Ahojky, tady máte další část Úsvitu, hezky si počtěte.
28.01.2010 (13:00) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1197×
Alicin pohled:
Čas pomalu ubíhá ale já jsem ve své agonii dál. Pokus o sebevraždu se mi nepovedl, protože mě Edward zastavil a teď mě pořád hlídá, díky svému daru, který teď nenávidím. Nevycházím skoro vůbec ze svého pokoje. Za tu dobu, co tu on není, jsem se dost změnila. Na lov skoro nechodím a na nákupy už také ne.
Přestěhovali jsme se znovu na Aljašku. Jsme tu už rok a půl a já jsem pořád zalezlá v jeho pracovně a čtu si jeho zápisky pořád dokola.
Seděla jsem zrovna v jeho křesle a vzpomínala, když mě vyrušilo tiché zaťukání na dveře. Pokynula jsem, ať jde ten dotyčný dál. Byla to Bella.
„Alice, prosím už vylez, Esme je úplně zničená, že ztrácí další dítě,“ řekla mi.
„Já ještě nemůžu, Bello,“ zašeptala jsem tiše.
„Vím jaké to je, když tě tvá láska opustí ale život jde dál a ty musíš taky. Pamatuj, co ti napsal v dopise, chce, abys byla šťastná a ne nešťastná.“
Na to jsem jí nemohla nic říct, sice to tam nenapsal přímo ale z toho dopisu to vyplývalo.
„Bello, promiň ale já ještě nemůžu začít normálně žít.“
„Tak alespoň pojď na lov, oči už máš úplně černé, vždyť jsi nebyla už měsíc na lovu.“
Nikam se mi nechtělo ale Bella si byla jistá, že mě tu nenechá samotnou, dokud nepůjdu na ten lov. Zvedla jsem se a vyskočila oknem. Bella běžela hned za mnou. Svou oběť jsem si našla rychle. Vypila jsem ji a pořád jsem neměla dost. Byla jsem pořádně vyžíznivělá. Až teprve po třech srnách, jsem měla dost.
Bella už na mě čekala a usmívala se. Běžely jsme zpátky domů a pak se to stalo.
Jasperův pohled:
Čas plynul a já jsem se cítil stále hůře, ohledně mého rozhodnutí. Podle hovorů, které jsem s Edwardem vedl každé dva měsíce, jsem pochopil, že na tom není vůbec psychicky dobře. To ne, to jsem nechtěl. Ona musí být šťastná i beze mě.
Jsem tu už dva roky a ty dva roky jsou pro mě to největší utrpení. Bez ní nejsem schopen existovat ale žiji dál jen díky hovorům s Edwardem, jen kvůli každému hovoru žiji.
Dům už je dávno opravený a já nemám co dělat a tak jen sedím doma a myslím pořád na svou malou Alici. Můj odchod ji úplně zničil. Pořád se musím přemáhat, abych neskočil do auta a nejel za ní.
Vždy ten nápad potlačím a dál se piplám ve své bolesti.
Abych zabil nějak čas, tak chodím na hřbitov, se kouknout na hrob svých rodičů, jsem tu skoro pořád. Vzpomínám na svůj lidský život. Je tu ale jedna zvláštnost. Nikde jsem nenašel hrob mé sestry. Obešel jsem celý hřbitov a nejednou ale stejně jsem ho nikdy nenašel. Je to dost divné.
Na svou sestru mám také moc krásné vzpomínky. Ona mi vždy pomáhala zahnat chmurné myšlenky. Byli jsme si velice blízcí. I když jsme se za tu dobu, co jsem byl v armádě moc nevídali. Tak jsme si posílali dopisy. A to Lily také držela Margaret nad vodou, když jsem byl na vojně.
Dnes jsem byl znovu na tom hřbitově a koukal se na hrob rodičů, když jsem ucítil dvě vůně. Jednu hrozně povědomou a druhou neznámou. Co tohle má znamenat? Někdo mě sleduje?
Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Úsvit - 16. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!