Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit - 33. část

09.05.2010 (08:30) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1418×

Alicin pohled:

Seděla jsem mu pořád stulená na klíně a užívala si jeho přítomnost. Chtěla jsem takhle strávit celou věčnost, ale to by nás nesměl zas vyrušit Emmett.

Já ho jednou vážně zabiju, s Jazzem jsem po čtyřech letech jednou sama, a to jenom chvilku a on nás musí zase rušit, pomyslela jsem si. Hned na to se ozval ze zdola Edwardův smích. Ten mě také s tím svým darem štve, někdy mám chuť říct Belle, aby mi chránila myšlenky a měla bych od něj pokoj.

„Ehm, omlouvám se, že vás ruším, ale nechtěli byste na chvíli jít zas dolů, já jen, že si vás chtějí užít i ostatní, hlavně tebe, Jazzi, a jste tu navíc už zalezlí šest hodin,“ řekl Emmett důležitě.

Cože? Už šest hodin tu jsme, pomyslela jsem si a překvapeně se podívala na Jazze, který vypadal stejně překvapeně jako já.

„Neboj, Emmette, přijdeme dolů, jen co to tu trochu poklidíme, ano?“ odpověděl mu Jasper.

„Na to bude čas pak, ne?“ odporoval mu Em.

„Chci si ještě vybalit, dej nám čas, ano?“ řekl mu nekompromisně Jasper. Emmett jen pokrčil rameny a zmizel. Jazz se potutelně usmíval, až teď mi došlo, že on si nechce vybalovat a ani tu uklízet, jen chtěl získat ještě trochu času, abychom mohli být ještě chvíli spolu sami dva.

Znovu jsem se k němu přitulila a vdechovala jeho vůni, jenže nic netrvá věčně, protože k nám znovu přiběhnul Emmett, rozrazil dveře zrovna v okamžiku, kdy jsem vstávala z Jasperova klína, hned spustil na celý dům: „Prej chtějí uklízet, ale místi toho se tu muchlují!“

Vražedně jsem se na něj podívala a už jsem mu chtěla něco říct, když jsem uslyšela tiché vrčení vycházející z Jazzovy hrudi. Už se zvedal, že se na něj vrhne, ale já jsem se postavila před něj a položila mu ruce na hruď, překvapeně se na mě podíval a já jsem zavrtěla hlavou na znamení, že nemá cenu se na něj vrhat, protože by mu dal, co chtěl. Jasper se začal pod mým dotykem uklidňovat, ale Emmett to nenechal jen tak.

„Podpantofláku!“ začal se mu posmívat.

On si prostě nedá pokoj, pomyslela jsem si. Všimla jsem si, že s Jazzem to ani nehlo, jen se na něj podíval a řekl mu klidně: „No a, alespoň nejsem takový podpantoflák, že sebou nechám mávat jen proto, abych mohl strávit se svou ženou noc, jako ty, že Emmette?“

Tak tohle se mu povedlo, viděla jsem na Emmettovi, že Jazz tnul do žhavého. Věděla jsem, že Rose, když něco Emmett udělá, ho nepustí do jejich ložnice.

Tohle Emmetta umlčelo a on uraženě odkráčel, přičemž nezapomněl třísknout dveřmi, které to málem nevydržely.

„Ty dveře mají kliku, Emmette,“ křikl za ním ještě Jasper. Hned na to dostal odpověď v podobě zavrčení. Tomu se Jasper začal smát, jeho někdy opravdu bavilo provokovat Emmetta, nebo spíš mu oplácet jeho vtípky.

Ale tohle se mu opravdu povedlo, za tu dobu, co tu jsme, se mu něco takového nepovedlo. Musela jsem se k němu s tím smíchem přidat.

Konečně to začíná být jako dřív.

Jasperův pohled: 

Seděl jsem a ve svém náručí jsem svíral svého malého andílka, bylo nám tak krásně, nechtěl jsem už se od ní nikdy oddělit, jenže tohle přání nebylo asi moc vyslyšeno, protože sem vlítnul Emmett.

Proboha, to si nikdy nedá pokoj, sotva jsem se vrátil a už musí otravovat, pomyslel jsem si. Hned na to jsem uslyšel ze zdola Edwardův smích, tohle mi taky tak chybělo, sice jsem na čtení myšlenek byl zvyklý od Lucase, ale ten aspoň nedával tak najevo, že ho mé myšlenky pobavily.

„Ehm, omlouvám se, že vás ruším, ale nechtěli byste na chvíli jít zas dolů, já jen, že si vás chtějí užít i ostatní, hlavně tebe, Jazzi, a jste tu navíc už zalezlí šest hodin,“ řekl Emmett důležitě. Jasně, takže překlad zní: „Jaspere, pojď, chci se s tebou znovu porvat." To určitě.

Ale  překvapilo mě, že jsem tu a Alicí už šest hodin, mně to připadalo jako malá chvilka. Alice se na mě překvapeně podívala. Na očích jsem jí viděl, že se jí ještě nikam nechce. Proto jsem se rozhodnul malou lží získat ještě trochu času.

 „Neboj, Emmette, přijdeme dolů jen, co to tu trochu poklidíme, ano?“

„Na to bude čas pak, ne?“ odporoval mi.

„Chci si ještě vybalit, dej nám čas, ano?“ řekl jsem mu nekompromisně. Asi to konečně pochopil a nechal nás být. Alice se na mě hned podívala a zářivě se usmívala. Hned na to se mi znovu stulila do náruče. Byli jsme takhle ještě chvíli, než znovu přiběhnul Emmett. Alice se zrovna ze mě zvedala, když vrazil do dveří a začal na celý barák řvát: „Prej chtějí uklízet, ale místo toho se tu muchlují!“

Tak tohle přehnal, zavrčel jsem na něj a Alice se na mě hned podívala a dala mi ruce na hrudník. Nechápavě jsem se na ni podíval, proč se mě snaží zastavit. Jen zavrtěla hlavou na znamení, že se nemám nechat vytočit. Dal bych mu jen to, co chtěl. Pod jejím dotykem jsem se začal pomalu uklidňovat.

Emmett si toho hned všiml a vystartoval na mě s další provokací.

„Podpantofláku!“ začal se mi posmívat. Měl jsem co dělat, abych se po něm nevrhnul, ale vydržel jsem to a nedal na sobě nic znát. Jen jsem mu na to odpověděl klidně: „No a, alespoň nejsem takový podpantoflák, že sebou nechám mávat jen proto, abych mohl strávit se svou ženou noc, jako to, že Emmette?“

Uviděl jsem na něm, že jsem tnul do živého. Nic na to neřekl, jen se uraženě otočil a vypochodoval ze studovny, přičemž nezapomněl třísknout dveřmi.

  „Ty dveře mají kliku, Emmette,“ křikl jsem za ním, hned na to jsem dostal odpověď v podobě vrčení. Tomu jsem se musel začít smát, Alice se po chvilce ke mně přidala. Tohle se mi líbilo. Oba jsme byli šťastní.

 < Shrnutí >

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 33. část: