Přidávám další kapitolku, snad se bude líbit.
03.03.2010 (07:45) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1888×
4. kapitola
Najednou mě Sam nabral a běžel se mnou pryč.
Jen tak tak jsem se stihla chytit, abych nespadla. Nechápala jsem, proč utíká a proč mě bral s sebou. Na mé dotazy neodpovídal.
Běžel hrozně rychle, nebylo mi z toho dobře. Naštěstí to netrvalo dlouho a on zatavil. Sklouzla jsem z jeho hřbetu na zem a dopadla pěkně tvrdě na zadek. Sam chodil kolem mě s pohledem upřeným na les. Zkoušela jsem na něj promluvit, ale nereagoval. Trvalo to asi deset minut, než se uklidnil. Pak někam odběhl a vrátil se zase jako kluk. Vedl k podivně vypadajícím stromům, tedy nejsem si jistá, jestli se jedná o stromy. Nikdy jsem žádné takové neviděla.
U jednoho z nich zastavil a otevřel ho. Teď mi došlo, že se jedná o úkryt, ale jiný než mám já, nebo jiní elfové. Tohle vypadalo mnohem pevněji a bylo to o poznání větší.
Sam vešel dovnitř a já ho následovala. Rozhlížela jsem se všude okolo sebe a hledala, jestli tu není nějaké nebezpečí.
Můj pohled se zastavil na nádherné dívce. Zářivě se usmívala na Sama a téměř hned se na něj vrhla a objímala ho. Musela jsem uznat, že je opravdu nádherná. Havraní vlasy se jí v mírných vlnách kroutily až do půlky zad, snědá pleť bez jediné chybičky přímo zářila sejně jako její úsměv a čokoládové oči podtrhávaly její postavu.
Až když se Sam jemně odtáhl od té krásky, všimla si mne. Podívala se zpátky na Sama a spustila se vlna slov, kterým jsem nerozuměla. Trpělivě jsem čekala, kdy se něco bude dít.
Sam přivedl tu krasotinku až ke mně a představil nás. Podle toho, co jsem pochopila, se jmenuje Emily. Natáhla ke mně ruku a já reflexivně uskočila. Nevěděla jsem, co chce udělat. Přeci jen se na mě neusmívala tak jako na Sama. Po pravdě se na mě neusmívala vůbec. Propalovala mne pohledem. Když jsem však uskočila, tvářila se překvapeně a nechápavě. V její tváři přejelo několik emocí. Ani strach nechyběl, ale ten tam byl jen vteřinku.
Taky mne mohl Sam upozornit. Bylo by to lepší pro obě strany. Stále nedůvěřivě jsem si Emily měřila, ale už jsem neměla ten divný pocit nejistoty.
Emmett
Co mu zas je, jednou za pár let cítí vlkodlaka a už zase panikaří. Jednou mu z toho fakt hrábne. Nikdo krom mého nervního bratra to neřeší. To má z nedostatku sexu. Já mu to říkám pořád, ale on né, on bude panic do smrti. I když už mrtvej je… to je jedno. Je to nejstarší panic v historii a je mu to jedno. No jo, neví, o co přichází.
„Nemusíš hned vrčet brácha. A co se mi zas hrabeš v hlavě? Já myslel, že jsme si něco řekli, ne?
„Ty raději nemysli vůbec. Tobě asi nedochází, že tady nemají co dělat. Smlouva jasně říká, že se nebudou zdržovat na sever od rezervace. Tady je naše teritorium. Jestli to nepřestane, budeme muset válčit. Tak to stojí ve smlouvě. Snad bude stačit upozornění.“
„Už si skončil? Teď mi právě běží jeden super medvídek na východě, nerad bych o takovýho drobečka přišel. Víš, jak mám rád zvířátka.“
„No jasně, tebe to vůbec nezajímá.“
„Myslíš, že bych mohl k ochráncům zvířat? Má láska k těm ubohým tvorům je obrovská, přesně to co hledají ne? Lidi jsou nevšímavý, myslím, že ani nepostřehnou, když jim tu a tam zmizí nějaký tan zákusek.“
„Emmette…“
„Jej, Ede, co se ti zase nelíbí, smiř se s tím, že nikdo se nedrží přesných pravidel. To se týká i jich. Nemám je zrovna v lásce, ale vždyť nic neudělali. Na rozdíl ode mně, jestli toho nenecháš.“
Uff… konečně mu sklaplo. Někdy je Ed fakt přecitlivělej. Taky by si mohl užívat života, kdo ho má pořád poslouchat. Je to zahořklej panic a to mi nikdo nevymluví.
Kdyby měl někoho jako je moje Rose, to by byl hned život růžovější. A ještě to jeho lezení do hlavy. Nedivím se, že nemá žádnou babu. Žádná s ním asi nevydrží tak dlouho, aby nám jí přivedl představit.
Rozhodně to nehodlám řešit teď, když kousek ode mne běhá můj medvídek. Můj vyvolený méďa, na kterého netrpělivě čekají moje zuby a hrdlo.
Těch srn a podobných havětí už mám dost. Konečně bude něco pořádného. Abyste to pochopili. Srny jsou pro mne, jako je pro vás příloha k masu a maso je pro mě méďa.
Rozeběhl jsem se za medvědem. Trochu mne překvapilo, že je tak velký, ale proti mně je stejně slabý, takže sranda nebude.
Nechtěl jsem to tu zbytečně protahovat a tím se ochuzovat o čas s Rose, takže jsem se méďovi vrhl rovnou na hrdlo. Chvíli se škubal bolestí, kterou mu způsobil jed. Na zvíře působí jen jako bolest, když jsem zkoušel udělat si z veverky upíry, nešlo to. Chudák Oskar. Tak jsem pojmenoval veverku. Ať je jí zem lehká.
Od té doby mám vztah s Alice trochu horší, než býval. Ale já se svého snu dostat se k ochráncům zvířat nevzdám.
Půjdu si za svým snem. Třeba je to můj osud. Třeba se v tom najdu jako Rocky Balboa v boxu, nebo Usian Bolt v běhu. Musím říct, že tak rychlej není. Chápu, je černej, ale tím, že mu dali medaili za tak chabej výkon, rasismus nezmizí. To měl zase někdo černý svědomí.
Když jsem vysál méďu, zahrabal jsem ho a kouknul na hodinky. S radostí jsem zjistil, že se s Edem mám sejít za pár minut a pak hurá za Rose. Jak já se na ni už těším.
Doběhl jsem na místo setkání…
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek V korunách stromů, 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!