl by víc romantičtější, ale to je právě rozdíl mezi Edwardem a Jacobem :). A tím, že se Jacob do Nessie otiskl už jako do miminka, chtěl být ze začátku jen její nejlepší přítel. Když Nessie, ale vyrostla se z nich, samozřejmě stali milenci, ale pořád jsou nejlepší přátelé. A, jak víš, že slova „Nechci tě vidět zraněnou" se do žádosti o ruku nedávají? :) Každý do žádosti o ruku dá to, co k dotyčnému člověku cítí.
Zaujímavé , ale tá žiadosž o ruku bola suchá a nudná. Mohlo to byť viac o láske ako o tom, že ju nechce vidieť zranenú - to sa do žiadosti o ruku nedáva .
Inak, komunikácia medzi Jakeom a Nessie, na to, že sú zrejme zaľúbení, bola úplne holá bez štipky lásky, akoby sa bavili dobrí kamaráti zo školy.
Nezaškodilo by trošku viac opisu prostredia okolo a tak.
Teším sa na pokračko
to vypadá dobře, určitě pokračuj! :)
super, teším sa na pokračko
Vyzera to uzastne. Krasne pises. Tesim sa nacdalsiu kapitolu. Je to presne moj vkus pribehu.
Ahoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na čárky, shodu podmětu s přísudkem, ji/jí a mně/mě; krátce ve 2. a 4. pádu, dlouze ve 3. a 6. pádu;
Příště si dávej, prosím, pozor.
Děkuji...
Ahoj,
je mi to líto, ale článek ti musím vrátit.
Je to první kapitola, takže napiš do perexu něco o ději k celé povídce, abys "navnadila" čtenáře.
> Chybuješ v čárkách. Ve většině případů čárka před "A" není.
> I/y. Postavy začalY.
> Kolem oslovení jsou čárky.
> Po otazníku už čárky nejsou.
> V tom/vtom.
> Po třech tečkách není čárka, jen mezera.
> Čárka u přímé řeči se píše před uvozovkami.
Oprav si to a zaškrtni 'Článek je hotov'.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!