Nepriznám si to! Nepriznám si to šteklenie v žalúdku. Nepriznám si, že pri jeho dotyku sa chvejem... Mne nie je súdené milovať. Ja prinášam iba smrť...
Ospravedlňujem sa všetkým čitateľom za tak neskoré pridanie 4. kapitoly. Naozaj prepáčte. Posledné týždne som mala veľmi málo času na písanie a pravdu povediac, opustilo ma aj nadšenie pre túto poviedku... Ale som späť s novou chuťou do písania. :D
19.08.2011 (17:45) • MidnightShadow • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1498×
4. kapitola
Rosalie:
Cítila som jeho sladký, omamný dych, ktorý mi zahmlieval myseľ. Jeho plné, vábivé pery sa približovali k mojim...
„Nie..." zaúpela som. Nie som na to dosť silná. Príliš sa bojím ďalšieho pocitu viny. Nezvládnem pomyslenie na to, čo by bozk pre nás oboch znamenal. Nemôžem to urobiť! Nemôžem sa zamilovať! Nie potom čo... Do očí mi vyhŕkli slzy. Odtiahla som sa a sklonila hlavu.
„Prepáč. Ja nemôžem,“ šepla som.
„Nie. Ty mne prepáč. Nemal som...“
„Neospravedlňuj sa. Bol to krásny okamih. Ale...“ Oči sa mi zahmlili a hlas preskočil. „To minulosť.“
„Och, Rose...“ šepol a privinul si ma do svojho nezvyčajne chladného náručia. Tvár som si zaborila do jeho hrude, ktorá tlmila moje vzlyky...
„Nepriznám si to! Nepriznám si to šteklenie v žalúdku. Nepriznám si, že pri jeho dotyku sa chvejem. Ja prinášam iba smrť... Preto som túto úlohu prijala. Nikdy som sa nemala zamilovať. Mám iba zabíjať, nie milovať."
„Rose, myslím, že by sme už mali ísť. Stojíme uprostred tanečného parketu,“ povedal s povzbudivým úsmevom a povolil zovretie. Nešťastne som si povzdychla. Trošku som od neho odstúpila a chrbtom ruky si zotrela posledné slzy. Ľudia z celého parketu na nás bez ostychu zazerali.
„Poďme,“ povedala som ešte stále roztraseným hlasom a vydala sa naprieč zazerajúcimi ľuďmi.
***
„Cukrová vata by ti zodvihla náladu?" opýtal sa s jemným úsmevom, keď sme sa prechádzali radami rôznych stánkov.
„To by bolo fajn,“ odpovedala som už o poznanie veselšia.
„Výborne. Tak ja po ňu skočím. Počkáš ma tu? Je to len tamto,“ povedal a ukázal pár metrov za seba.
„Ani sa nepohnem.“
Uškrnul sa a vybral sa smerom, ktorým ukazoval. Zaostrila som na stánok so sladkosťami, neďaleko miesta, kde som mala čakať na Emmetta. „Tých pár metrov ho hádam nezabije," pomyslela som si a vykročila k stánku. Do oka mi padol malý perník v tvare srdca, ktorého okraje boli lemované zložitými ornamentmi z cukrovej polevy. Bol bez nápisu a to sa mi hodilo.
„Môžem vám pomôcť?" opýtala sa postaršia žena za pultom.
„Áno, prosím si tento."
„Osemdesiat päť centov, madam." Prehrabala som obsah svojej peňaženky v snahe nájsť drobné. Nakoniec som tej pani podala jednodolárovku.
„Vydať mi nemusíte. Ďakujem a dovidenia."
„Dovidenia," usmiala sa žena za pultom a ja som si perník strčila do kabelky. Na ramene som ucítila chladný dotyk.
„Mala si ma čakať. Bál som sa, že si sa mi stratila," zamumlal Emmett.
„Prepáč. Ja som len, hmm... Máš tu cukrovú vatu?"
„Len a len pre vás dvojitá cukrová vata!" odpovedal s úsmevom od ucha k uchu a teatrálne mi ju podal. Tá jeho neodolateľná milota ma rozosmiala.
„Ďakujem, pane, je od vás veľmi láskavé, že myslíte na moje zásoby cukru," odpovedala som so smiechom. Zrazu som stuhla pri dotyku človeka, čo stál za mojim chrbtom.
„Kde je zábava, tam musím byť aj ja," povedal neznámy muž. Otočila som sa, až toho opovážlivca trhlo. Pohľad na jeho silený úsmev a penovú, červenú guľu namiesto nosa spôsobil, že z mojej tváre sa vytratil aj posledný náznak smiechu. Vystriedalo ho prekvapenie, strach a napokon hnev...
***
„Rose, poď sfúknuť sviečky!" zavolala na mňa mama z kuchyne.
„Ria, poď!" Radostne som zvýskla a chytila za ruku svoju o päť rokov mladšiu sestričku.
„Počkaj, vezmem si aj Leilu," povedala a schytila svoju najobľúbenejšiu barbie.
„Ide sa na tortu!" zvolala som šťastne a rozbehla som sa spolu s Ariannou do jedálne. Tam už na mňa čakala obrovská, šľahačkovo-jahodová torta - vrchol maminho vkusu pri vyberaní narodeninovej torty z letáka mojej obľúbenej cukrárne.
„Tá je ale obrovská! Ďakujem, mami."
„Nemáš za čo, srdiečko. Ale mám ešte jedno prekvapenie... Prišiel váš ocko," povedala nadšene. Úsmev mi z tváre zmizol rýchlosťou svetla. Radosť nahradil strach.
„Och, srdiečko. Neboj sa. Dnes sa nič zlé nestane. Dnes ti tvoj ocko, ako každý iný milujúci otec, zablahoželá a dá ti nejaký pekný darček."
Odvrátila som zrak a podišla k oknu na konci miestnosti. Do očí mi vyhŕkli slzy. On ma nemiluje. On nemiluje nikoho. Veď ako by mohol robiť také... Z môjho premýšľania ma vytrhol až priveľmi dobre známy hlas.
„Som doma! Tak, kde sú moje princezničky?" zvolal stojac vo dverách.
„Ocí!" zvýskla Arianna a rozbehla sa mu do náručia. „Vyzeráš smiešne," chichotala sa.
„To si píš, že vyzerám. Som predsa prezlečený za klauna! Ale kde je naša oslávenkyňa?"
„Tu som!" zakričala som s falošným úsmevom.
„No poď k ockovi!"
„Oci... Som už veľká na objatia, mám jedenásť!"
„No dobre, ty moja teenegerka. Nejdeš sfúknuť sviečky?"
„Jasné, že idem!" povedala som už so značnou úľavou. Má dobrú náladu. Možno to naozaj nebude také zlé. Nebude žiadna krv...
„Tak sa pohni, mladá dáma! Už mi škvŕka v bruchu. Kde máš tú tortu?"
„Už idem, oci," povedala som a postavila sa k jedálenskému stolu, chrbtom od dverí.
„Želaj si niečo," zašepkala mama. Silno som zažmúrila oči a želala si, aby ma ocko už nenútil robiť tie strašné veci. Aby sa zmenil... Aby ma ľúbil. Sfúkla som sviečky a za chrbtom som zachytila pohyb. Otvorila som oči, v ktorých sa razom zračil panický strach... Na hrdlo mi ruka pevná ako skala pritláčala oceľovú čepeľ noža.
„Oci..." zavzlykala som.
„A čo si si myslela, princeznička? Že toto bude obyčajná narodeninová oslava?" šepkal mi do ucha. „To si sa mýlila, moja pekná. Toto je tvoj výcvik... No tak, dostaň sa z toho!" Pri týchto slovách so vybuchla. Žiaľ, nenávisť a neovládateľný hnev boli nebezpečná kombinácia. Schytila som vidličku a celej sily ju zapichla do jeho ľavého stehna. Od bolesti skučal... Tento zvuk vo mne vyvolal po prvýkrát radosť... No jeho skučanie prešlo do rehotu.
„Výborne, maličká. Len tak ďalej!"
***
„Neznášam klaunov," precedila som pomedzi zuby. Toho chlapa to načisto rozrušilo a vypleštil na mňa tie svoje zmachlené oči. Koncom drevenej paličky, na ktorej trónila moja cukrová vata, som mu namierila na priehlbinu v krku. Hrot bol od neho vzdialený necelého pol metra. A vzdialenosť sa skracovala...
Venovanie: N1I1K1O1L, MatikEsmeCullen, MIROSeLAVA, TeenStar, aLcA0bOrDeRs, DeeDee, pretože to sú úžasné baby, ktoré moje nezmysly vytrvalo čítajú a vždy mi nechajú nejaký ten komentíček, ktorý ma vždy poteší. Ďakujem vám! ♥ :D
Autor: MidnightShadow (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek V srdci vrahyne - 4. kapitola:
úžasné! je to skvelé... tie Rosine pocity...čo si ona už musela prežiť rýchle pokračovanie!
No ty bláho, takže jsem na konci...bohužel! Bylo to skvělé!
Námět byl sice perfektní, ale nikdy bych si nemyslela, že ho dokážeš tak skvěle zparacovat. Bylo to perfektní, krásně napsané, procítěné, dokonalé, nádherné... Mohla bych tady vypisovat ještě hodinu, ale jsem si jista, že si zbytek domyslíš. Neskutečně se ti to povedlo.
Teď něco k ději. Děj byl vážně skvělý a ocenila jsem na něm i to, že nebyl uspěchaný, dala jsi si práci i s detaily, díky kterým byla tato povídka ještě o stupeň lepší. Když ve druhé kapitole vyprávěl Emmett svou minulost, rozplakala jsem se. Bylo to tak dojemné... a já jsem hrozně křehká duše Jak tak koukám, tak to ani Rosalie nebude mít úplně lehké, že? Její minulost taky není zrovna růžová, jak se v této kapitole ukázalo. Bylo mi také líto Emmettovi dcerky. Má sice milujícího otce, ale maminku jí jen těžko někdo nahradí Zajímá mě, jak se Rosalie popere se svým úkolem. Podle mě se totiž do Emmetta zamiluje, takže to nebude mít tak lehké. Ale uvidí se, vše může ještě dopadnout úplně jinak. Počkám si jak to vymyslíš, jsem na to zvědavá. A i když vím, že to sem nepatří, doufám, že taky vydáš tu tvou jednorázovku (Láska bez hranic). Ten námět je velice pěkný. A ještě zpátky k ději. Bylo to skvělé a zaujal mě ten příběh- Rosalie, její otec a následný vztak je klaunům. Běhal mi mráz po zádech, bylo to skvěle napsané
Takže, shrneme si to. Máš vážně skvělý talent, povídka byla jedním slovem dokonalá. Doufám, že bude co nejdříve další kapitolka!!!
A ještě bych tě ráda o něco požádala. Až vyjde další kapitolka, popř. cokoliv jiného od tebe, mohla by jsi mi dát vědět na shrnutí? Mohlo by se lehce stát, že bych jinak další kapitolku přehlédla Ale je to jen prosba.
Takže, já ti tleskám, protože to bylo geniální!!!
Na tuhle povídku jsem, přiznám se narazila poprvé a hned mě zaujala Těším se na dalšá kapitolu :)
takže začnu tím věnováním
hrozně moc mě potěšilo, nebudu lhát
ale že tebe těší mé komenty? a co mám teprve říkat já
dále ke kapitole
jako Rose by si mohla přinat ten cit, co se jmenuje LÁSKA
a ten její otec? nechci být sprostá, takže prostě jen řeknu, že to je mentální ignorat
už teď ho nemám ráda
ještěže se Rose umí tak dobře bránit
musím se přiznat, že ani já nemám ráda klauny
a komu kupovala to srdíčko? hm?
jsem ráda, že jsi začala opět psát, už jsem to začínala vzdávat
Nebodne ho, však ho nebodne?
Ináč bola táto kapitola úplne úžasná. Ale ten jej otec... Totálne mi ohlodáva nervy. Už teraz ho nemám vôbec rada!!! Ale fuj... Vidlička v nohe, to je tiež, pravdupovediac, dosť nechutné.
Oukej, dúfam, že na piatu kapitolu budem/e čakať kratšie, ako na túto.
P.S. Ďakujem za venovanie. Netuším, čím som si ho zaslúžia, no veľmi si ho vážim.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!