Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V očích máme zapsánu celou duši - 3. díl

22.10.2010 (20:15) • Kiki13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 730×

3. kapitola - Bludiště

Klidně se vsadím o moje milovaný žlutý autíčko, že to nenechají jenom tak, určitě budou mít alespoň jednu připomínku. A jestli těch připomínek bude víc, asi jim ukousnu hlavu. Super, to se mi zase něco povedlo.
„Alice, řekni nám, do háje, co se stalo, nebo spíš stane,“ křikla na mě nervózně Rosalie.
 

...

„Edwarde, uklidni se, říkám ti po šedesátý, že se jim nic nestane a viděls přesně to samé, co já.“ Přikývl, ale já věděla, že jsem ho nepřesvědčila.
„A i kdyby, Jacob, Seth a Emmett už tam běželi.“ Nic… Cože? On mě vůbec neposlouchá.
„Edwarde, poslouchej mě a koukej se!“ Našla jsem si budoucnost Belly. Stála před námi a měla trošičku vytřeštěný výraz ve tváři. Říká nám, co viděli, a že Jasper se rozhodl jít s ostatními hledat toho upíra. To Edwarda trochu uklidnilo.
Asi za pět minut vešla do místnosti Bella s Renesmé. Edward byl hned u nich a začal se jich hned vyptávat, jestli jsou v pořádku, a co se stalo. Já ho zastřelím, vždyť jsem mu říkala, že jsou v pořádku. Ne, moment, zastřelení by nepomohlo. To je fuk.
„Bello, co přesně se tam stalo,“ zeptala jsem se ji.
„No, seděla jsem pod stromem, a potom jsem ucítila takový divný pach. Nebyl normální, bylo na něm něco divného. Rozběhla jsem se po té pachové stopě a našla upíra sedět na stromě. Měl plášť, takový ten, co nosí Volturiovi.
Pak tam přiběhl Jasper a ten upír se na nás otočil. Chvíli na nás koukal rudýma očima, což je problém, protože, jestli tady bude lovit, může vzniknout podezření. Potom seskočil a zmizel.
Lekla jsem se, aby náhodou nešel po Renesmé. Naštěstí, snad ani neběžel jejím směrem. Když jsme běželi domů, narazili jsme na Setha, Jacoba a Emmetta. Říkali, že jdou zkusit vystopovat toho upíra. A Jasper se rozhodl, že půjde s nimi. Jo, a ještě Jasper říkal, že ten upír, se cítil docela dost vyděšeně.“
„Takže jinak jste v pořádku?“ zeptala se Esmé.
„Esmé,“ zaúpěla jsem, „vždyť jsem to tady říkala celou dobu. To mě nikdo neposlouchá?“
„Ano, Esmé, jsme v pořádku,“ odpověděla jí Bella.
A to už na mě bylo moc, sedla jsem si na pohovku opřela se a zavřela oči. Vrrr, to mě doopravdy nikdo neposlouchá, anebo mi spíš nevěří? Pche, že já se vůbec snažím.
„Alice, co si myslíš ty?“ zeptal se mě Edward. Chtěla jsem jim odpovědět, aby šli do háje, ale byla tu Renesmé a dávala bych jí špatný příklad, jak říká Esmé.
„Já si nemyslím nic.“
„Alice, no ták, my tě posloucháme a věříme ti, tak co si myslíš?“
„Říká ten, kdo mi ze všech nejvíc nevěří a neposlouchá mě.“ Tedy Edward.
„Alice.“
„Fajn, myslím, že bychom měli počkat, až se vrátí ostatní a zavolat Carlislea, ať se co nejdřív vrátí.“
„Dobře, já jdu zavolat Carlisleovi a Edwarde, ty nám řekni, až se budou ostatní vracet,“ řekla Esmé.
A já, protože nic nevidím, se jdu někam zahrabat. Edward slyšel mojí myšlenkovou poznámku a obrátil oči v sloup.
Odešla jsem do svého pokoje a lehla si na postel. Nějak mě to nebavilo, zase jsem vstala a šla k psacímu stolu, vzala jsem tam takovou tvarovací hmotu a zase si lehla. Nejdřív jsem vyrobila Esmé a Carlislea, potom Rosalii, Emmetta, Jaspera, mě a Bellu s Edvardem a Renesmé. Zbyla mi ještě hmota tak i Jacoba, Setha, Leah a Charlieho. Teď už mi hmota nezbyla, ale kdyby mi zbyla, vyrobila bych i Renée a jejího přítele Phila. Až ji seženu, tak je vyrobím. A celá naše rodinka bude zhotovena, tedy rodinka podle Esmé. Postavičky měly asi pět centimetrů na výšku. Všechny jsem je dala na poličku vedle postele.
Ozvalo se zaťukání na dveře.
„Dále.“ Dveře se pootevřely a za nimi vykoukla Renesmé.
„Můžu s tebou mluvit, Alice?“ špitla.
„No jasně, zlatíčko, ty vždycky.“ Usmála se na mě. Poklepala jsem na postel, vedle sebe, aby si sedla.
„Co potřebuješ?“
„Alice, říkali jste, že ten upír měl na sobě plášť, co nosí Volturiovi, tak se tě chci zeptat, jestli si myslíš, že si přišli pro mě.“
„Ne, Renesmé, myslím, že tu nejsou kvůli tobě. Nemají důvod být tu kvůli tobě. Ale celé je to nějaké divné. Tak třeba, Volturiovi nikdy nechodí po jednom, vždy je to nějaká skupina a nevypadá to, že by tu byli nějací další upíři. A taky nevíme jistě, že to jsou Volturiovi – jo, já vím, že měl ten plášť, ale ten se může sehnat skoro kdekoli,“ uklidňovala jsem ji.
„Třeba šel ten upír napřed a teď tu jenom čeká na ostatní.“
„Málo pravděpodobné, ale je to možné,“ kývla jsem hlavou. „Ale Renesmé, i kdyby to byli Volturiovi a i kdyby si přišli pro tebe, nikdo z rodiny jim tě nedá. Každý se o tebe bude rvát zuby nehty a nejen rodina, ale všichni, co se o tebe už jednou byli schopni prát. A že jich bylo dost.“
„Díky Alice, mám tě ráda.“
„Taky tě mám ráda,“ řekla jsem a objala ji. Ona má strach, už o tom nesmíme mluvit před ní. Když odešla, vstala jsem a šla za ostatními.
„Něco nového?“ zeptala jsem se.
„Carlisle už je na cestě a ti čtyři tu jsou za pár minut,“ odpověděla mi Rosalie.
„Díky.“
„Alice,“ zavolala na mě Bella.
„Tady jsem.“
„Nevíš, kde je Renesmé?“
„Byla u mě v pokoji, a myslím, že potom šla k sobě do pokoje. Proč?“
„Myslí si, že ten upír je tu kvůli ní…“
„Jo, vím o tom, byla za mnou,“ skočila jsem jí do řeči.
„Tak ji chci vzít nahoru, aby tu nebyla, až se to bude řešit.“
„To je dobrý nápad. Prý tu budou za chvíli, jdu čekat ven,“ ještě mě objala a šla najít Renesmé. Já si sedla venku na schody a čekala. Z lesa se vynořili Emmett a Jasper. A chvíli po nich Jacob a Seth v lidské podobě.
Rozběhla jsem se k Jasperovi a objala ho, a potom políbila. Nechtěla jsem si to připustit, ale měla jsem o něj strach, velký strach.
„Alice, nám nadáváš, že ti nevěříme a sama si taky nevěříš,“ upozornil mě Edvard.
„Sklapni!“ sykla jsem na něj a znovu Jaspera políbila. Nevím komu, myslím, že Emmettovi to přišlo děsně vtipný.
„Pojďte, vy dva zamilovaný, musíme něco vyřešit,“ zavolala na nás Esmé. Vzala jsem Jaspera za ruku a šli jsme k ostatním.
Sedli jsme si na pohovku. Než někdo stačil něco říct, všichni se podívali ke dveřím, protože jsme uslyšeli, jak přijíždí auto. Do pěti vteřin auto zastavilo před domem a v mžiku byl v obývacím pokoji Carlisle. A poslouchal, co viděla Bella. Když Bella dovyprávěla, kývl hlavou.
„Hmm, a co jste našli vy?“ obrátil se na Emmetta a ostatní.
„Běželi jsme na to místo, kde ten upír seděl na stromě,“ začal vyprávět Jasper, „a sledovali jeho pach. Běželi jsme chvíli, a pak se to začalo motat. Ten upír pořád dělal kličky, skákal ze stromu na strom a zase se vracel na stejné místo. Ten pach byl docela čerstvý, ale pomalu jsme se v tom přestávali orientovat. Bylo to jako bludiště s nesmyslnými konci.
Šli jsme se kouknout ještě dál, jestli tam nenarazíme na to, že by z toho pomyslného bludiště vyšel, ale nic jsme nenašli.“
„Napadlo nás, že ten upír někde sedí na stromě a pozoruje nás, jak se v tom nemůžeme vyznat,“ doplnil Seth s troškou humoru v hlase a úsměvem na tváři.
„Ať to bylo tak, nebo tak, každopádně máme problém s chytrým a určitě nebezpečným upírem, který je nejspíš dobře vycvičený a také má nejspíš schopnost být neviditelný,“ zakončil to Carlisle. V tu chvíli jsem byla velice ráda, že tu není Renesmé.

2. kapitola - 4. kapitola

Autor: Kiki13, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V očích máme zapsánu celou duši - 3. díl: