Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk - 2. kapitola - Všichni už to ví

17.12.2011 (20:30) • KacaRosalie • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1660×

Po mé odpovědi se usmál a navlékl mi prstýnek na prst. Objal mě a políbil.

„Miluju tě,“ řekl.

„Já tebe taky,“ řekla jsem a polibek mu oplatila.

„Tak, nechceš to jít oznámit své rodině?“ zeptal se nenuceně.

„Táta slyšel tvé myšlenky a určitě to hned vykecal ostatním, takže žádný překvápko,“ odpověděla jsem mu.

„Dával jsem si pozor. Ale jakmile přijdeme k domu, tak nás uslyší,“ řekl a usmál se.

„Radši si vezmi neprůstřelnou vestu,“ řekla jsem a zachichotala se.

„Odkdy mají upíři pistoli?“ zeptal se a zasmál se se mnou.

„Od té doby, kdy mají v baráku tebe,“ zasmála jsem se.

„To se hned zahojí,“ řekl.

„S tím taky počítá, takže tuším, že ti raději hned utrhne hlavu,“ zasmála jsem se.

„Tak to riskneme,“ řekl a mrkl na mě.

Jakmile jsme překročili práh našeho domu, táta už byl u nás. V obličeji měl klidný výraz.

„Co je nového?“ zeptal se.

„Chtěli bychom vám něco říct,“ řekla jsem a přitom se dívala na ostatní členy mé rodiny.

„Já už to vím, takže začni,“ řekl táta a posadil se vedle mámy. Esme, která uklízela kuchyň, se posadila na pohovku vedle Carlislea. Jasper s Emmett, kteří se dívali na televizi, se otočili na nás. Alice s Rosalie, které debatovaly o módě, si sedly na schody. Byla jsem trošku nervózní z těch zvědavých očí, které byly všechny upřené na nás. Věděla jsem, že Jacob je určitě také nervózní – zrychlil se mu srdeční tep. Stiskla jsem Jacobovi ruku.

„My jsme se zasnoubili,“ vydala jsem ze sebe po minutě ticha.

Všem se rozzářil obličej. Esme s Carlislem nám přišli pogratulovat. Emmett s Jasperem na mě mrkli a oba se dál věnovali televizi. Rosalie se tvářila podezřivě. Zlostně si měřila Jacoba, jako kdyby mu chtěla utrhnout hlavu. Určitě by to udělala, kdybych já neutrhla potom hlavu jí. No jasně, tetička Rose neměla mého Jacoba ráda. Přímo ho nesnášela. Už tak byla vzteky bez sebe, když jen Jacob přišel na návštěvu. Vždycky si zacpala nos a utekla. A teď, když jsme se zasnoubili… Rosalie dělala, jako by nic a šla si sednout za Emmettem.

Docela mě překvapila jejich reakce.

„Tatí,“ vzdychla jsem.

„Co je?“ zeptal se taťka, obličej měl stále klidný.

„Nemohl jsi počkat, až jim to řekneme sami?“

„Ale, vždyť jste jim to oznámili.“

„Ano, ale nepočítá se to, když už jsi to všem předem řekl.“

„Znáš mě moc dobře,“ zakřenil se taťka.

„Dáš nám požehnání, že jo?“

„No, čtu Jacobovu mysl, takže vím, že tě opravdu miluje. Samozřejmě, že tě miluje, když se do tebe otiskl, že, ale…“

„Ale co?“

„Prostě vím, že tě nechce jen fyzicky, ale taky psychicky, chápeš?“

„Aha… Ahá!“

Táta začal zničehonic vrčet na Jacoba.

„Co je?“ zeptala jsem se.

„Jacob měl právě nevrlou myšlenku,“ odpověděl táta skrz zuby.

„Jaku!“ vzdychla jsem. Jacob se jenom usmíval od ucha k uchu.

„Teda, lidi, s vámi není vůbec žádná legrace,“ usmíval se Jacob.

„Víš, Jacobe. Není moudré naštvat tátu své snoubenky. A ještě, když ti ten tatík může utrhnout hlavu a teta tvé snoubenky by mu ráda pomohla,“ řekla Rosalie. Jacob se ale usmívat nepřestal.

Omlouvám se, že jste museli čekat tak dlouho, ale bohužel kvůli škole už nemám tolik času psát... Tahle kapitolka je kratší, ale slibuji, že ta další, bude delší... ;)

Autor: KacaRosalie, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk - 2. kapitola - Všichni už to ví: