Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V korunách stromů, 3. kapitola

eb


V korunách stromů, 3. kapitolaDalší dílek... snad se bude líbit. Na další kapitolce se už pracuje.

3. kapitola

Usnula jsem téměř okamžitě. To jsem ovšem ještě netušila, že se to ráno dozvím…

Když jsem se probudila a protáhla, zjistila jsem, že vedle mě neleží ten obrovský vlk, ale snědý a hodně velký kluk s dlouhými havraními vlasy.

Spal asi velmi tvrdě, jelikož ani to, že jsem se vyděšením vymanila z jeho objetí, ho neprobudilo. Byl proti mně velmi teplý, stejně jako vlk. To, že je z vlka najednou člověk mne z nějakého důvodu moc nepřekvapilo. Vysvětlovalo mi to ten jeho inteligentní pohled a lidskost.

Sedla jsem si na docela pohodlně vypadající kámen. Venku bylo už světlo. Přes dutinu sem dopadalo dostatek světla. Pozorovala jsem spícího chlapce. Vypadal takhle velmi klidně, ne jako vlk.

Možná je to tím, že je to… co je vlastně zač? Nějaký vlčí muž? Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela. Stále jsem ho sledovala a netrpělivě jsem čekala na jeho probuzení.

Netrvalo to dlouho. Hodinu nebo dvě. Začal být trochu neklidný a převaloval se, to znamená jediné… probouzí se.

Přišla jsem k němu blíž a klekla si u jeho hlavy. Nebála jsem se ho. Mou důvěru si získal, když se postavil proti Enuemu a mě strčil za sebe, aby mne ochránil. Nemám důvod mu nevěřit.

Páni, on má o mě starost. Je první, kdo mě brání před ostatními.

Tohle bylo poprvé. Vždy jsem se starala já a taky jsem na to doplácela. Ani vlastní rodina se mě nezastávala v těžkých chvílích.

Až teď, když se ten kluk probouzel, jsem si všimla, že má na sobě jen kraťasy. Vynikala tak jeho svalnatá hruď. Začala mu cukat víčka, až nakonec otevřel oči. Dívala jsem se mu přímo do očí a on se díval do těch mých.

Promluvil na mě, ale nerozuměla jsem mu. Nevím, jakým jazykem na mě mluvil. Znělo to divně. Až po chvíli jsem pochopila, co se mi snaží říct.

Ukazoval na sebe se slovem: „Sam.“ To bude asi jeho jméno. Zopakovala jsem to po něm a pak ukázala na sebe.

„Bella,“ řekla jsem s co nejlepší výslovností. Sam se usmál a podal mi ruku. Napodobila jsem ho a po, vzal mou malou dlaň do té své. Potřásl mi rukou a něco řekl.

Nevěděla jsem, jak se ho mám zeptat na to, že je vlk i muž.

Nakonec jsem se rozhodla mu to ukázat. Chytla jsem ho za ruku a táhla ho ven z jeskyně. Měla jsem štěstí, cítila jsem vlky, takže nebudou daleko. Jejich řečí jsem jednoho z nich poprosila, jestli by nemohl přijít.

Znala jsem ho, takže mi věřil a přišel. Když viděl Sama, trochu znejistěl a držel si odstup. Ukázala jsem na vlka a pak zase na Sama. Pochopil, co chci říct a přeměnil se přede mnou v obrovského vlka.

Bylo to jako výbuch srsti. Jako kdyby ten kluk co vedle mě ještě před chvílí stál, měl v sobě bombu, která ho rozcupovala na kousíčky. Místo toho však vedle mě zaduněla země pod náporem obrovských tlap.

Podíval se na mě s nejistotou v očích. Vlk, kterého jsem před tím volala, už byl pryč.

Znovu jsem promluvila na Sama vlčí řečí a on mi tentokrát odpověděl.

„Co jsi zač?“

„Měnič, měním se z člověka ve vlka. Většinou to mám pod kontrolou, ale při úplňku mne ovládá zvíře. To je důvod, proč jsem v lese. Při úplňku zabíjím.“

„Nemůžeš za to.“

„Já vím, ale nechci zabíjet svou rodinu. Utekl jsem do lesa v naději, že to skončí, ale vraždím zvířata. Musím, jako vlk se musím i jako vlk živit.“

„To ty máš na svědomí ty stáda srn?“

„Stáda? Měl jsem jich jen 5.“

„Tak kdo tedy?“

„To nevím. Co jsi zač ty? Nejsi člověk, ti voní jinak.“

„Já jsem elfka. Můj kmen má nedaleko tábor. A ten elf ze včerejška bude nejspíš můj budoucí druh,“ řekla jsem s povzdechem.

„Nechceš ho?“

„Ne, já chci svobodu, učit se zvířecí jazyky, pomáhat zvířatům. Nechci být náčelnice kmenu. Je to zavazující. To nechci a Enue není zrovna typ na závazky.“

„Páni, takže elfové opravdu existují. Je pravda to co se vypráví?“

„O nás někdo ví? Co se vypráví?“

„Jo, jste ve světě lidí bráni jako smyšlené bytosti, stejně tak jako já… vlkodlak.“

„A co se vypráví?“

„Jen takové ty základy jsou vždy stejné… špičaté uši, lezení po stromech, střelba z luku, splynutí s přírodou a to, že jste menší než lidi, ale to není pravda, jak koukám.“

„No, to ostatní asi ano.“

Najednou mě Sam nabral a běžel se mnou pryč.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V korunách stromů, 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!