Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V korunách stromů, 5. kapitola


V korunách stromů, 5. kapitolaJsem tu s další kapitolou, konečně je znovu normální délky. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale byla jsem pryč, takže nebylo moc času psát.

5. kapitola

Doběhl jsem na místo setkání…

Edward doběhl chvíli po mně. Stále jsem uvažoval o svém poslání, ale Edwardovi se to nelíbilo. Začal se se mnou hádat a rozmlouval mi to. Má kariéra ochránce zvířat se mu nelíbí.

Běželi jsme domů a Edward stále pozoroval okolí, jestli tam není nějakej vlkouš. Nechápu ho. Já už teda nic necejtím, a že vlkouše cítím na hodně velkou dálku. Takovej smrádek nejde přejít bez povšimnutí.

 

Bella

Taky mne mohl Sam upozornit. Bylo by to lepší pro obě strany. Stále nedůvěřivě jsem si Emily měřila, ale už jsem neměla ten divný pocit nejistoty.

Raději jsem šla ven z jejich úkrytu a počkala tam na Sama. Než přišel, sedla jsem si na nějaké dřevo, které bylo kousek od úkrytu. Tolik jsem si přála, abych měla rodinu jako má Sam, ale nebylo to dopřána a nejspíš nikdy ano nebude.

Uslyšela jsem za sebou nějaké zvuky, myslela jsem, že je to Sam, ale nebyl. Když jsem se otočila, stáli tam nějací chlapci podobní Samovi, ale byli mladší. Divně se na mne dívali. Nevěděla jsem, jestli to jsou taky vlci, nebo ne. Mohu jim důvěřovat?

Naštěstí přišel Sam dříve, než jsem stihla nějak reagovat. Mluvil s nimi a já jen sledovala jejich tváře. Byl a v nich nechápavost a podobné pocity.

Mluvili spolu docela dlouho. Pak všichni až na Sama a jednoho dalšího kluka odešli. Sam mi pokynul, abych šla za ním.

Následovala jsem ho a ten další kluk následoval mne. Moc jsem se necítila, ale když tu byl Sam, bylo to lepší.

Došli jsme až obrovské ploše pokryté miliony a miliony kapek vody spojené v jednu jedinou, ale obrovskou, možná větší než celý les. Zírala jsem na ni a úplně jsem zapomněla jít dál. Takové množství vody mne naprosto učarovalo.

Až Samův dotek na mém rameni mne probral z proudu mé fantazie. Znovu jsem šla za ním, ale tentokrát šel ten druhý vedle mne. Otočil se na mě a promluvil. Nerozuměla jsem mu, ale to mu nejspíš Sam řekl, jelikož hned po Samově poznámce na sebe ukázal. Uděl přesně to, co před tím Sam, jen řekl Jacob místo Sam.

Otočila jsem zrak zpátky před sebe. Stalo se něco, co se mi nestalo ještě nikdy a ani nevím, co to mělo znamenat. Jacobovy rty se otřely o mou tvář. Zmateně jsem se na něj podívala a Sam se rychle otočil k nám. Jacob těkal očima mezi námi. Sam začal velmi hlasitě něco říkat a gestikulovat rukama. Raději jsem začala couvat.

Jejich výměna názorů stále intenzivněla a Jacob se začal klepat. Ne, to nebylo klepání, on se třásl. Sam začal taky odstupovat. Došel až ke mně a ještě mi naznačil, abych couvala dál. Raději jsem ho poslechla. Nevěděla jsem co se děje a Jacob vypadal taky dost vyděšeně.

A pak se to stalo…

 

Alice

Páni, jsme tu už týden a ještě jsme nebyli na nákupech, musím ty lenochy co nejdříve vytáhnout. Tohle opravdu už není možné.

Musím doplnit šatníky, obnovit bižuterii, a odměnit botníky. Nemůžou přeci nosit věci pořád do kola, to by prostě nešlo. Alespoň do doby, co tu jsem já. Kdo by se o ty šmudly postaral.

Vždyť Emmett by byl schopný se týden nepřevléknout. To nemohu dopustit. A můj sladký Jasper. Snad by se alespoň on o sebe postaral.

No, spoléhat na ně nemohu. Jedeme na nákupy, teď hned. Svolala jsem všechny a Edwarda s Emmettem jsem popadla jen, co vyběhli z lesa. Trochu protestovali, dobře… protestovali hodně, ale co s nimi mám dělat. Beze mne by byli ztracení.

Všechny jsem doslova naskládala do aut a jeli jsme směrem do města. Naší jízdou to netrvalo déle než pár minut. Edward byl nějaký napjatý, a když jsem v autě měla vizi, ve které byl Emmett ochráncem zvířat, vybuchl.

Začal na něj nadávat a byl celý popuzený. Ptala jsem se ho, co se stalo. Jediné, co mi na to řekl, bylo: „vlkodlak.“

Sakra, už je to tu zase. Když jsme byli ve Forks posledně, byli tu také. Ale náladu na nakupování mi tím nezkazí. Tu mi nezkazí dneska nikdo a nic.

Zaparkovali jsme u obchodního centra a vydali jsme se k té nádherné, lákavé a tak úžasné budově plné výloh, obchodů, oblečení, bot… páni, tolik nádherných bot. Kdybych mohla, rozeběhnu se svou přirozenou rychlostí dovnitř. Ale bohužel nemohu.

Zaplula jsem do prvního krámku a ostatní se vlekli za mnou s útrpnými výrazy. Člověk by řekl, že je tu týrám. Možná jen Rose se tvářila normálně a neprotestovala. Ani Esmé nebyla vyloženě proti.

Jen pánská část rodiny si neodpustila několik nadávek, povzdechů, šklebů a různých poznámek na mou adresu. Všechny jsem nahnala do kabinek a házela jim tam různé kousky oblečení. Vybrala jsem několik opravdu pěkných kousků.

Zaplatila jsem a pokračovali jsme do dalšího obchůdku. K mému potěšení to byl obchod se spodním prádlem. Tady jsem zůstala jen s Rose a Esmé. Ostatní šli nakoupit nějaké nezbytnosti, které se týkají aut. Rose jim napsala dlouhý seznam, který potřebuje k úpravám na našich miláčcích.

Vybrala jsem nějaké krajky a odvážnější kousky pro nás a pak jsme společně vybíraly spodní prádlo pro naše polovičky. Největší oříšek byl Edward. Ani jedna z nás nevěděla, co by tak chtěl.

Rose vybrala Emmettovi k narozeninám trenýrky s potiskem Homera Simpsona. On z nich bude nadšen a Rose to také přežije ve zdraví. Na rozdíl od jeho minulých narozenin, kdy mu Rose dala lávovou lampu. Seděl u ní 3 dny v kuse a snažil se přijít na to, jak to funguje. Sledoval jednotlivé bublinky a pak se to snažil vyrobit. Půjčil si pár součástek z auta. K jeho smůle to auto patřilo Rose.

Když se pak snažila nastartovat, došlo ke zkratu a auto vybouchlo. Naštěstí Rose utekla dřív, než jí oheň spálil. Tenkrát Emmetta vyhodila na dva týdny z ložnice.

Emmett se málem zbláznil. A bylo to s ním k nevydržení.

Rose vybrala ještě nějaké kousky a mohlo se pokračovat do dalších krámů. Chlapci se k nám přidali až po hodné chvíli. Ale alespoň už trochu pookřáli.

K mé smůle jsme po osmi hodinách měli prošlé všechny obchody a muselo se jet domů. Proč jen dělají ty obchody tak malé. Ten kdo to vymyslel, není normální.

Dojeli jsme domů a já si znovu prohlížela nové hadříky. Největší radost jsem měla asi z tílka.

Skvěle se bude hodit k balónové sukni. Kterou jsem si koupila jen díky tomuto tílku.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V korunách stromů, 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!