Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V očích máme zapsánu celou duši - 6. díl

22.11.2010 (12:00) • Kiki13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 791×

6. kapitola - Alice je v nebezpečí.

Pohled Emmetta:
Hurá, bude se bojovat, bude se bojovat. Konečně nějaká zábava. Rozběhl jsem se ještě rychleji, to čekání je hrozný. Rosalie se na mě podezíravě zamračila.
„Miluju tě,“ zašeptal jsem. Její oči se ještě víc přivřely.
Juchů, bude se bojovat. Hurá.

Pohled Alice:
Nejdřív jsem si nadávala za to, že jsem tu upírku hlídala špatně. Ale potom, co se to začalo dobře vyvíjet, jsem se uklidnila.

Jelikož upírka nešla hned ven z nemocnice, ale zdržela se tam, měli jsme dost času dostat se k nemocnici v čas. Teď ji sledujeme podle jejího pachu a taky podle jejích myšlenek. Směřuje někam k lesu, ale občas se otočí směrem k pobřeží. No, její myšlenky nebyly o moc lepší, než její nerozhodný běh. Protože jednou si myslí, že je lepší jít do lesa a jednou zase, že do moře. Tedy podle toho, co nám řekl Edward. Problém je v tom, že ať se rozhodne jít tam nebo tam, obě možnosti vedou do rezervace a tam my už nemůžeme.

A já nechci pořád poslouchat Emmettovy nadávky, že jsme pitomí, že si teď tu zábavu užijí vlci, a proč jsme ho nepustili dopředu, že on by jí chytil a časem by došlo i na něco horšího.
„Edwarde, nemůžeš trochu zrychlit?“ zeptala jsem se opatrně.
„Ne! To teda nemůžu, zatím si nás nevšimla a já nebudu riskovat, že si nás všimne,“ řekl naštvaně. Pche, takhle na mě vyjet nemusel a o trošku zrychlit by nevadilo.
Kolem mě proběhl Emmett s vyplazeným jazykem a je dost možné, že slintal. Musela jsem se tomu zasmát.
Najednou mě přepadla vize. Ta upírka udělala jednu ze svých brilantních otoček, čímž dokonale zmátla Edwarda a ostatní. Potom vyskočila na střechu a po té střeše přeběhla na druhou stranu. Znovu seskočila a ocitla se v tmavé, docela široké uličce. Odtamtud se vydala zpátky směrem k nemocnici.

Doufám, že Edward viděl to co já, protože já hodlám jít za ní a zastavit ji. Odpojila jsem se od ostatních a rozběhla se do postraní uličky. Tou jsem proběhla a dostala jsem se do té ulice, ve které jsem viděla tu upírku. Za chvíli už jsem viděla, jak skáče ze střechy. Když seskočila, rozběhla se mým směrem a já se jí postavila do cesty.
Jak jinak, měla přetaženou kapuci, takže jsem zase skoro nic neviděla. Když jsem se jí postavila do cesty, prudce se zastavila a chvíli nehybně stála. Z budoucnosti jsem vytáhla všechno, co chce udělat, každý její pohyb byl s rozmyslem, takže jsem s tím neměla problém.
Po chvíli udělala výpad na střechu. Měla holt smůlu, protože já byla vždy napřed a v útěku jí zabránila. Když to zkusila asi po třetí, už jsem tak napřed nebyla. Vyskočila a já ji stáhla za nohu zpátky na pevnou zem. S tupou ránou dopadla na dlažební kostky v ulici. V tomhle směru mi jako upírka nepřipadala, protože upír i při stáhnutí za nohu udrží stabilitu a dopadne třeba normálně na nohy, nebo na ruce i nohy. Ale ona se skoro rozplácla. Sice pod sebe dala ruce, takže ten pád trochu zbrzdila, ale stejně. Přišla mi, jako kdyby byla vyčerpaná. Edwarde, kde ksakru jsi. To čekáš, až mě zabije?

Upírka rychle vstala a máchla rukou, co nejrychleji jsem se sklonila a bylo to právě v čas. Její ruka mi zasvištěla těsně nad hlavou. Úder jsem jí bez otálení oplatila. Rychle se skrčila a nohou mi podrazila nohy. Zvedla jsem se a chytila ji za zápěstí s tím, že pokud se to povede, jednoduše jí utrhnu ruku. No nevím, v čem se stala chyba, ale určitě se stala, protože najednou jsem byla připláclá na stěně domu a ta upírka mě jednou rukou držela pod krkem a tou druhou by mi jednoduše utrhla hlavu, kdyby chtěla.
Podívala jsem se jí přímo do očí. Nebylo v nich zlo, ani podezíravost. Bylo v nich spíš utrpení, jemnost, lítost … strach, ale žádné zlo, podezíravost, či nenávist.
Do ulice vběhl Jasper.
„Alice,“ vykřikl zoufale, když uviděl, že mě upírka drží pod krkem. Upírka ode mě odvrátila pohled a koukla se na Jaspera. Ten se k nám rychle rozběhl. Upírka zavrčela a znovu se obrátila na mě. Najednou jsem ucítila takové mravenčení po celém těle, bylo to, jako kdyby mi po těle lezli mravenci a směřovali od nohou k hlavě. Viděla jsem Jaspera, jak se zastavil a vykulil oči.
„Alice, Alice kde jsi? Alice,“ křičel zoufale a šmátral kolem sebe rukama. Tak to vypadá, když hledáte něco, co je neviditelné.

Ta upírka pustila můj krk a začala ode mne ustupovat, nejspíš si myslela, že ji nevidím.
No počkat, jak to, že mě nevidí Jasper? Rozběhla jsem se k ní. Nechtěla jsem jí ublížit, chtěla jsem jenom zjistit, co tu chce. Nevím proč, ale přišlo mi, že není zlá.

Nechápavě se na mě podívala, asi doopravdy nevěděla, že ji vidím. Když už jsem byla skoro u ní, jednoduše mě rukou srazila k zemi.

„Non voglio andare là,“ zašeptala roztřeseným hlasem, přišlo mi, že se snažila, aby to znělo výhružně. To, co řekla, italsky znamená „Nechci tam jít“. První věc, co mě napadla, nebyla zrovna příznivá a to ta, že ta upírka je opravdu z Itálie. A ta druhá mě dokonale zmátla. Kam nechce jít? A proč to říká mně? Asi jsem to moc nepochopila. Znovu jsem ucítila to mravenčení, ale teď to bylo spíš, jako kdyby ti mravenci lezli od hlavy k nohám.
Najednou mi před očima zmizela. Byla jsem jako ochrnutá. V hlavě mi pořád znělo to, co řekla. „Non voglio andare là,“ „nechci tam jít… nechci tam jít“. Stiskly mě nějaké silné paže a div, že mě nerozmáčkly. Jasper.
„Alice, proboha jsi v pořádku?“ zeptal se mě.
„Jo, jsem, ale za chvíli asi nebudu,“ odpověděla jsem mu.
„Promiň,“ omluvil se. Sevření trochu povolil, ale odmítal mě pustit. Do ulice vběhli ostatní a vypadali, že se jim dost ulevilo, že mě vidí.
„Alice, promiň já…“ začal se omlouvat Edward.
„Ano, ty,“ začal na Edwarda křičet Jasper, „ty jsi takový debil. Víš ty vůbec, co se mohlo stát. Chápeš, že se Alici něco mohlo stát. Chápeš, že jí ten Volturiovský špehoun mohl zabít. A to všechno jenom kvůli tomu, že jsi nikoho neposlouchal, protože sis myslel, že ty všechno víš nejlíp?“

„Já ale myslím, že nám nechce ublížit. Nikomu z nás,“ řekla jsem opatrně svojí teorii.
„Alice, vždyť tě držela pod krkem,“ snažil se mi vyvrátit mojí teorii Jasper.
„No vždyť jo. Držela mě pod krkem a mohla mě jednoduše zabít, ale neudělala to,“ snažila jsem se já obhájit svoji teorii.
„Ona to neudělala, protože jsi moc cenná, tvoje schopnost je moc cenná. Aro by tě nenechal jen tak zabít,“ snažil se mi vyvrátit mojí teorii pro změnu Emmett.
„Alice, v tomhle musím s Emmettem souhlasit. Aro by tě vážně nenechal zabít bez příčiny,“ podpořil Emmetta Jasper. V tomhle jsem s nimi musela i já souhlasit, bohužel. Ale stejně si myslím, že není zlá. Edward stál stranou se sklopeným pohledem. No, asi mi později bude muset něco vysvětlit.

Když jsme se všichni sešli doma, včetně Renesmé a Jacoba, kteří zůstali doma a Carlislea i Esmé, kteří přišli z nemocnice, začali jsme i se Samem, který tam byl mimochodem taky, řešit co dál.
„V té ulici ta upírka řekla „Non voglio andare là.“ To italsky znamená „Nechci tam jít“ sice nevím, co tím zamýšlela, ale vím, že není zlá,“ řekla jsem rozhodně.

„Fajn, Alice, ale nemůžeš to nijak dokázat. A jistě chápete, že tady nemůžeme nechat pobíhat upíra, který může každou chvíli nějakého člověka zabít. A podle toho co jste mi říkali, vyzařuje hrozbu jak pro vás upíry, tak pro nás vlky. Pokud se objeví na našem území, budeme ji muset zabít,“ řekl neústupně Sam. Na chvíli jsem přestala dýchat, vážně věřím, že není zlá.