Přidávám další dílek, omlouvám se za konec, ale jinak by to nebylo ono:D, takže prosím o komenty:)
12.03.2010 (13:30) • Darkhope • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2246×
6. kapitola
Bella
Jejich výměna názorů stále intenzivněla a Jacob se začal klepat. Ne, to nebylo klepání, on se třásl. Sam začal taky odstupovat. Došel až ke mně a ještě mi naznačil, abych couvala dál. Raději jsem ho poslechla. Nevěděla jsem co se děje a Jacob vypadal taky dost vyděšeně.
A pak se to stalo. Jacob vybouchl, jako Sam, když se mění ve vlka. A taky že jo. Jacob dopadl na zem jako obrovský vlk, jeho kožich měl červenohnědou barvu. Takovou, jako mají kaštany po vyloupnutí.
Sam se proměnil také. Zachvátila mne panika, jelikož Jacob na Sama zaútočil, nevěděla jsem, co mám dělat.
Naštěstí jejich boj netrval dlouho. Jacob se na mě stále díval tak nějak zvláštně, ale Sam už se zdál být klidný. Zeptala jsem se ho, co se děje a on mi vše vysvětlil. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším.
Zdálo se, že i on má trochu pochybnosti, ale zdálo se to jako jediné pravděpodobné vysvětlení. Za to, že je z něj a z Jacoba vlk, mohou upíři. Páni, nevěděla jsem, že něco takového existuje.
Sam mi do večera vyprávěl legendy a staré příběhy o jejich kmeni. Vše jsem pochopila. Jen mi nedocházelo, proč se chodí přeměňovat jinam.
Zeptala jsem se ho, ale místo odpovědí mi ukázal roztrhané oblečení Jacoba. Zvláštní, v tom šoku jsem si toho vůbec nevšimla.
Znovu jsme šli k Samovi do jeho obydlí, kde na něj čekala Emily. Sam se posadil ke stolu a já jsem to samé udělala na protější židli. Emily přede mne položila nějakou placatou věc, na které bylo, asi je to maso, ale není to takové, jaké jím já. Nikdy jsem jiné, než čerstvé neměla. Vlastně ano, když jsem byla malá, Někdo zkoušel dávat maso na oheň, ale to už je opravdu dávno. Otec mi to tenkrát vysvětlil tak, že oheň je vymoženost lidí. Vymoženost, kterou používají na ničení našich lesů a jako zbraň.
Nikdy jsem to více neřešila. Asi to bylo pro mne menší zlo, než se v tom šťourat a naštvat tím kmen ještě více, než normálně.
Chvíli jsem zkoumala to maso, ale jelikož jsem měla opravdu hlad, kousla jsem do toho. Chutnalo to výborně. Po pěti minutách nezbylo na té placaté věci nic. Tedy vlastně ano, ale kosti se jíst nadají. Usmála jsem se na Emily a ta pochopila, že mi to chutnalo. Oplatila mi úsměv a odnesla ty placaté věci do jiného pokoje.
Sam se rozvalil na měkce vypadající věci. Jak mi později vysvětlil, říká se tomu gauč. Já zůstala u stolu. Rozhlížela jsem se po místnosti a obdivovala propracovanost. Sem asi nikdy neprší. To se vůbec nedá srovnávat s našimi chatrčemi. V něčem děláme chybu. Kdybychom mluvili s lidmi, třeba by nekáceli lesy v takové míře, nebo by nám alespoň nechali naše území. Můžeme se od nich naučit mnoha věcem.
Později v noci mne Sam vedl do nějakého jiného domu. Zastavil se před ním a zaklepal. Ve dveřích se objevil Jacoba jeho zářivý úsměv.
Sam mi „rukama - nohama“ vysvětlil, že tady přespím.
Pochopila jsem to i docela rychle. Následovala jsem Jacoba do jeho domu a pomalu se rozkoukávala.
Jacob mne po chvíli zavedl do nějaké místnosti a ukázal mi místo, kde budu spát. Bylo to jako gauč, ale vypadalo to pohodlněji a také větší. Přinesl mi nějaké oblečení, ukázal mi zdroj vody, kde se mohu opláchnout a odešel.
Odložila jsem si své věci a pustila na sebe proud teplé vody. Bylo to skvělé a uvolňující. Připomínalo mi to déšť.
Stála jsem tam jen několik minut, ale stačilo to. Oblékla jsem se do toho, co mi přinesl Jacob. Bylo to podobného stylu, co měl na sobě on a velikost tomu odpovídala, takže to muselo být jeho.
Moje únava se už nedala déle oddalovat a já usnula, jen co jsem si lehla. Opravdu se mi leželo velmi dobře.
Tak dlouho jsem nespala ještě nikdy. Nebo si to alespoň nepamatuji. Otevřela jsem oči a naskytl se mi pohled na ranní jídlo. Vypadalo to zajímavě. Trochu to připomínalo lesní plody, ale bylo to tropické ovoce. Jednou jsem o tom diskutovala tetou Nell. Ona se starala o tropické lesy na jihu. Tam prý něco takového měli. Dokonce nám něco přivezla, ale už si to přesně nepamatuji.
---
Od tohoto dne byly ty následující velmi podobné. Když jsem se probudila, měla jsem připravené jídlo. Přes den jsem se učila novému jazyku. Jazyku lidí. Jacob říkal, že jejich jazyk je angličtina.
Večer jsem vždy padla do postele utahaná jako kotě. Angličtina mi šla den ode dne lépe. Mluvila jsem v jednoduchých větách, ale ještě jsem moc nerozuměla. Musela jsem uznat, že lidé si dělají mluvu zbytečně těžkou.
Nikdy mi netrvalo tak dlouho naučit se jednu řeč. Každý den jsem si poctivě přeříkávala nová slova a pravidla.
Snažila jsem se to všechno urychlit, ale nějak mi to ne a ne jít. Když jsem se potřebovala odreagovat, jednoduše jsem se rozeběhla svou rychlostí do lesa a jen tak běhala.
To se mi bohužel nevyplatilo…
Omlouvám se za ten konec, ale jinak by to nebylo ono. Už mám promyšlený další díl, takže jen co dopíšu další díl Pohřešované, vrhnu se na tento.
Moc prosím o komenty, vždy mne povzbudí a pak se mi lépe píše:)
Autor: Darkhope (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek V korunách stromů, 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!