Ahojky. Tady máte další část Úsvitu, hezky si počtěte.
29.01.2010 (19:15) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1167×
Alicin pohled:
Dostala jsem po dlouhé době vizi, byla jsem v ní já a . . . Jasper. Objímali jsme se a líbali. Vize přešla v jiný obraz. Byla jsem tam znova já a on, ale ještě někdo. Byla tam Bella s Edwardem, Rose s Emmettem, Esme s Carlislem a ještě někdo. Dívka a nějaký muž, tu dívku jsem neznala, ale přišla mi velice povědomá a toho muž jsem také neznala.
Vize skončila, já jsem stála jak opařená na místě. Co to mělo být? Vždyť v dopise psal, že už se nikdy neobjeví, a teď tady mám vizi, jak se spolu líbáme. A potom tu byla ta dívka. Byla někomu strašně podobná, ale já nevím komu. Musím to zjistit, jinak se ta vize nestane a já nebudu s ním.
Jenže je tu pak otázka, za jak dlouho se ta vize splní? A jak se spolu znovu setkáme?
„Alice?“ vytrhl mě hlas Belly z přemýšlení.
„Alice, co jsi viděla? Byla jsi vyděšená,“ ptala se mě dál.
„Viděla jsem sebe a... Jazze, jak jsme spolu v objetí a-a-a,“ nedokázala jsem dokončit větu. Ale Bella přikývla, jako že rozumí.
„Viděla jsi ještě něco, nebo jen to?“
„Ještě jak sedíme v obýváku, celá rodina včetně Jaspera a byli tam ještě nějací dva upíři. Dívka a muž, ta dívka nemohla být starší než já a byla strašně někomu podobná, ale já nevím komu. A potom ten muž byl podobný postavou Emmettovi, ale nepřišel mi nějak povědomý.“ Bella přikývla.
„Měli bychom to říct Edwardovi, on třeba bude vědět, kdo byli ti upíři,“ navrhla Bella, v tomhle jsem s ní byla za jedno. Rozběhli jsme se domů. Edward už tam na nás čekal. Ukázala jsem mu vizi, ale jen tu druhou část, tu první vidět nemusí. Edward se zamyslel.
„Ty upíry neznám, ale ta upírka mi také někoho připomíná a myslím, že vím koho,“ řekl po chvíli. On mě snad naschvál napínal. Tak kdy už mi to řekne? Ptala jsem se sama sebe v duchu. Edward se jen usmál a odběhl, když přiběhl, podal mi fotku. Podívala jsem se na ni. Byla jsem tam já a Jasper. Nechápala jsem, proč mi tu fotku podává, ale pak mi něco docvaklo. Ta dívka měla podobné rysy jako Jasper. Měla stejnou barvu vlasů jako on a podobně řezané rysy. Ale kdo to je?
„Domnívám se, že je to jeho sestra, podle jeho vzpomínek, které jsem viděl, když vzpomínal, tak to tak nějak sedí. Jeho mladší sestra Lilian mu byla velice podobná,“ podíval se na mě Edward.
Takže on se nejdřív bude muset setkat se svou sestrou a až pak se mnou? Zeptala jsem se sama sebe.
„Taky si to tak myslím.“
Jasperův pohled:
Otočil jsem se a uviděl dvě velmi známé tváře. Jednu jsem poznal hned a druhá mi dala trochu zabrat. Byli to Lucas a Lilian. Moje malá sestřička je upír. To by mě nikdy nenapadlo.
„Jaspere,“ pozdravil mě vesele Lucas.
„Lucasi,“ usmál jsem se. Rád jsem ho viděl. Lily na mě koukala jak na obrázek.
„Jazzi!“ vykřikla radostně a objala mě. Objal jsem ji také. Netušil jsem, že by zrovna ona mě poznala.
„Lily,“ zašeptal jsem. Z Lucase jsem cítil nechápavost. Proto se Lily otočila a vysvětlila mu: „Jasper a já jsme byli v lidském životě sourozenci. A odkud ho znáš vlastně ty?“
„Myslím, že to je na delší vyprávění, a všichni, jak jsem si všiml, musíme na lov. Navrhuji, abychom nejdřív zašli tam.“
Lucas se na mě tak zvláštně podíval. Nechápal jsem proč.
„Tak moment, ty jsi už nechtěl lovit lidi a teď tady říkáš, že s námi klidně půjdeš?“ zeptal se. Pousmál jsem se smutně, když jsem si vzpomněl na období, kdy jsme se ještě vídali.
„Ne, Lucasi, já nelovím lidi. Kdybys mě totiž viděl, když jsem po lovu, tak by sis všimnul, že mám jinou barvu očí než vy,“ odpověděl jsem mu.
„No dobře, sejdem se za hodinu tady a uvidíme,“ přikývl. Na Lily bylo vidět, že se jí nechce jít, ale stejně šla.
„Přijdeš, že jo?“ ujišťovala se.
„Slibuju, hodinu, ano?“ Přikývla a rozběhla se s Lucasem v patách do města. Nebylo mi po chuti je tu nechávat lovit, ale nechal jsem je. Nebudu jim nutit svůj způsob obživy.
Rozběhl jsem se do nejbližšího lesa a začal lovit. Měl jsem štěstí, zatoulal se sem medvěd, takže jsem si pochutnal, když jsem ho lovil, tak jsem si vzpomněl na Emmetta, jak jsme spolu vždy zápasili a lovili medvědy. Ale teď na přemýšlení nebyl čas. Měl jsem asi jen dvě minuty na to, abych se dostal na hřbitov.
Rozběhl jsem se. Lily s Lucasem už tam na mě čekali. Oba dva měli teď sytě rudé oči. Nebyl to zrovna příjemný pohled, ale neodrazovalo mě to.
Doběhl jsem k nim a oni na mě vykulili oči.
„Co to máš s očima?“ zeptala se mě Lily.
„Já jsem vám říkal, že mám jiný styl lovu a od toho se odvozuje i má barva očí.“
„Jak to myslíš jiný styl lovu?“
„Lovím jen zvířata, proto jsou mé oči zlaté. Krev zvířat tvou žízeň neuhasí jako lidská, ale utiší ji. Živím se tak už přes šedesát let.“
„Jak jsi na to přišel, že se můžeš živit jen zvířaty?“ zeptal se mě tentokrát Lucas.
„To je na delší vyprávění, měli bychom ho přesunout někam jinam,“ odvětil jsem a rozběhl se domů s Lucasem a Lily v patách.
Alicin a Jasperův pohled:
Teď už mám důvod, proč zas žít, vím, že budeme zase spolu a to mi dodává sílu. Setkání s Lily a Lucasem je příjemná změna, ale jak dlouho ta změna vydrží. Oni určitě zase půjdou a já budu zase živořit.
Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Úsvit - 17. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!